Vysokohorské průsmyky v srdci Švýcarska

Horské louky se v jarním slunci zelenají až oči přecházejí. Tisíce barevných lučních kvítků se natřásájí ve větru. Na okolních svazích posedávají věkovité dřevěné stodoly a salaše. V pozadí zasněžené skalnaté štíty, od nichž se odráží sytá nebeská modř. To není kýč. To je pozdní květen v alpských údolích Švýcarska.

Nejkrásnější doba na návštěvu alpských údolí ve Švýcarsku je právě květen.

Zatímco v dolinách se už pomalu hlásí léto, vy stoupáte k vysokohorským sedlům. Silničky se tu táhnou trošku líně a odpočinkově, aby se záhy po několika kilometrech vztyčily k útoku na strmé hřebeny hor. Začínají se divoce klikatit a promotávají se mnoha serpentinami, aby opustily i poslední zbytky lesa a vyhouply se do otevřené krajiny.

Najednou se však kolem cesty objevují ostrůvky zbytků sněhu. S dalším stoupáním tyto ostrůvky narůstají, postupně se slívají do větších polí, až kolikrát silničku zcela polapí a obklopí vysokými sněhovými bariérami. Ještě na začátku června mnohdy silnice v nejvyšších partiích připomínají strmé sněhové soutěsky, z nichž není úniku.

Urnijské Alpy

Právě v samém srdci Švýcarska, jižně od Luzernu a jezera Vierwaldstättersee najdeme poměrně malou oblast Urnijských Alp. Na jejich hřebenech se stýkají hned tři kantony: Bern, Uri a Wallis.

Nejvyšší zdejší masiv, jemuž vévodí hora Dammastock (3.630 m), je obklopen a jakoby spoután prstencem silnic. Tyto silnice přes vysoko položená sedla spojují údolí Aary, Reuss a Rhôny - třech velkých alpských řek, které zde pramení. A průsmyky Sustenpass, Furkapass a Grimselpass se díky těmto silnicím stávají dobře dostupnými místy v lůně velehor.

Navíc ve všech třech sedlech najdete útulné restaurace i hotel, nabízející pohodlné ubytování. Z průsmyků pak můžete podnikat kratší pohodlné vycházky i dlouhé náročné túry, obcházet zdejší skvělá vyhlídková místa nebo z bezprostřední blízkosti prozkoumávat některé alpské ledovce.

Dobře dostupnými jsou však sedla až od června. Teprve tehdy většinou silničáři vyfrézují ve sněhových závějích hluboké úvozy a upraví silnici pro automobilový provoz. A právě v této době má poznávání sedel Urnijských Alp největší kouzlo.

Vjezd do tunelu v sedle Sustenpass bývá po jeho jarním otevření lemován vysokánskými sněhovými stěnami.

Grimselpass

Nejníže položeným z trojice zdejších sedel je Grimselpass (2.165 m). Přímo u silnice tu leží malé jezírko, jehož hladina může být ještě dlouho po otevření průsmyku vydatně přizdobena ledem.

Chcete-li vidět více vody, stačí pohlédnout na severní stranu Grimselpassu do údolí Aary. Asi 200 m pod sedlem se prostírá krémově modrozelená hladina přehradní nádrže Grimselsee. Ta byla vybudována již v 50. letech a patří do soustavy několika podobných přehrad, jejichž vodní elektrárny jen tady v okolí produkují stovky megawatt ekologicky čisté energie.

Voda v přehradní nádrži pochází prakticky pouze z Aarského ledovce, jež je také zajímavým cílem výletu. I pouhé vyhlídky na jeho splaz na konci údolí nad přehradou stojí za malý výšlap od parkoviště v sedle.

Svah nad 5km dlouhou nádrží Grimselsee traverzuje cesta, po níž se celkem pohodlně dojde až k chatě Lauteraarhütte u ledovce. Tuto cestu však lze bezpečně absolvovat až později v létě, kdy již svahy nepokrývají veliká sněhová pole. Jinak tu hrozí velké riziko uklouznutí a nebezpečného pádu po skalách nad přehradou.

Na špinavém povrchu čela Rhónského ledovce leží ještě v červnu zbytky posledního sněhu.

Furkapass

Další sedlo leží na dohled z Grimselpassu, přímo na druhé straně hlubokého údolí začínající řeky Rhôny. Jde pro změnu o jedno z nejvýše položených švýcarských sedel – Furkapass (2.431 m). Snadno jej najdeme podle silničky klikatící se protější strání vzhůru na samý konec doliny, kde stojí kamenná budova historického hotelu Belvedere.

V jeho těsném sousedství najdeme další velký ledovec - Rhônegletscher. Ten je také z pochopitelných důvodů největším magnetem pro všechny turisty, kteří se sem vydají. Z malého parkoviště v serpentině proti hotelu se kratičkou procházkou dojde přímo k jeho čelnímu splazu. V něm máte dokonce jedinečnou příležitost navštívit zdejší ledovcovou jeskyni. Ta je sice uměle vyhloubená a za vstup se platí, ale otevírá návštěvníkům unikátní svět zamrzlý po staletí v modrém nitru ledové masy.

Pozoruhodný je i pohled na samotné skály v těsné blízkosti ledovcového splazu. Jsou holé a mrtvé, bez jediné stopy jakékoli vegetace. Ještě loni byly pod ledem, který je skrýval po tisíce let. Rhônegletscher je totiž zřejmě jedním z nejrychleji tajících ledovců v Alpách. Jeho čelo ustupuje až několik desítek metrů ročně.

Dnes si lze jen těžko představit, že ještě na konci 19. století ledovcové jazyky dosahovaly až na samotné dno údolí, prakticky 500 m pod hotelem Belvedere. Ale dobové obrázky jsou toho jasným dokladem. Ostatně i na fotografii z 80. let 20. století ještě ledovec přesahuje výšku střechy hotelu. Při pohledu na dnešní stav Rhônegletscheru se jeví neuvěřitelné, že stále existují lidé, kteří skleníkový efekt vedoucí k celkovému oteplování považují jen za čísi výmysl...

Také Furkapass se po dlouhé zimě otevírá silničnímu provozu až na začátku června. Ale i během zimy, kdy je silnice uzavřena, je zde možné hory překonat. Nikoliv však vrchem, nýbrž spodem, skrz velký železniční tunel. Ten od roku 1982 spojuje Oberwald v údolí Rhôny a Realp na druhé straně v Ursentalu.

Pokud cestujete autem, tak v nástupní stanici jednoduše najedete na speciálně upravené vagóny a o vše ostatní se pak postarají místní železničáři. Furkatunnelem projíždí i proslulý Glacier Express, čili Ledovcový expres - vlak, který spojuje Zermatt se St. Moritzem přes ta nejkrásnější místa švýcarských Alp.

Asi 400m nad dnešním tunelem byly hory provrtány ještě jednou, dokonce už v roce 1926. Jenže původní tunel po otevření toho nového ztratil význam a chátral. Naštěstí asi před 10 lety se o jeho znovuotevření postarala skupina dobrovolníků a dnes tudy alespoň během léta projíždí vyhlídkové parní vláčky.

Ihned po roztátí posledního sněhu se louky vybarví tou nejasnější zelení.

Sustenpass

Třetí sedlo silničního prstence v Urnijských Alpách – Sustenpass – představuje jeden z posledních zprůjezdněných švýcarských průsmyků.

Silnice, která se zde v nadmořské výšce 2.224 m přehoupne přes pásmo hor mezi vrcholy Titlis a Sustenhorn, byla dokončena teprve v roce 1945. Pod vrcholovou skálou byl nahoře v sedle prokopán 300m dlouhý tunel, který ušetří poslední metry závěrečného stoupání. Znalci tvrdí, že právě Sustenpass je tím nejkrásnějším švýcarským sedlem.

Jeho okolí samozřejmě nabízí mnohé vyhlídkové výšlapy do hor, ale z jara ještě všude leží spousty sněhu a cesty nemusí být průchozí. V době červnového otevření průsmyku nebývají na severní straně vrcholového tunelu výjimkou i mnohametrové závěje.

Zajímá vás Švýcarsko? Chystáte se tam na toulky? Pak si nenechte ujít diashow Martina Loewa, který Švýcarsko procestoval. Kdy? 19.4. v Praze - více info ZDE. 

Krásnou jarní procházkou je ovšem sestup na jižní stranu pod sedlo. Celá stráň se tu již vlivem sluníčka zazelenala a kvete. Stará, trávou zarůstající cesta nás postupně v serpentinách přivede až k ledovcovému jezírku pod ledovcem Steingletscher. Ten už však od své někdejší čelní morény pořádně ustoupil a jeho poslední splazy vidíme až vzadu, daleko v údolí nad jezírkem.

Okolní scenérie hor v přicházejícím létě je ale i tak úchvatná: Břeh modravého jezera je posázen prazvláštně vybarvenými balvany, a i když tu rovněž leží ještě četné zbytky sněhu, mladičká tráva se již mezi nimi zelená na plné obrátky. A nad tím, jen o pár set metrů výše, panuje stále království zimních velehor oděných v bílém hávu.

V tomto království vysoko na skále nad údolím stojí chata Tierberghütte. Ta odspodu vypadá jako miniaturní domeček z hračkářství. Túra k ní je oblíbenou letní trasou, ale dokud neroztaje všechen sníh, lze ji doporučit jen velmi zkušeným turistům s kompletním vybavením pro zimní vysokohorskou turistiku.

Jak vidíme, na konci jara lze ve švýcarských Alpách libovolně střídat zážitky letní i veskrze zimní. Záleží jen na tom, kam vyrazíme. O kontrasty, změny a překvapení tu není nouze. Je to doba maximální pestrosti a krásy tohoto světa.

Může se hodit

Od 23.12.2004 mohou jet čeští občané starší 18 let do Švýcarska a Lichtenštejnska jen s občanským průkazem. Musí se však jednat o nejnovější typ občanského průkazu s údaji čitelnými strojem. Ostatní osoby do věku 18 let musí mít platný cestovní pas.

DOPRAVA

Pokud pojedete autem, nejpřímější cesta do oblasti Urnijských Alp vede od nás po dálnici přes Curych, Lucern a sedlo Brünigpassdo Meiringenu. Na švýcarských dálnicích však potřebujete dálniční známku, která stojí 40 CHF na rok. Ohledně průjezdnosti samotných průsmyků (zejména z jara) se před cestou informujte na aktuální situaci, například ZDE.

Jestliže do Švýcarska poletíte či pojedete veřejnou dopravou, další cestování je pak nejvýhodnější za použití zvýhodněných několikadenních jízdenek, například Swiss Pass, jež platí neomezeně prakticky na veškerou dopravní síť v zemi. Více ZDE.

Trojici popisovaných průsmyků však můžete velmi snadno poznat i s použitím veřejné dopravy. Autobusy Postbus sem během léta vyjíždějí denně z Meiringenu a Andermattu. Více ZDE.

UBYTOVÁNÍ

Ubytování si lze zařídit v hotelech a ubytovnách přímo v sedlech:
Hotel Belvedere (Furkapass) - ZDE
Hotel Steingletscher (pod Sustenpassem) - ZDE
Grimsel Hospiz - ZDE

Levněji pak seženete nocleh v okolních městech, kde fungují i příjemné kempy. V Meiringenu je to například kempink Balmweid - více ZDE.

Pohled z osady Gletsch na konec údolí Rhóny, kudy stoupá v serpentinách silnice do sedla Furkapass. Vlevo je vidět skalnaté koryto, kudy stékal ledovec Rhónegletscher. Záběr na pohlednici z roku 1894, kdy ledovcový splaz dosahoval dna údolí.

Urnijské Alpy ve Švýcarsku: ihned po roztátí posledního sněhu se louky vybarví tou nejasnější zelení.

V závěrečném stoupání se silnice do průsmyku Sustenpass blíží skalnatým vrcholkům nadosah.

Ze Sustenpassu je výtečná vyhlídka na splaz ledovce Steingletscher a zelenavé jezírko pod ním.

Na špinavém povrchu čela Rhónského ledovce leží ještě v červnu zbytky posledního sněhu.

Grimselpass: Část údolí řeky Aary pod Grimselpassem je dnes zaplněna vodou přehradní nádrže Grimselsee, která je napájena z Aarského ledovce.

Pohled z osady Gletsch na konec údolí Rhóny, kudy stoupá v serpentinách silnice do sedla Furkapass. Vlevo je vidět skalnaté koryto, kudy stékal ledovec Rhónegletsher.

Vjezd do tunelu v sedle Sustenpass bývá po jeho jarním otevření lemován vysokánskými sněhovými stěnami.