Všechny tři expedice - Korejská, Španělská i mezinárodní - už se začaly shánět po nosičích a lze očekávat, že nejpozději do týdne budou Češi jedinými horolezci pod K2. Dnes nastupuje několikadenní špatné počasí, nicméně plán expedice Qgir-K2 počítá s prvním vážným náporem na vrcholné partie hory někdy na přelomu měsíce.
| Chcete vedět něco konkrétnějšího o expedici Himalaya 8000, o lezení, o K2, popřípadně se přímo zeptat na pocity horolezců? Pošlete své dotazy na adresu iglobe@idnes.cz a my Vám zprostředkujeme odpovědi. |
Na vrcholu jsem nic necítil
Rozhovor s Jean Christophe Lafaille (36) - úspěšným horolezcem na K2
Kdy jste se rozhodl zaútočit na K2?
Před pěti lety, když jsem lezl tady v Karakorumu na Gasherbummy. Ta hora mně i na dálku učarovala. Hned jsem se sem nedostal, protože jsem hodně zaměstnán jako horský vůdce. Jsem taky učitelem národní školy lezení v Chamonix.
Kolik osmitisícovek jste zatím zvládl?
Tohle byla sedmá...
Jak probíhal finální útok?
Vůbec jsem nespal. Měli jsme poslední stan v 7900 metrech a přišli jsme tam už dost unavení. Byli jsme čtyři, ale na vrchol jsme šli jenom dva. Vyrazili jsme v 5 hodin - tedy dost pozdě. Korejci, kteří měli stan 40 metrů od nás - vyšli už v jednu v noci. Šlo se mi dobře, s výškou jsem problém neměl, cítil jsem se fakt silný. Šli jsme místy tak hlubokým sněhem, že jsem měl pocit, že víc plavu než lezu. V 7 hodin jsme se dostali do Bottlenecku - hodně nebezpečný ledový a strmý kuloárek. Cítil jsem takové nebezpečí, že jsem lezl tak rychle, jak jsem jen dovedl. Padalo tam spousta ledu. Fuj! Na vrcholu jsem stál v 14.30 hodin.
Kdo šlapal stopu?
Střídal jsem se nejvíc se Šarpy. Někde jsme 50 metrů šli i hodinu.
Bottleneck bylo jediné nebezpečné místo?
Prošli jsme pod strašlivě nakloněným sérakem. Ten teď někdy určitě spadne. Znám ho z fotek z minulých let, ale teď se už evidentně chystá... Hodně hrozivé.
Pocity na vrcholu?
Nic. Byl tam takový vítr, že jsme zůstali sotva 15 minut. Ani jsme neměli moc velký výhled - někde kolem sedmi tisíc bylo hodně mraků. Ale do Číny jsme viděli. Já jsem se ale ničím moc nerozptyloval. Věděl jsem, že návrat bude hodně nebezpečný a chtěl jsem zůstat koncentrovaný.
Byl jste u pádu Korejce?
Ne, šli až po nás. Dneska, když jsme z C4 sestupovali, jsme šli kolem jeho těla.
Pocity?
Cítíte tam ten duch...
Jaké jsou vaše další plány?
Budu jíst, budu se svou ženou, budu sedět na zahradě. A pak slunce a skály. Žádný led a kameny!
Kam zařadíte svou sedmou vylezenou osmu?
Tohle byla moje nejtěžší osma. Cestou bylo moc moc příležitostí udělat chybu...
Omluva
Na tomto místě obvykle přináším nějakou veselou zajímavost z Pákistánu. Tentokrát tak neučiním s ohledem na mrtvého horolezce. K2 je nejnebezpečnější osmitisícovka na světě. I to je Pákistánská reálie. Korejci sami se ke smrti jednoho svého týmového kolegy staví po horolezecku: Velká hora je velká hora...
Když včera po poledni Josef Šimůnek sestoupil ze 7000 metrů a procházel korejským táborem, zeptal se ho jeden Korejec: Sestoupil jste z Česenovy cesty? (Někde ve stěně, kterou "česen" prostupuje, leží mrtvé tělo) Josef přitakal. Pak už Korejský lezec neřekl ani slovo.
