V Polsku bijí na poplach. Důvodem jsou rodiče, kteří s sebou na vysokohorské túry do Vysokých Tater berou své malé děti, a doslova tak hazardují s jejich životem.
Vedoucí dobrovolnické záchranné služby v polském Tatranském národním parku Jan Krzysztof upozorňuje, že rodiče bez patřičných znalostí a dovedností v jištění pomocí lana vystavují své děti vážným zdravotním následkům. V extrémních případech může dojít až k přímému ohrožení života.
Ambiciózní rodiče
Tatranský národní park na sociálních médiích na konci července zveřejnil fotky muže sestupujícího po strmé kamenité stezce. Na ramenou měl přitom malé dítě.
„Díval jsem se na ně dlouho a několikrát jsem viděl toho muže i jeho dítě doslova klouzat po kamenné drti po zádech. Nejedná se přitom o stabilní kamenné stupně, ale o uvolněné kameny s pískem, kde je snadné ztratit rovnováhu,“ říká Krzysztof a dodává, že podobný výjev neviděl zdaleka poprvé.
Podle Krzysztofa neexistují přesné statistiky o tom, kolik dětí se pohybuje v horách. „Rozhodně to nejsou davy, ale podle mě je jich víc než dřív,“ myslí si. Tento závěr vyvozuje na základě počtu nehod s dětmi a fotografií, které záchranné službě denně zasílají turisté znepokojení tím, kolik malých dětí se s rodiči pohybuje po náročných vysokohorských stezkách. Krzysztof dodává, že několikrát zachraňovali dokonce i miminka, která s rodiči pobývala v horách v hrozných podmínkách jako je mráz, silný vítr nebo krupobití. Podle něj podobných situací přibývá až v posledních několika letech.
„Podle mých zkušeností existují dvě skupiny turistů – rodičů, kteří se s největší pravděpodobností stanou účastníky nehod. Prvním typem jsou lidi, kteří si vůbec neuvědomují, do jak těžkého terénu jdou. Nepozorují měnící se vnější podmínky a vlastně necítí, kdy by se měli vrátit. Spíše se ale bojíme té druhé skupiny. To jsou lidé, kteří jsou extrémně ambiciózními rodiči a svému dítěti chtějí poskytnout opravdové horské dobrodružství. Nebo jsou tam děti jen jako komparz, doprovázející rodiče, kteří chtějí dosáhnout svého vlastního sportovního cíle. Jsou si vědomi hrozby, ale ignorují ji, protože u nich převládají touhy zažít silné emoce ze sportovního výkonu,“ říká Krzysztof. Dodává, že nechce mladé rodiny odrazovat od výstupů všeobecně, ale pouze od míst, kde je riziko smrtelného pádu extrémně vysoké.
Sportovní vybavení pro děti není všemocné
Model současného rodičovství se podle odborníků snaží ukázat, že i s dětmi lze vést normální a plnohodnotný život. Samostatnou kapitolou jsou však podle Krzysztofa rodičovští influenceři, kteří se na sociálních sítích chtějí pochlubit dosaženými sportovními úspěchy. Ti podle něj na horách propagují různé druhy aktivit, které nejsou nutně přizpůsobené věku dětí. „Občas se s takovými lidmi setkáme, a když je upozorníme na možné nebezpečí, většinou se velmi rozzlobí. Možná proto, že máme pravdu,“ přiznává.
Výrobci sportovních potřeb stále rozšiřují svou nabídku a umožňují tak rodičům brát své ratolesti tam, kam by to dříve bylo nemožné. To ovšem může mít i své stinné stránky. „Stále častěji s kolegy potkáváme rodiče s velmi malými dětmi v cestovních nosítkách na místech, kam bychom své děti jako záchranáři nevzali. Nosítka jsou skvělým řešením, ale pokud je chcete používat, raději se vydejte na procházku než na výlet na vrchol. Pád člověka nesoucího ve strmém terénu dítě může skončit tragicky,“ apeluje náčelník na rodiče.
Ten kdo by to měl číst, si to stejně nepřečte. Jak si připravit túru v Krkonoších |
Mnoho rodičů si pokládá otázku, jaký sportovní výkon je ještě s dětmi možný a kam až se s nimi mohou vydat. Zakladatel dálkových tras Via Czechia Jan Hocek radí na každou cestu v horách se pečlivě připravit, což s dětmi platí dvojnásob.
„Podívejte se, kde všude na trase najdete záchytné body pro případ hladu a žízně (restaurace, kiosky, studánky) nebo zhoršení počasí (přístřešky, horské chaty). Také si nachystejte ústupovou variantu pro případ únavy nebo zhoršení počasí (alternativní cesty, zastávky veřejné dopravy). Těsně před výletem ještě zkontrolujte předpověď počasí a podle toho případně upravte plán. V létě bývají v horách odpolední bouřky. Počítejte s tím a na túru raději vyrazte brzy ráno.“
Myslete také na to, že malé děti mají horší termoregulaci a rychleji prochladnou než dospělý. „Dítě v nosítkách se nehýbe a zatímco dospělý může mít při fyzické námaze pocit tepla, dítěti bude zima. Vezměte proto dostatečně teplé oblečení a také náhradní věci jako čepici, rukavice, ponožky a bundu pro případ zmoknutí, nechtěné koupele nebo jiné nehody, v létě pak nezapomeňte na dostatek pití a ochranu před sluncem,“ upozorňuje Jan Hocek.
Podle Jana Krzysztofa, náčelníka parku, je vůbec nejtěžší posoudit své vlastní schopnosti, které mají lidé tendenci přeceňovat. V případě, že s sebou bereme na vysokohorskou túru dítě, měli bychom mít znalosti v jištění a používání techniky krátkého lana. Krzysztof upozorňuje, že jde o dovednosti, které nelze získat během třídenního kurzu, ale získají se až během let.
„Bez těchto dovedností bych s dítětem vůbec nechodil do míst, kde hrozí nebezpečí pádu, přestože tam může být umělé jištění, jako jsou řetězy, žebříky nebo zábradlí. Podobné věci vás nezachrání. Pokud si chcete trochu zamakat a cítit příval emocí, doporučil bych spíše lezení po umělé stěně, které je pod dohledem profesionála mnohem bezpečnější.“
Jak předejít neštěstí? Začněte zlehka
Pokud už se do hor s dítětem vypravíte, je podle Jana Krzysztofa dobré vyrazit minimálně ve třech lidech, tedy dítě včetně dvou dospělých. Když se jednomu dospělému něco stane, třeba si vymkne kotník, druhý je stále funkční. Existují i případy, kdy se rodiči něco stalo a nebyl k dispozici druhý dospělý, takže ho dítě muselo samo zachraňovat.
„Pamatuji případ, kdy se na slovenské straně Tater stala neobvyklá událost. Otec lyžoval s nezletilým dítětem v extrémním terénu a zavalila je lavina. Otec byl vážně zraněný, a navíc byli na místě, kde nebyl telefonní signál. Chlapec byl tak schopný, že šel sám dolů a informoval záchrannou službu. Ne každé dítě je však v tak extrémní situaci schopné jednat samostatně.“
Před horskou túrou v Polsku se vyplatí nainstalovat si aplikaci Ratunek, která v případě, že člověk v nouzi potřebuje pomoci, nahlásí její přesnou polohu (na základě dat GPS). Díky použití této aplikace budou záchranáři vědět, kam mají vyrazit, což znamená, že pomoc poskytnou rychleji a tudíž účinněji. S aplikací se vyplatí seznámit i děti, které se s vámi na túru vydávají. V případě, že se dostanete do oblasti, kde není pokrytí domácí sítě, je třeba zavolat tísňovou linku 112, kterou by mělo znát i vaše dítě.
Nesmíme zapomínat na to, že pokud jsme na horách s dítětem, neseme s sebou zároveň velkou odpovědnost. Nejde jen o odpovědnost právní, ale také o možné psychologické dopady potenciálních nehod.
Na závěr Jan Krzysztof radí zahájit dobrodružství s dětmi kratšími výlety. Dobré je rozložit si plány na více dní a nemít hned ambice dostat se na nejvyšší vrcholy. Pokud se dítě při procházkách v lese nebo údolích začne nudit, můžeme mu nabídnout atraktivnější variantu podél vodních toků. V případě Tatranského národního parku můžeme zvolit Bialy nebo oblíbené Chocholowské doliny, v Krkonoších třeba Modrodolský nebo Mumlavský vodopád. Každý rodič zná své dítě a jeho fyzické limity nejlépe. Stejně tak bude vědět, co dítě zaujme, a i bez riskantních situací v něm dokáže vzbudit lásku k horám a přírodě.