Nepřipraveného turistu musí ten pohled omráčit. Papežský palác ze čtrnáctého století je mohutný, tyčí se nad předlouhým náměstím, které lemuje řada kamenných domů.
V Avignonu totiž nevnímáte nic z moderních vymožeností, naopak přímo v centru na náměstí Place d'Horloge je kolotoč už z devatenáctého století. Hrající, udržovaný, každá jeho část stojí za podrobnou studii. A má také svého kolotočáře", který vybírá peníze, skokem opouští otáčející se kolotoč, protože potřebuje rychle vykouřit svůj doutníček.
Umělci zvou i do dalších míst Provence, třeba do Aix-En-Provence. Pod nevábnou dopravní slupkou se skrývá historické centrum z mnoha uličkami, kavárnami, obchůdky.
Město kašen, prý jich je čtyřicet, k jejich vnímání je však potřeba klid. Bohužel, toho je málo, snad na Cours Mirabeau si člověk může konečně vychutnávat krásu města.
Jenže ještě lepší je ponořit se do úzkých uliček, bloudit jen tak bez cíle a zcela náhodně narazit třeba na trhy na Place de l'Hotel de Ville. Jsou největší a nejbarevnější! Každý kousek náměstí je zaplněný, stovky prodejců nabízejí ovoce, zeleninu, koření, květiny. A jak ji nabízejí. Stačí sledovat jejich ústa a věčný úsměv, který z nich dělá nejpříjemnější společníky na světě.
Zdejší ženy povyšují módu na umění
Ale co ženy? Jsou nádherné, voňavé, elegantní, věk není vůbec důležitý, půvabné jsou všechny. Zaslouží si obdiv, módu povyšují na umění. A nejen šaty, ale i šperky, účesy a každý pohyb... I kouření je v jejich podání jiné, zvláštní, nevšední. Jen sledujte Francouzku, když bere cigaretu z úst a mrští s ní o zem.
Po opuštěných cestách
Nahlédnout do Provence znamená netoulat se jen velkými městy, ale nebát se pustit po úzkých cestách, mnohdy klikatých a opuštěných. Cestách, které mohou návštěvníka přivést například do Bonnieux, Roussillone či Gordes.
Bonnieux, to je zjevení, nečekané překvapení, několik desítek domů přilepených na skále. Vede k nim jen jediná cesta, tak úzká, že dvě auta by na ní marně hledala místo. Domy jsou obydlené, dolní patra patří obchůdkům, které nijak nenarušují místní styl. Čím však Bonnieux kraluje, je něco jiného.
Stačí vystoupat po schodech ke kostelíku Eglise Vieille. Někoho možná množství schodů odradí, ale tato námaha svůj smysl má. Toto jsou schody do nebes. Neexistuje snad v jižní Francii vhodnější místo k odpočinku. Parčík s lavičkami, několik mohutných stromů... V parném létě stačí jen zavřít oči a naslouchat koncertu cikád.
V nedalekém Gordes podobná oáza není, ale příjezd k němu je impozantní. Po prudkém stoupání se natěšenému turistovi zcela nečekaně otevře pohled na horský masiv osázený mnoha domy. Procházka do centra může někoho zklamat. Gordes zasáhla komerce, prvotřídní restaurace, luxusní hotely, mezi turisty lze stěží rozeznat místní obyvatele.
Příroda a vkus jsou však silnější a mocnější. Nikde komerce neponičila ráz těchto vesnic, na každém metru je imponující, jak historie plynule přechází do budoucnosti, jak dávné barvy, tvary, vůně zůstávají ve svých původních podobách. Takovým místem je i Roussillone, kde okrová půda zbarvená kysličníkem železa se zapadajícím sluncem mění svoji barvu do červena.
Provence - přesně jako na obrazech Cézanna či van Gogha
Okenice v Provence jsou skutečně světle modré, levandule fialové, skály bílé, slunečnice žluté, nebe i moře modré. Přesně tak jako na obrazech Paula Cézanna či Vincenta van Gogha. Prožitek a příroda mají v Provence větší sílu než člověk. Protože právě člověk se snaží být v pozadí, nedovolí si postavit byť jen jediný monstrózní dům ve stylu českých nevkusných vil či supermarketů. Prostor má romantika, zpomalení, zklidnění, ticho.
|
MŮŽE SE HODIT |
| Jak se tam dostat: Nejlepší cesta autem vede přes Norimberk a Karlsruhe. Německé dálnice jsou zdarma. Na francouzských dálnicích je nutné platit (přibližně dvě koruny za kilometr). Ve Francii se vydejte přes Besançon do Lyonu a odtud přes Orange na Avignon. Letadlem se dostanete do Marseille i Nice. |
