Z New Yorku do Toronta není tak daleko

  10:45
Krásné pozdní letní ráno. Úterý 11. září. Slunce rozzářilo krajinu, začal normální den. Lidé si moc jeden druhého nevšímali, protože celá jejich pozornost byla upřena k pracovním stolům. Výrobní hala ve Woodbridgi je tak trochu bokem od civilizace, a kdo nemá v těch končinách zrovna co dělat, nenachází zvláštní důvod sem zavítat. Skončila ranní přestávka. Ručičky hodin se přehouply k půl desáté, když kolovala ta nesrozumitelná zpráva od ucha k uchu. Lidé v modrácích se zastavovali u ponků a o něčem vážně diskutovali.

Z výrazů jejich tváří šlo vyčíst spíše nepochopení než soulad... cože?...srazila se dvě letadla a dopadla přímo na výškové budovy?... mrtví? ... ne nehoda? úmysl?...ale čí?...nikdo z útržkovitých informací nebyl dost moudrý. Dychtivě čekali na polední přestávku. Konečně vzešel jakýsi obrázek: civilní letadlo i s cestujícími vletělo do jedné ze dvou věží světoznámého World Trade Centre v New Yorku. Ta se zřítila, a jakoby toho nebylo dost, následovalo další civilní letadlo a vletělo do dvojčete... a pak část Pentagonu ... New York byl ponořen do zaprášené hrůzy, proříznuté střepinami z celkem téměř 44 tisíců oken budov, kovem ze zničené ocelové konstrukce a betonem. To všechno se doslova a do písmene rozprášilo do povětří. A zaměstnanci či návštěvníci těchto objektů, jichž se tam v průměru denně sejde na 150 tisíc, kteří nechtěli v tom skleněném pekle uhořet nebo se zadusit dýmem, raději skákali z nedozírných poschodí do jisté smrti. Neuvěřitelné. Zdrcující, omráčující.

Mariella, ta od vedlejší linky, začala vystrašeně pobíhat od dveří ke dveřím. Musí domů. K telefonu, k televizi. Má v New Yorku syna, manažera dealershipu s chryslery. Vede si dobře, vždycky o něm vypráví s hrdostí. Když je prodloužený víkend, pokaždé za ním jede, dnes již svým autem. Rodina drží pohromadě. Mladší syn našel uplatnění ve stejném závodě jako ona. Mariella do konce směny nevydží a odjíždí domů.

Abdul má v New Yorku pět sestřenic. Je svobodný, takže je tam často a společně tráví téměř každé svátky. Je viditelně nervózní, ale drží se. Peněz je zapotřebí, stejně by jim na tu dálku nemohl nijak pomoci. V závodě je mnoho takových, které váže s Amerikou jejich rodina. Vycestovali tam za svým štěstím. Hlavně však za svobodou a novou budoucností. Mladší mohou studovat, ti starší se spokojí s prací. Jejich sen se jim pomalu začal naplňovat a teď by mělo být všechno zptřetrháno? Neumějí to pochopit a chtějí mít v situaci jasno. Evidentně se bojí.

Objektivního pohledu na věc se jim dostalo až při televizní obrazovce. Že se muselo stát něco vážného, bylo zřejmé z toho nevšedního ticha na ulicích. Lidé jako by vymřeli. Sem tam projelo auto, děti, které obvykle v tuto dobu opouštějí školní budovy, nikde. Později se dozvídáme, že byly i v relativně malém Bramptonu, po vzoru Toronta, poslány okamžitě domů. Mnoho zaměstnanců především v Torontě spěchalo domů krátce po desáté hodině ranní. Turistům na CN tower zamrzl jejich výlet, protože nikdo nevěděl, jestli se náhodou doposud neznámí teroristé nepokusí atakovat i objekty přátel USA. A Kanada mezi ně patří především. Sportovci ruší svoje zápasy, filmový festival v Torontě ten den končí svá představení, zábavní parky svoje brány také zavírají. Společně s budovami státních orgánů byly uzavřeny i soudy, hospodářské objekty a především byla zvýšena ostraha energetických center.

A samozřejmě letišť. Všechna a v obou státech. Toronto se stalo hostitelem mnoha předem neohlášených hostů. Kerozín se valil do vzdálenosti desítek kilometrů od Pearsonova letiště, kde nalezla azyl ta letadla, která nemohla být přijata v USA anebo jinými letišti v rámci Kanady. A s nimi i cestující. Jak uvedla Greater Toronto Hotel Association, útulek byl poskytnut jak domácím, tak i zahraničním  hostům. Podle odhadu jich mělo Toronto přijmout o 25 tisíc více, než za běžného provozu.

Z desetimiliónového hlavního města USA New Yorku stíhá zpráva zprávu. Dokumentární snímky působí na nevěřící Tomáše jako trikové záběry. Něco v člověku brání uvěřit. Nesmírně promyšlená akce. A relativně to teroristy nic nestálo – vše šlo na účet postiženého: letadla, objekty, oběti...terorista ukázal, že Amerika má svoje slabiny, své kamikadze shodil na centrum obrany státu a centrum ekonomiky. Amerika tak jedním dechem ztratila nejméně 40 tisíc vzdělaných a v byznysu specificky vyškolených pracovníků. Teroristé se trefili do černého. Celý svět soucítí a nabízí pomoc, jen Palestinci se radují a oslavují. 

Den po té
Závod ve Woodbridge se postupně zaplňoval první směnou. Lidi se zdravili, ale neptali se jako obvykle na zdraví. První otázka se týkala pocitů – co na „to“ říkáš? Ono TO nepotřebovalo vlastního pojmenování, neboť všichni věděli, o čem je řeč. Neměli to ještě strávené, mnozí si nechali noviny rozprostřené na lavičce.
Včera bylo v Torontě trochu zmatku, informují ti, co odtamtud dojíždějí. Lidi museli opustit metro a domů se dopravovali autobusy a porůznu,  jak kdo mohl. Nemocnice zahájily pohotovost, neboť nikdo nevěděl, co by mohlo být v nejbližší chvíli zapotřebí. Centra k odběru krve byla na nohou od rána do večera. A ještě zůstanou, protože ti, co nemohou pomoci jinak, chtějí být užiteční alespoň tímto způsobem. Zdravotní sestry upozorňují, že na jeden odběr potřebují minimálně 40 minut, takže je zbytečné čekat ve frontách, ale naopak je nanejvýš potřebné, aby se dárci dostavili na objednaný čas. Policejní hlídky zmizely z dálnic, protože jich bylo zapotřebí na jiných místech.

Obrázky a aktuální zpravodajství v televizi a rozhlase byly dostupné všude, dokonce i na veřejných prostranstvích. Byly natolik fascinující, že se lidé zastavovali a bez dechu pozorovali postup likvidačních a vyšetřovacích akcí na postižených místech. Stovky požárníků a policajtů přišly o život. Někdo situaci přirovnává k Pearl Harbour v prosinci 1941, kde přišlo o život přes dva a půl tisíce Američanů. Ovšem tehdy se o nepříteli vědělo, vědělo se také, kdo jím je. V tomto případě v mírové době, bez munice, bez vyhlášení válečného stavu, bez vyhlášení výstrahy, odsoudil NĚKDO desítky tisíců lidí k smrti. Za bílého dne. A dokonce za potlesku některých...

Bylo docela zajímavé sledovat reakce lidí kolem. Jousuf, Afganistánec, patří mezi emigranty po téměř dvacítku let. Přišel velice mladý, ale přesto se angličtině nenaučil. Zůstal u „ponku“ stejně jako ti, co přišli nedávno. Nemůže se soustředit, očima těká po okolí. Vysvobození hledá v práci. Před třemi dny mi ukazoval fotografii Palestince Habashiho, který zabil osm a zranil 30 lidí v izraelském Netanya. Skočil do autobusu, když předtím se opásal výbušninami. V očích muslimského Jousufa to byl hrdina. „Udělal to dobře, měl kuráž a požehnání,“ zablýskalo mu v očích, „ to je pro mě pravý muž“, zapomněl se. Zajímalo mě, jestli mu bylo líto zabitých lidí v New Yorku. Neodpověděl přímo, ale začal okolkovat: „Je mi líto těch v letadle, kde byly celé rodiny...“ Takže jednotlivců ne? Jaký je v tom rozdíl? Je to stejná tragédie ať se jedná o jednoho člena nebo celou rodinu. Svůj názor nezměnil. Mluvil stále o „těch“ v letadlech. No, samozřejmě, protože terorista měl zničit to, co zničil a s objekty i ten „správný“ počet lidí. To byl CÍL. Letadla už byla jenom prostředkem k dosažení cíle.

Debaty na pracovištích tohoto typu se ale v Kanadě nevedou. Každý má svůj názor a podle vlastních životních zkušeností jej uplatňuje. A pak existuje klauzulka tzv. politické korektnosti. Podle mě je to jenom taková nějaká oficiálně ohlášená cenzura v zástěrce. Falešný a rádoby společenský respekt. K rase, národnosti, kultuře, přesvědčení, k náboženství. A nikdo neví, kde už může být ta hranice únosnosti, tak raději mlčí a do ničeho nemluví.

Naštěstí ale pro Kanadu se v tomto případě všichni shodli na jednom: tento den se stane mezníkem a nejen pro občany v Americe. „Takové hrůzy bychom se nechtěli dožít,“ se slzami v očích říká dívenka u budovy amerického velvyslanectví na University Av. v Torontě, která je kytičkami doslova obsypaná. Lidé se sem přicházejí pomodlit, v soustředění postát, vzdát úctu zemřelým, položit květiny, jak je to tady velice krásným lidským zvykem. S také si tiše přát, aby s „tím“ ta Amerika přece jen něco udělala...

Z ontárijského  Bramptonu  své čtenáře srdečně zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com   
         

CN Tower - symbol moderního Toronta. Stejně jako budovy WTO v New Yorku vyhledávaný cíl turisty. Od úterý 11. září jeden z mnoha zranitelných bodů na mapě Ameriky.

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

Aktualizujeme

Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po celý rok vám budeme přinášet aktualizovaný seznam železniční akcí. Můžete si vybrat mezi motorovými...

31. července 2024,  aktualizováno  8.11

Vítejte na střelnici. Jihoafrická města vedou světový žebříček násilí

Zvolání: „Peníze, nebo život!“ tu lupiči zkracují na polovinu a často si berou obojí. V Jihoafrické republice se totiž s ničím neotálí. Žije i umírá se tu rychle. Do desítky nejnebezpečnějších měst...

9. listopadu 2024

ZANIKLÉ TRATĚ: Ke strmé dráze do Michálkovic se v Ostravě dodnes modlí

Pětaosmdesátým dílem začínáme osmý rok existence seriálu Zaniklé tratě. Zavítáme do Ostravy, kde se zaměříme na úzkorozchodnou trať, která v síti Slezských zemských drah vznikla jako první a jako...

3. listopadu 2024

Očima šotouše: hlasujte pro nejkrásnější fotky singrovek v Česku

Oblíbená fotografická soutěž Očima šotouše se v říjnu zaměřila na populární singrovky, které svým zvukem naftového dvanáctiválce připomínají šicí stroj. Do redakce nám dorazila spousta nádherných...

4. listopadu 2024  14:25

Metropole postavená na bažině. Vítejte v Astaně, nejpodivnějším městě světa

Premium

Od zvláštní zpravodajky iDNES.cz Rozlehlé stepi Kazachstánu jsou nekonečně pusté. A přece se diktátor Nursultan Nazarbajev po rozpadu Sovětského svazu rozhodl, že právě na liduprázdných bažinách vystaví z původně kazašské osady...

5. listopadu 2024

Na co zírá mašinfíra: Po lokálce celebrit přes „Mejto“ do Litomyšle

Kuba, náš dnešní mašinfíra, nás proveze po lokálce, kterou mohly používat slavné osobnosti. Třeba Bedřich Smetana, pokud chtěl zavítat do svého rodiště, Alois Jirásek, možná při svém stěhování do...

10. listopadu 2024

Vítejte na střelnici. Jihoafrická města vedou světový žebříček násilí

Zvolání: „Peníze, nebo život!“ tu lupiči zkracují na polovinu a často si berou obojí. V Jihoafrické republice se totiž s ničím neotálí. Žije i umírá se tu rychle. Do desítky nejnebezpečnějších měst...

9. listopadu 2024

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

Aktualizujeme

Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po celý rok vám budeme přinášet aktualizovaný seznam železniční akcí. Můžete si vybrat mezi motorovými...

31. července 2024,  aktualizováno  8.11

OBRAZEM: Když podzim čaruje. Úchvatná hra barev v čínských lesích

Podzim umí čarovat po celém světě a výjimkou pochopitelně není ani Čína. Do rozlehlých lesoparků míří v těchto měsících tisíce Číňanů, kteří si užívají úchvatné výhledy na barevnou hru přírody.

8. listopadu 2024  16:18

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství Donalda Trumpa v...

Nejvzdálenější lidský objekt ve vesmíru zavolal linkou nepoužitou od roku 1981

Sonda Voyager letí vesmírným prostorem už 47 let a již mnohonásobně překonala původní plány. Je tak nasnadě, že se...

Petra Bučková se svlékla v seriálu Sex O’Clock. Prsa už někdy viděl každý, říká

Petra Bučková a její herecký kolega Václav Vašák se společně odvázali ve vášnivé scéně prvního dílu druhé řady seriálu...

Emily Atacková hraje nahá tenis. Cítím se víc sexy, než kdy dřív, říká

Emily Atacková (34) si získala mnoho nových sledujících na sociálních sítích poté, co v jedné ze scén nového seriálu...

Korn vyměnil Vondráčkovou za mladší. Najal si Kateřinu Marii Fialovou

Ať už na ní člověk narazí v jakémkoliv projektu, nemůže ji přehlédnout. Sáhnul po ní i Jiří Korn, když hledal náhradu...