Ve vyhřívaných bazénech můžou návštěvníci snadno chytit nepříjemnou infekci, upozorňují Michele Hlavsová, epidemioložka a ředitelka odboru pro zdravé plavání při americkém Centru kontroly a prevence nemocí (CDC), společně s Charlesem Gerbou, profesorem mikrobiologie a životního prostředí z Arizonské univerzity. Experti vysvětlují, že v teplé vodě je obtížnější udržovat stále stejně vysokou hladinu dezinfektantu, která by bakterie permanentně hubila.
Jedním z patogenů, který se ve zkoumaných vzorcích objevuje, je Pseudomonas aeruginosa, původce pseudomonádové dermatitidy, nepříjemného kožního onemocnění (jinak zvaného hot tub folliculitis). Hrozí v plaveckých bazénech, vířivkách i rehabilitačních bazénech. Onemocnění se projevuje puchýřkovou vyrážkou, dalšími symptomy a komplikacemi ale může být i zvýšená teplota, zduřené uzliny, ušní záněty, infekce močových cest... Pokud hladina dezinfektantu v bazénu poklesne, bakterie se rychle množí a ve vodě zůstávají až do chvíle, než se hladina dezinfektantu opět zvýší.
"Lidé jsou zvyklí si v bazénku nebo vířivce posedět, takže jejich kůže může být vystavená kontaminované vodě," cituje Michele Hlavsovou britský list Daily Mail. Pseudomonádová dermatitida pak začíná svěděním a skvrnami, které se postupně rozvinou do úporné vyrážky a můžou obsahovat i hnisavé puchýřky kolem chlupových folikulů.
Další nákazou, kterou je možné chytit ve vyhřívaných bazénech nebo termálech, je legionářská nemoc. Tento typ horečnatého onemocnění, které nejčastěji postihuje dýchací cesty, způsobuje nejčastěji bakterie Legionella pneumophilla. Ta se kromě klimatizačních zařízení vyskytuje i v teplé vodě, lidé se pak mohou nakazit pouhým vdechnutím páry.
Hygiena na prvním místě
V neposlední řadě lidé zanášejí do bazénu vlastní bakterie. "Průměrný návštěvník bazénu má v záhybech řitního otvoru asi desetinu gramu výkalů," konstatuje Gerba a dodává, že když se vezme v úvahu třeba "pět lidí ve vířivce, představuje to již asi polévkovou lžíci výkalů."
Reakcí různých dalších organických látek, které plavci zanesou do bazénů (kromě zbytků stolice např. i moč, pot, kosmetické přípravky...), s chlorem pak také vznikají tzv. chloraminy, jež mohou podráždit oči, kůži nebo i dýchací cesty.
Aby se zabránilo množení různých choroboplodných zárodků v bazénech, Centrum kontroly a prevence nemocí doporučuje, aby bazény a vířivky měly hladké dlaždice bez plastického vzoru, žádné vonné aroma a teplotu vody, která by neměla přesáhnout 40 stupňů. Rovněž se doporučuje, aby se lidé před vstupem do bazénu důkladně sprchovali a nezanášeli tam zbytky make-upu nebo opalovacích přípravků. A rozhodně si dejte pozor, aby se vám voda nedostala do úst. Profesor Gerba radí pro dezinfekci vody použít chlor v koncentraci 2-4 mg na jeden litr nebo brom (4-6 mg/L; v ČR se moc brom nepoužívá), PH by se podle něho mělo udržovat v rozmezí 7,2 - 7,8. Profesor Gerba doporučuje ještě o něco přísnější normy než samotné Centrum kontroly a prevence nemocí - ti radí koncentraci chloru 1-3 mg/L. Otázkou je, jak důsledně hotely a provozovatelé bazénů normy dodržují. Upozornění: evropské normy jsou mírnější. Majitelé soukromých rodinných bazénů ať se drží dávkování doporučeného výrobcem konkrétního přípravku.
