Slavkovský štít (2 452 m) lze přehlédnout jen stěží. Mohutný masiv vystrčený na jižní okraj Vysokých Tater zabírá velkou část panoramatu nejvyššího karpatského pohoří při pohledu ze slovenské strany. U lidí méně znalých může dokonce budit dojem nejvyššího tatranského štítu.
Slavkovský štítnadmořská výška: 2 452 m |
Je to jeden z mála vrcholů v Tatrách, na který se lze vydat legálně po turistických značkách bez drahého horského vůdce, přesto to lidi moc často nedělají a výstup odkládají "až na někdy jindy". A tak zatímco na Kriváň nebo Rysy proudí za příznivého počasí denně stovky až tisíce lidí, na Slavkovský štít je to řádově o jednu nulu méně.
Proč nemá Slavkovský štít u turistické veřejnosti patřičný zvuk? Výstup na něj je opravdu velmi dlouhý a zatížený obrovským převýšením 1 442 m. Trasu přitom nelze příliš zjednodušit ani zkrátit a cestou na znaveného turistu nečeká žádná chata s občerstvením ani pramen vody, jezero nebo potok. Časový údaj 5:15 na rozcestníku ve Starém Smokovci kdekoho odradí již na začátku.
Charakter výstupu je dán tvarem hory, který je pro Vysoké Tatry poněkud netypický. Slavkovský štít připomíná obrovskou zaoblenou haldu kamení, do půlky porostlou lesem a kosodřevinou. Pouze z Velké Studené doliny, kam spadá strmými skalními srázy, má tatranský charakter a je špičatý. Tudy však žádná značená cesta nevede. Výstupová trasa zdolává nejdříve poměrně mírný jižní svah a pak se vine těsně pod velice táhlým jihovýchodním hřbetem.
Slavkovský štít od jihu
Výstup na Slavkovský štít: kosodřevina, kameny a předvrcholy
Převážná část cesty mírně stoupá monotónní krajinou v kosodřevině a po kamení s omezeným výhledem, přičemž cíl je stále v nedohlednu. Technicky je trasa bezproblémová a bezpečná, avšak velmi náročná na psychiku a vytrvalost. Několikrát si už myslíte, že návrší před vámi je vytoužený cíl, ale když jej s vypětím sil konečně zdoláte, máte před sebou další a další "vrcholy". Charakter výstupu se po celou dobu nemění, chodník stoupá pod stále stejným sklonem, chybí obtížnější úseky a střídání různých krajinných prvků. V podstatě se pořád jednotvárně šlape a šlape až k nejvyššímu bodu, na němž se tyčí malý železný kříž.
Nejvyšší vrchol Tater?
Vysunutá poloha Slavkovského štítu na samém okraji hor zaručuje velkolepý výhled nejenom na Tatry, ale především na Podtatranskou kotlinu, jejíž dno se rozprostírá o plný 1,5 km níže. Mezi mnoha vesnicemi a městy, na něž je pohled jako z letadla, lze rozeznat i Veľký Slavkov - obec která dala tomuto tatranskému štítu jméno.
První písemně doložený výstup na majestátní horu uskutečnil v červenci roku 1664 evangelický kněz Juraj Buchholtz s dalšími jedenácti společníky. Dobrodružná výprava včetně zpáteční cesty trvala šest dnů, přičemž k nezbytné výbavě tehdy patřily hlavně sekery k prosekávání kosodřeviny. Na vrcholu tehdy stanuli pouze čtyři lidé, ostatní to cestou vzdali. Skupina Juraje Buchholtze však zřejmě nebyla na Slavkovském štítě první, je pravděpodobné, že se tu již dříve potulovali pytláci kamzíků a hledači drahých kovů.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, jak Slavkovský šít vypadal dva roky před touto výpravou. Vysoké Tatry totiž postihlo roku 1662 silné zemětřesení, při němž se údajně vrchol Slavkovského štítu zřítil a výrazně změnil podobu. Že by právě proto vypadal dnes tak zaobleně? Ohromné bloky popadaných skal ve Velké Studené dolině skutečně potvrzují rozsáhlé skalní řícení. Některé zprávy dokonce naznačují, že Slavkovský štít byl před tímto zemětřesením nejvyšším vrcholem Tater. To je však pravděpodobné - na rozdíl od sesutí hory - jen velmi málo.
Ke Slavkovské vyhlídce
Zlomy v zemské kůře, které způsobily zemětřesení v Tatrách, podmínily také prameny Smokovecké železnaté kyselky, u níž vyrostlo původně lázeňské, dnes hlavně turistické letovisko Starý Smokovec. Leží při úpatí Slavkovského štítu a je přirozeným východiskem ke zdolání tohoto vrcholu.
Pramen Smokovecké kyselky
Modře značená výstupová trasa začíná u dolní stanice pozemní lanovky na Hrebienok, kde ukazatel avizuje čas 5:15. Nabízí se pochopitelně lákavá možnost použít lanovku a usnadnit si cestu. Úspora však není příliš výrazná. Časově se ušetří zhruba půl hodiny, výškově asi jen 270 m. Přitom je třeba sáhnout docela hluboko do kapsy a vysolit 6,50 eura, respektive 7,50 eura v případě zpáteční jízdenky. Navíc první souprava vyjíždí nahoru až v půl osmé, což je pro milovníky ranních obzorů už docela pozdě.
První část výstupu po křížení s červeně značenou tatranskou magistrálou trvá hodinu a je souběžná s naučnou stezkou věnovanou osobnosti Johanna Georga Rainera - mecenáše a podnikatele, který se zasloužil o rozvoj Starého Smokovce a vůbec turistiky v Tatrách. Nad magistrálou se vchází konečně do zbytku lesa, který nepodlehl ničivému orkánu v listopadu 2004.
Tip na dovolenouVyberte si z pestré nabídky zájezdů na Slovensko na dovolena.iDNES.cz a prožijte úžasnou dovolenou. |
Chodník vybudovaný roku 1881 Uherským karpatským spolkem dosahuje asi za půl hodiny hrany hřebene a ostře se lomí vlevo. V tomto místě se nachází zábradlím opatřená Slavkovská vyhlídka s fantastickým pohledem do hlubin doliny Studeného potoka a na masivy Lomnického štítu a Prostredného hrotu. Skrze uschlý, kůrovcem napadený les jsou perfektně vidět přímo dole pod vyhlídkou Studenovodské vodopády.
Slavkovská vyhlídka je asi nejkrásnějším místem celého výstupu. Zbudovat ji nechal úředník Maxmilián Weisz ze Starého Smokovce a dříve se jí říkalo též Maxmiliánka.
Vrchol euforie
Od Slavkovské vyhlídky začíná dvou až tříhodinové namáhavé putování monotónním světem kosodřeviny, kamenných polí a předvrcholů, o němž už byla řeč výše. Teprve po překonání poslední kóty zvané Nos (2 283 m) je jasné, že oblá kupa Slavkovského štítu je opravdu na dosah. Jen aby vrchol nezahalil mrak!
Teprve od kříže na nejvyšší kótě se konečně otvírá po celou dobu výstupu skrytý obzor do nitra tatranského horského světa. Je vidět protilehlý Gerlach, rozeklaná Bradavica, velbloudí hrby Vysoké i závratné hlubiny Veľké Studené doliny se Zbojnickou chatou.
Únavné pocity ze zdlouhavého, namáhavého a monotónního výstupu jsou rázem zapomenuty a člověk podléhá návalu euforie z toho, co vidí kolem sebe i pod sebou. Navíc téměř žádní lidé.
Slavkovský štít je v Tatrách opravdu výjimečný a odlišuje se od všech blízkých i vzdálenějších sousedů. Takovou horu prostě jen tak někde nepotkáte. Pokud jste se s ní ještě důvěrně neseznámili, pak je to velká výzva.
