Zdrcující úder a začátek skutečné války
Na podzim roku 1991 se Vukovar nechtěně dostal do centra pozornosti všech světových médií. Bezprostředně po červnovém vyhlášení nezávislosti země se vystupňovaly šarvátky mezi improvizovanými chorvatským formacemi a bojůvkami místních Srbů, jejichž zájmy také bránila armáda zbytkové Jugoslávie a množství pochybných polovojenských jednotek.
Nejintenzivnější srážky vzplály v etnicky smíšené východní Slavonii, kde také vygradovaly do válečného konfliktu. Epicentrem bojů se stal právě Vukovar.
Podstatně slabší a hůře vyzbrojené chorvatské jednotky byly během těžkých bojů obklíčeny a zatlačeny dovnitř města. Většině srbského obyvatelstva se podařilo uprchnout, Chorvaté naopak zůstali uzavřeni liniemi fronty. Bez potravin, bez léků, zato s nejasnými vyhlídkami. Jediné příležitostné spojení se světem za frontou jim zajišťovala provizorní "kukuřičná cesta", blátivá komunikace mezi lány kukuřice.
Několikanásobná početní a technická přesila Jugoslávské lidové armády učinila své, od konce srpna byl Vukovar vystaven nepřetržité palbě, bombardování a odstřelování těžkými zbraněmi. Pád Vukovaru nastal 18. 11. 1991.
Zbídačení civilisté po téměř třech měsících živoření ve sklepeních potupně opustili ruiny města a do jeho zničených ulic pak ze sousedního Srbska vtrhly kriminální bandy, které vyrabovaly vše, co se dalo trochu zpeněžit. Dobytí Vukovaru se považuje za faktický začátek války na území bývalé Jugoslávie. Celkový počet obětí bitvy o Vukovar se odhaduje na 4 000.
Velké staveniště a stopy po kulkách
Chorvatská správa tu byla plně obnovena teprve v roce 1998. Tedy tři roky po skončení války. Zároveň se postupně vracejí uprchlí starousedlíci všech národností a znovu se pokouší společně žít. "Lidé spolu bydlí ve stejných domech, do nichž se po válce vrátili. Spolu chodí na kávu a do restaurací. Život se normalizuje," uvedl v rozhovoru pro Svobodnou Evropu Dejan Drakulić, místostarosta Vukovaru a zástupce srbské komunity. Podobným tónem hovořil i chorvatský starosta města, Źeljko Sabo. "Když nedávno srbská reprezentace hrála proti Dánsku, přirozeně jsem fandil Srbsku, protože to jsou naši sousedi."
Vodojem nad Dunajem je jedním ze symbolů válečného Vukovaru.
Pokus o zlidštění trosek. Takových budov je ve Vukovaru ještě hodně. A většinou bez květin
Avšak centrum Vukovaru stále osciluje mezi třemi rozdílnými tvářemi, které se zde navzájem ostře dotýkají a prolínají. Část hlavní ulice znovu ozdobily pestré omítky klasicistních domů s malebným podloubím. Naopak sousední soubor historických bloků, kde zrovna vrcholí obnova, zase připomíná jedno velké staveniště. A vedlejší průčelí kdysi výstavních budov opětovně vracejí návštěvníka do autentické náruče opuštěné válečné zóny: pořád jsou rozstřílená napadrť a s fasádami kropenatými od kulek.
Mezi troskami zástavby se po rozbité vozovce chaoticky proplétají chodci a automobily, vzduch víří všudypřítomná oblaka nepříjemného prachu. Do této absolutně disharmonické směsice se jako přízrak zničehonic vřítí hřmotný vláček pro turisty. Těch českých sem oproti zbytku Chorvatska zatím příliš nemíří. Nicméně nedaleko autobusového nádraží funguje dobře vybavená informační kancelář s velice družným personálem.
Vukovarská hlavní třída. Nyní zde jezdí i turistický vláček.
Znovuzrozené chrámy
Kompletní rekonstrukci už mají za sebou obě dominantní křesťanské svatyně: monumentální pravoslavný chrám svatého Mikuláše i katolický komplex s františkánským klášterem a kostelem patronů Vukovaru, svatých Filipa a Jakuba.
Sotva jsem prošel klášterní branou, padly mi do oka obří panely. Na prvním hýřila barvami výtvarná výzdoba interiéru kostelní lodě z předválečné dokumentační fotografie. Následující snímek zachycoval zdevastovanou hromadu trosek. To byl stav po válce. A mělo být ještě hůře, poněvadž ve zdech kostela už byly přichystány otvory pro instalaci trhavin…
Memento války: poškozený boční oltář s kopií prostříleného obrazu Piety.
Utrpení civilistů přibližují panely s válečnými fotografiemi instalovanými u vstupu do kláštera.
Dnes posvátný klid upraveného klášterního dvora naruší jen občasné skřehotání pávů či tlumený sbor šeptaných modliteb. Loď kostela je znovu zacelena a vymalována prostou bílou barvou. Pouze jako pietní vzpomínka zůstal v původním stavu kus stěny s poničeným bočním oltářem. Rekonstrukce dále vrátila důstojnou podobu někdejší architektonické chloubě Vukovaru, překrásnému baroknímu zámku Eltz. To zatím bohužel nemůžeme říci o bývalém zámeckém parku, kde se uprostřed sluncem sežehlého trávníku tyčí vysušená torza ohořelých kmenů napěchovaná olovem.
Dvorní trakt zámku Eltz, který byl zbudován v 18. století.
Smutná mementa
České stopy ve VukovaruVe Vukovaru se narodil držitel Nobelovy ceny a světoznámý chemik Lavoslav (Leopold) Ružička. Dědeček tohoto vědce se do Slavonie přistěhoval z našich Klatov. Roku 1977 byla v jeho rodném domku otevřena expozice, kterou však silně poškodily válečné události. Obnovy se dočkala v roce 2007 u příležitosti 120. výročí Ružičkova narození. České kořeny má ovšem daleko víc obyvatel Vukovaru. Další naši stopu představuje továrna na obuv Borovo, jejímž zakladatelem nebyl nikdo jiný než Baťův zlínský koncern. |
Přestože hlavním mementem války stále zůstává napůl zničené město, uvnitř něj a v jeho přilehlém okolí byla vybudována řada památníků, které se vztahují k tragickým válečným událostem. Nejuceleněji je pojatý vzpomínkový komplex situovaný do areálu kasáren na jižní periférii. Dobové fotografie den po dni dokumentují utrpení Vukovaru a život v obklíčeném centru až do konečného zhroucení tamní obrany.
Venkovní expozice se zase hlavně skládá z ukázek vojenské techniky. Od improvizovaných opancéřovaných autobusů narychlo spíchnutých v nějaké garážové dílně přes profesionální zbraně ukořistěné jugoslávské armádě až po symbolické minové pole. Tady si fandové militarií pořádně užijí.
Hrozivými pocity působí tichá, liduprázdná alej lemovaná vztyčenými hlavněmi kanonů rozpálenými poledním vedrem. Naopak snímky prvních strojů nově vzniklého chorvatského letectva vzbuzují spíše úsměv. Celá vzdušná flotila se tehdy skládala z pár stařičkých dvouplošníků, jejichž původní činností byla pomoc slavonským zemědělcům při hnojení polí. V duchu pořekadla o překování rádla v meče letadla obdržela zelený nátěr a plnila vojenské úkoly, především průzkumné lety.
Bojová technika ukořistěná jugoslávské armádě
Improvizovaně obrněný náklaďák, který vozil posily i zásobování na frontu.
Rakije spojuje národy
Poloha na břehu důležité evropské vodní tepny přináší Vukovaru velké výzvy z hlediska rozvoje cestovního ruchu. Sice se nemůže pyšnit mořským příbojem, ale vukovarské přístaviště je též prosyceno vůní dálek. A sluncem rozpálené pláže dunajského ostrova Velika Ada, kam za osvěžujícím koupáním prchají davy místních, mohou alespoň navodit iluzi Jadranu.
Po normalizaci vztahů se rovněž začala úspěšně rozvíjet spolupráce se srbskými sousedy, zejména městem Bački Petrovac. Vždyť oba blízké regiony jsou etnicky smíšené.
Jeden z nosných pilířů turistiky tvoří zdejší šťavnaté ovoce. Ovšem nikoli to sladké, zralé, co se na vás směje z větvoví slavonských a vojvodinských sadů, nýbrž to ovoce, které už prošlo procesy kvašení a dvojnásobného vypálení do tekutého skupenství voňavé domácí rakije. Pochopitelně, že příslušnou surovinu nejčastěji poskytují švestky, hroznové víno a hrušky. Nezřídka tu zároveň můžeme ochutnat i daleko exotičtější pálenky z moruší nebo kdoulí. Přímo k těm nejlepším zdrojům má návštěvníky dovést projekt Cesta ovocné kapky.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT AUTEM, VLAKEM I NA KOLE Do Vukovaru lze cestovat také vlakem, avšak drtivá většina nepříliš častých spojů nezajíždí na městské nádraží a staví ve stanici Vukovar – Borovo Naselje. Vhodnější tedy bude využití dálkových autobusů, včetně těch mezinárodních. Například ze srbské metropole Bělehradu sem několikrát denně zajišťují spojení pravidelné linky společnosti Lasta. Velice snadno se sem dostanete na kole, poněvadž Vukovar je zahrnut do Dunajské cyklostezky, přičemž dále jím prochází pravobřežní větev dálkové cyklotrasy EuroVelo 6, která spojila pobřeží Atlantiku a Černého moře. Poslední možnost přístupu se nabízí z paluby lodi, poněvadž zdejší přístav současně slouží jako říční hraniční přechod. UŽITEČNÉ WEBY |
