Berlín nevyniká starobylými architektonickými památkami, na první pohled se někomu dokonce může jevit jako bizarní, šedivá betonová hmota... Atmosféra města, která vznikla spojením progresivní kultury, pohnuté historie a alternativního umění, je však naprosto výjimečná a strhující.
Najdete tu rušné kluby, muzea, galerie, skvělé koncerty i novostavby, jež se - tak trochu paradoxně – mísí se vzpomínkami na doby nedávno minulé. V posledních letech se do Berlína sjíždějí návštěvníci z celé Evropy, aby se setkali s ostatními nadšenci, kteří propadli kouzlu jeho módního světáctví i nespoutané energii.
Berlínská "Ostalgie"
Pokud jste četli román, anebo viděli film Berlin Alexanderplatz, pak vás musíme zklamat – z předválečného Alexanderplatzu toho dnes už mnoho nezbylo. Z náměstí se po roce 1949 stalo centrum východního Berlína, o čemž vypovídá řada socialistických staveb.
Nedalekou dominantu tvoří čtyřicet let stará televizní věž s otočnou kopulí, v níž se nachází restaurace, kde si můžete dát něco na zub či tradiční likér, tzv. "Červenou Karkulku". Přijedete-li však do města v létě, připravte se na to, že si na věž vystojíte pořádnou frontu, stejně jako na další atrakce. Jejich návštěva ale určitě stojí za to.
Půjdete-li směrem ke břehu řeky Sprévy, můžete si prohlédnout Berlínský Dóm, monumentální luteránskou katedrálu z 19. století.
A dojdete-li ještě blíž k řece, zastavte se v Muzeu NDR – tedy pokud chcete vidět panoptikum z dob reálného socialismu. Japonští a američtí turisté se tu mačkají okolo vystaveného trabantu a mladé turistky ze západu žasnou nad zrekonstruovaným socialistickým obývákem či umělohmotným vybavením umakartové kuchyně.
Návštěvník z bývalého východního bloku pochopitelně tyto "pamětihodnosti" prochází téměř bez povšimnutí, zato si zde může kromě autentických záběrů z nudipláže prohlédnout materiály tajné policie "Stazi", popřípadě si zvednout náladu poslechem východoněmeckého rocku ze 70. let.
Naproti Berlínskému dómu stál i legendární Palác republiky, obří stavba, jíž se kvůli lustrům v sálech přezdívalo "Erichův (Honeckerův) obchod s lampami" (zasedal tu parlament NDR a párkrát se odtud vysílala televizní show Ein Kessel Buntes). Tento komunistický "liďák" však nechalo vedení města kvůli nadměrnému obsahu jedovatého azbestu nedávno rozebrat, a jeho někdejší slávu tak dnes připomínají už jen stavební jeřáby. Na jeho místě má vyrůst replika městského zámku, který byl zbořen v padesátých letech.
Místa válečných vzpomínek
Vystoupíte-li na stanicích U-bahnu Kochstrasse či Friedrichstrasse, ocitnete se poblíž Checkpointu Charlie, jenž býval v dobách studené války asi nejznámějším hraničním přechodem mezi Západním a východním Berlínem. Dnes tu stojí strážní domek a Muzeum berlínské zdi.
Někteří od jeho návštěvy – vzhledem k nadměrnému počtu turistů – odrazují, ale pokud sem přijdete v pozdějších večerních hodinách, bývá tu celkem klid.
Expozice muzea jsou rozsáhlé, téměř nezapomenutelné jsou příklady vynalézavých lidí, kterým se podařilo uprchnout na Západ – například v bedně, ve falešné uniformě amerického vojáka, v opancéřovaném autě či na rogalu, anebo pomocí doma vyrobené potápěčské výstroje.
Projdete-li pak třídou Unter den Linden až k Braniborské bráně, udělejte si čas i na nedaleký památník obětí holocaustu. Ten tvoří bludiště z různě velkých betonových kvádrů, mezi kterými se můžete rychle ztratit – možná stejně rychle jako mizely oběti nacistické genocidy.
A aby bylo kontrastům učiněno zadost, zhruba 200 metrů od memoriálu se nachází prostranství, kde vás cedule zdvořile upozorní na to, že tu kdysi stával vchod do masivního Hitlerova bunkru. Všudypřítomné jsou tu i fotografie, jež vám připomenou, jak vypadalo to které místo ve městě před 60 - 70 lety.
Památník obětí holocaustu
Punk a Tacheles
V Berlíně je potkáte poměrně často – mladé pankáče s lahvemi vína, stejně jako alternativní malíře, sochaře či hudebníky. Město je stále ještě centrem punku, který tu má – navzdory perzekucím komunistického režimu – tradici od konce 70. let (vypovídá o něm i malá "punková expozice" v Muzeu NDR). Zlí jazykové sice tvrdí, že skuteční rebelové město opustili; přesto dotváří jeho jedinečnou atmosféru i ti, kteří zůstali.
Asi nejznámějším příkladem "divokého Berlína" je Tacheles, obchodní dům, který byl zničen za druhé světové války. Jeho ruinu na začátku devadesátých let obsadili squateři a proměnili ji k nepoznání. Dnes tu najdete kino osázené sedačkami z autobusů, hudební pódia a několik uměleckých ateliérů.
Tacheles má nicméně finanční potíže a těžko říci, jak dlouho bude pokračovat v provozu. Máte-li proto cestu do Berlína, neodkládejte jeho návštěvu. Možná tu na vás u piva v jednom z barů dýchne ještě trocha atmosféry z doby, kdy se Německo znovu sjednotilo.
Multikulturní nářez
Punk a mírná nekonvenčnost však v Berlíně není jen záležitostí alternativních klubů nebo několika skupinek bláznů. Podíváte-li se na místní obyvatele, kteří si libují v jízdě na kole, zjistíte, že jsou oblečeni hodně ležérně, nebo alespoň sportovně, jako by se chystali vyrazit na vandr do dalekých krajů. Mají to ale zapotřebí?
V Berlíně se nachází velká turecká komunita, stejně jako příchozí z Balkánu, ze zemí bývalého SSSR nebo z Libanonu. V centru města sice na každém rohu narážíte na stánky s kebaby, tradiční německá klobása se tu stává téměř vzácností.
"Studoval jsem chvíli v Čechách, pak jsem cestoval po Latinské Americe. Můj otec pochází z Turecka, ale matka byla Polka," řekl nám v kreuzbergské hospodě Franken jeden z místních štamgastů. Stal se prý obětí nezaměstnanosti, která je v Berlíně jedna z nejvyšších v zemi.
Lidé si tu ale navzdory tomu uchovávají svérázný životní styl. Ve městě, kde si popovídáte s Turkem, Srbem nebo Angličanem, projdete se ulicemi vyzdobenými grafity a spatříte třeba i žonglujícího klauna, který na silnici zastaví dopravu, to totiž ani jinak nejde.
Může se hoditKdy se sem vydat Dopravu v Berlíně zajišťují především U-Bahn, S-Bahn a autobusy; s koupí nejvýhodnějšího typu jízdenky podle délky pobytu a tras, kterými budete jezdit, vám ochotně poradí na všech informacích. Nejběžnější je sedmidenní lístek pro základní trasy, který stojí mezi 25-30 €. Tip iDNES.cz: Bydlet můžete na hausbótech na stanici U-Bahnu (U1) Warschauerstrasse. Jedná se o dvě lodi, "Easterncomfort" a "Westerncomfort" (podle toho, na které straně Sprévy kotví). Noc na osobu tu vyjde okolo 25 €, je tu čisto a klid, přičemž pohled za okny vaší kajuty zpestří zbytky berlínské zdi. Galerie, muzea, kluby Legendární je Pergamské muzeum s proslulým oltářem a rekonstrukcí Ištařiny brány. Zajímavé je však i interaktivní Židovské muzeum na stanici U-Bahnu Hallesches Tor v Kreuzbergu, Muzeum filmu na Potzdamer Platz, nebo Muzeum homosexuality na stanici U-Bahnu Mehringdamm. Vydáte-li se do muzeí ve čtvrtek, pustí vás sem mezi 18. a 22. hodinou zdarma. Zmíněný squat Tacheles nabízí zajímavou přehlídku alternativního umění (zejména koláží), komu by se však zdál příliš "profláklý", může navštívit třeba klub "SO 36" na Kottbusser Tor, kde se pořádají burzy hudebních nosičů.
|
