Všechny krásy světa v zemi, kde vás zabijou pro tenisky Nike

aktualizováno 
"Schovej ten foťák," varuje mě kamarád. Jsme v centru Caracasu, hlavního města Venezuely. Tady přepadávají turisty kvůli daleko levnějším hodinkám, náramkům nebo novým teniskám Nike. Statistiky jsou dost smutné, v průměru v této metropoli zemře násilnou smrtí, většinou v důsledku ozbrojeného přepadení, 8 lidí denně.

Venezuela, tepui | foto: Kristina PrunerováiDNES.cz

"Potřebuji si jen vyfotit budovu parlamentu, jedna z mála hezčích budov," ohradím se a fotím dál, i když vím, že kamarád má pravdu.

U Náměstí Bolívara, kde pokouším štěstí s mým novým foťákem, se to hemží pouličními prodejci skoro všeho, barevnými stánky s oblečením či nelegálními cédéčky a samozřejmě auty se šílenci za volantem. Špatně se mi dýchá kvůli teplotě, počtu lidí v tlačenici a neuvěřitelně znečištěnému vzduchu.

Vítejte v zemi, kde litr benzínu v přepočtu stojí 90 haléřů a kde neexistují skoro žádné ekologické normy.

Nejnebezpečnější země Latinské Ameriky

Přestože jsou ulice v jiných městech a na venkově bezpečnější, Venezuela má pověst jedné z nejnebezpečnějších zemí Latinské Ameriky a i proto se jí vyhýbají turisté. Turismus tu také nezažil svůj "boom“, takže například v Caracasu je problém najít kvalitní hotel za rozumnou cenu.

Ve venezuelské metropoli není moc architektonických krás, v roce 1812 ji zasáhlo rozsáhlé zemětřesení a smetlo většinu koloniálních domů. Od té doby běží výstavba podle těch, kdo mají peníze. Město nemá ani v současnosti jasný plán rozvoje, prostě staví se tu jeden "panelák" za druhým.

Venezuela, centrum Caracasu
Pohled na centrum Caracasu, v pozadí hora Avila

Život na dně v barrios

"Barrios“ je název pro venezuelský slum, kde žije více než polovina obyvatel venezuelských měst. Těmto čtvrtím je lepší se vyhnout velkým obloukem, i místní tudy raději jen projíždějí autem. Žije tu "nižší“ třída venezuelské společnosti, která čítá mezi 60 a 80 procenty obyvatelstva, a odhaduje se, že 55 procent populace žije pod hranicí chudoby. Stavby domů jsou ilegální, komunální služby v těchto čtvrtích neexistují, takže ulice jsou plné odpadu a vody.

Život v "barrios“ je drsný, násilníci tu neváhají zastřelit i řidiče autobusu, aby mu sebrali tržbu v hodnotě několika set korun. V jedné z nejbohatších zemí Latinské Ameriky, která má páté největší zásoby ropy na světě, věřím historkám o nejzkorumpovanějších politicích světa.

Venezuela, paneláky a barrios
Moderní výstavba v Caracasu, v pozadí barrios

Utajený ráj v Karibiku

Ale Venezuela má spoustu jiných krás, hlavně přírodních, takže nechávám Caracas za zády a vydávám se do Karibiku. Národní park Morrocoy je díky svému statutu uchráněn nových staveb a pravidla používání pláží jsou dost přísná, například v celém parku se nesmí prodávat alkohol ani cigarety a nesmí se rozdělávat oheň.

Komplex 30 ostrůvků na severozápadním pobřeží Venezuely lemovaných plážemi a mangrovy, a bez vodovodu a elektřiny, je opravdovým utajovaným karibským rájem.

Venezuela, ostrov Paicla
Polední žár na ostrůvku Paicla

Invaze komárů

"Přestalo foukat, tak to je katastrofa, ráno nás sežerou komáři“, řekne kamarád v noci na pláži ostrůvku Paicla, kde stanujeme, a má pravdu. Ráno ještě před šestou zalezeme až po krk do vody a přečkáváme nálet hmyzu až do osmi hodin, kdy je pro ně slunce už moc silné.

Během mé cesty se přihodí podobné scény nejen v Karibiku, ale i v tropickém pralese a v savanách. Komáři, puri-puri (místní malé mušky) a další hmyz si především vybírá zahraniční krev a nepomáhá repelent ani moskytiéra, s tím se prostě smiřte.

Venezuela, západ slunce
Západ slunce na ostrově Paicla

Majestátní Andy

Spálená z Karibiku se jedu ochladit do And. Nejvyšší hora Venezuely – Pico Bolívar - v jižní provincii Merida sahá až do výšky 4981 m n.m. Pro Středoevropana zvyklého na hory prošpikované turistickými stezkami jsou venezuelské Andy trochu oříšek, protože se kvůli porostu nebo strmým svahům dá jen těžko chodit mimo silnice a cesty, kudy jezdí i auta, ale většinou jich tu potkáte jen pár za den, a turistů ještě méně.

I když do této oblasti jezdí na dovolenou hodně Venezuelců, většina z nich zůstává v hotelech ve městě a na horské masívy se jedou podívat v pronajatém džípu nebo lanovkou. Cizinec kráčející s velkým batohem do strmého kopce je pro ně jako zjevení z jiného světa.

Hotely a posady (venezuelská obdoba penzionů) mimo město nejsou tak početné, ale místní obyvatelé jsou neuvěřitelně vstřícní, takže vám často nabídnou přespání u sebe doma bez placení.

Venezuela, vesnice Chacanta
Vesnice Chacanta a všechny odstíny zelené na andských kopcích

Počítala jsem, že se v horách zchladím, ale zapomněla jsem na zeměpisnou šířku téhle oblasti, která je na osmém stupni severní šířky, tudíž i ve výšce 2200 m n.m. je přes den 30 stupňů Celsia a slunce pálí snad víc než v Karibiku. Nádherné hory se všemi odstíny zelené mi to ale vynahrazují, na strmých stráních se střídají políčka kávy, banánů, brambor či juky a cesty lemují exotické křoviny s barevnými květy.

Venezuela, kávová plantáž
Tady pěstují kávu s láskou...

Unikátní tepui a nejvyšší vodopád světa

Andy najdete i v dalších zemích Latinské Ameriky, ale stolové hory, neboli tepui, jsou venezuelské (a brazilské) unikum. Jsou to nejstarší horské masívy na zemi, které jsou domovem vzácných endemických rostlin a živočichů. Jsou to majestátní obři, kteří se tyčí do výše až tisíc metrů nad okolním tropickým pralesem, jejichž vrcholky jsou často schované v mracích.

Není divu, že mnohé tepui mají posvátný význam pro místní indiánské kmeny a inspirovaly mnohé spisovatele, včetně Artura Conana Doyla a jeho dílo Ztracený svět. Na horu Roraima můžete i ve šestidenním treku vystoupat a obdivovat právě tento "ztracený svět“.

Venezuela, tepui
V mracích zahalené až tisíc metrů vysoké stolové hory, tepui

"Děkuji“ se řekne ‘uakiperama‘“, snažím se naučit od našeho průvodce něco z indiánského jazyka Pemón, kterým mluví kmeny kolem stolové hory Auyantepui.

Do této oblastí míří většina i z těch mála turistů ve Venezuele. Z této hory totiž padá Angelův vodopád (podle jeho objevitele Jimmyho Angela, ne od andělů) z výšky 979 m a dělá z něj tak nejvyšší vodopád na světě.

Ačkoli většinou nemám ráda velké turistické atrakce, tenhle vodopád si nechci nechat ujít. Mám štěstí, místní obyvatelé se snaží uchránit místní krajinu a výlety k vodopádu se snaží pořádat co nejekologičtěji, což pro cizince může znamenat i "dobrodružněji“.

Do Canaimy, nejbližšího města u vodopádu, sice letím malým letadlem, ale odtud už je to jen chůze nebo jízda lodí, spaní v hamace (houpací síti), svíčky místo lustru, k večeři kuře pečené na ohni a hukot vodopádu či řev cikád.

Nechybějí samozřejmě komáři. U úpatí vodopádu už na mě dopadá jen déšť, přesto se nemůžu odtrhnout a vychutnávám pocit lidské malosti proti přírodě.

Venezuela, Angel Falls
Angell Falls

Mých pět týdnů ve Venezuele končí zpátky v Coro na severním pobřeží, nejstarším trvale osídleném městě Latinské Ameriky. Jednom z mála míst Venezuely, kde je zachována krásná koloniální architektura a dýchá tu trochu 17. století.

Turisté jsem jezdí i kvůli další atrakci, písečným dunám, tzv. "médanos de Coro“. Hned za městem tvoří mořský písek kopce do výšky až 30 metrů, které se přesýpají z jedné na druhou stranu silnice vedoucí uprostřed.

Venezuela, Coro
Jedna z nejstarších budov ve Venezuele ve městě Coro

Ano, Venezuela je jednou z nejnebezpečnějších zemí v Latinské Americe, ale pokud neriskujete a dbáte rad místních, nemusí se vám ani za pět týdnů na cestě stát nic nepříjemného tak jako mně (samotné Evropance s novým digitálním fotoaparátem). Její přírodní krásy vám berou dech a nepříliš rozvinutý turistický průmysl dává zemi punc autenticity. Takže na otázku: "Mám do Venezuely jet, i když je to nebezpečné?“ odpovídám ano.

Výhodou na bezpečné cestě je znalost španělštiny (anglicky se domluvíte jen v Caracasu) a třetí oko v týlu hlavy – neboli zdravý rozum a opatrnost.

Venezuela, duny
Písečné duny u města Coro

Text a foto: KRISTINA PRUNEROVÁ

Autor:

Nejčtenější

V Africe vyfotili vzácného černého levharta. Prvního po 110 letech

Britský fotograf Will Burrard-Lucas zachytil v keňském parku Laikipia...

Britskému fotografovi Willu Burrardovi - Lucasovi se v Africe povedl náramný kousek. Podařilo se mu vyfotit vzácného...

Byl to asi nejhorší James Bond, přesto naučil turisty lyžovat v Mürrenu

Díky za všechno, Mr. Bond.

Možná by se měl tento slavný snímek jmenovat spíše Ve službách švýcarskému turismu, než Jejímu Veličenstvu, neboť agent...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Ilustrační foto

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Varhánky i v poledne? Víme, kde v Kitzbühelu hledat nejlepší trasy

Alpské kouzlo sjezdovek v rakouském Kitzbühelu

Kitzbühel, to není jen Hahnenkamm, na kterém se jezdí slavný sjezd, ale také pestrý výběr z 230 kilometrů sjezdovek....

Další z rubriky

Měkké zlato z Tuniska. Podívali jsme se, jak se sklízí nejlepší datle

Datle v tuniském Tozeuru patří mezi nejlepší na světě.

Zima je období, kdy se na našem stole objevuje sladká pochoutka v podobě oválných červenohnědých bobulí. Nejlepší datle...

OBRAZEM: Noční můra pro vegetariány. Řezníkův hotel je poctou klobásám

Tady najdete klobásy úplně všude. Na zdích, polštářích, visí tu i ze stropu....

Tady najdete klobásy úplně všude. Na zdích, polštářích, visí tu i ze stropu. Dokonce i mýdlo má tvar klobásy. Německý...

Berbeři, poušť a nádherné hory. Antiatlas je dostupná exotika v Maroku

V první polovině úseku Icht - Tafraout se střídaly nádherné scenérie pouštních...

Málo frekventované pohoří Antiatlas na jihu Maroka ohromuje rozervanými pouštními scenériemi, načervenalými štíty i...

Najdete na iDNES.cz