Rachot 1 725 kubíků vody za vteřinu. Iguazú, nejhezčí vodopády světa

Na brazilsko-argentinské hranici na řece Iguazú leží stejnojmenné vodopády. Jedná se o největší vodopádový systém na světě, široký 2 700 metrů a vysoký 72 metrů. Vodopády, které tvoří celkem 275 kaskád, protéká v průměru 1 725 kubíků vody za sekundu. Pro srovnání, Vltavou v Praze teče v průměru 150 kubíků za sekundu.

Vodopády Iguazú (toto je španělská transkripce, portugalsky se píší Iguaçu) leží na hranici Brazílie a Argentiny nedaleko místa, kde se řeka Iguazú vlévá do veletoku Paraná. Paraguay je odsud rovněž co by kamenem dohodil.

Pokud máte volit, argentinská strana je lepší

Tip na dovolenou

Vybírejte z nabídek zájezdů do Argentiny a Brazilie na dovolena.iDNES.cz.

Většina průvodců doporučuje navštívit vodopády z obou stran, brazilské i argentinské. Učinil jsem tak a mohu říct, že s tímto názorem lze souhlasit. Pokud byste ovšem měli málo času a váhali, která strana je lepší, pak vězte, že jednoznačně ta argentinská.

Argentincům totiž patří nejen jeden celý břeh, ale rovněž i všechny ostrovy, které se v řece rozkládají. Nejen na tyto ostrovy, ale i kolem vodopádů a přímo mezi nimi vede soustava lávek a chodníčků, díky nimž se dostanete k vodopádům velice blízko.

Už když se z dálky přibližujete po chodníku směrem k vodopádům, slyšíte hukot a vidíte mračna vodní tříště vznášející se ve vzduchu do výšky nějakých 200 metrů nad vodopády. Na řítící se vodní spousty se pak můžete dívat ze strany, zezdola či seshora, jak si vyberete.

Vodopády Iguazú z argentinské strany

Obzvlášť úchvatný je pohled seshora do Ďáblova jícnu (Garganta del Diablo). Byl jsem zde během pošmourného dne, kdy poprchávalo, takže fotografické podmínky nebyly ideální. Vzhledem k tomu, že celou noc předtím lilo, však v řece bylo neuvěřitelné množství vody.

A tolik vody, padající dolů do bezedné hlubiny, jsem v životě neviděl, je to něco neuvěřitelného! Bezedná je ta hlubina téměř doslova, protože dno shora přes gigantická oblaka vodní tříště prostě neuvidíte. Ve srovnání s tou padající masou vody si člověk přijde titěrný a nevýznamný.

Občas fouknul lehký vánek a to se pak oblak vodní tříště stočil na nebohé turisty, v mžiku jsem byl celý mokrý. Zde to chce opravdu pláštěnku a dávat pozor hlavně na fototechniku. Pro jistotu jsem měl fotoaparát zabalený v igelitu a vyndával jsem ho jen v krátkých okamžicích, kdy vítr nefoukal proti mně.

Vodopády Iguazú z argentinské strany

Pohled do Ďáblova jícnu

Avšak není zde pouze Ďáblův jícen, i jiné vodopády jsou krásné. Obzvlášť impozantní jsou Salto San Martín a Salto Bossetti, i když vodnatostí nemohou s největším Ďáblovým jícnem soupeřit. Některé lávky vás zavedou přímo nad vodopády, přes jejichž hranu se můžete dívat dolů do hlubiny, kde vidíte u paty vodopádu další titěrné postavičky. Kaskád kolem vás jsou desítky. Nádhera!

Vysoký stav vody v den mé návštěvy přinesl bohužel také jednu nevýhodu, nedostal jsem se na ostrov San Martín. Na ten vás převezou člunem, přičemž jízda je v ceně vstupenky. Z ostrova San Martín jsou údajně nezapomenutelné výhledy především na vodopád Salto San Martín. V době vysokého stavu vody však člun nemůže na druhé straně zakotvit, což se bohužel stalo také v době mé návštěvy. I tak jsem jen na argentinské straně vodopádů strávil čtyři až pět hodin. Vyhraďte si proto na návštěvu vodopádů co nejvíc času.

Na argentinské straně jezdí od vstupu k vodopádům turistický vláček. Ten má malé otevřené vagonky a "řítí se" po koleji rozchodu asi půl metru desetikilometrovou rychlostí. Vlak má tři stanice – Estación Central (u vchodu), Estación Cataratas a Estación Garganta del Diablo (konečná). Délka trasy je asi čtyři kilometry, takže ji klidně zvládnete i pěšky. Já jsem jel jednu cestu vláčkem až na konečnou a zpět jsem šel raději pěšky po pěkné cestě podél trati. Přestože byl čtvrtek, vláček byl narván turisty k prasknutí. Cestou jsem se rozhlížel kolem sebe, jestli z lesa přece jen nevykoukne nějaký ten jaguár. Nevykouknul. Kde nic, tu nic.

Ďáblův jícen z argentinské strany

Brazilská strana nabízí panoramatický pohled

Brazilská strana vodopádů má tu nevýhodu, že Brazilcům nepatří žádný ostrov na řece a k vodopádům se tudíž můžete přiblížit jen z jednoho místa, z boku. Celkově jste od vodopádů mnohem dál než z argentinské strany. Ale zase je odsud lepší panoramatický pohled na vodopády. Z čistě fotografického hlediska se mi dařilo mnohem víc na brazilské straně, protože toho dne bylo hezky slunečno.

Na brazilské straně vodopádů je třeba použít autobus, pokud se tedy nechcete uchodit k smrti ve zdejším vedru, vodopády jsou totiž od vstupu vzdálené 12 kilometrů.

I z brazilské strany se vodopády kvůli oblakům vodní tříště fotí dost obtížně v případě, že stojíte pod nimi. Na druhou stranu je za slunečného počasí nad vodopády prakticky nepřetržitě duha.

Další tipy: vrtulník a Ptačí park

Pokud jste se ovšem nestačili nabažit pohledem na vodopády z brazilské i argentinské strany, máte ještě třetí možnost - proletět se nad nimi vrtulníkem. Anebo můžete zavítat přímo pod ně (z argentinské strany) na motorovém raftu. Za ten se ovšem platí zvlášť, a pak silně pochybuji, že by tu vodní apokalypsu pod vodopády můj foťák přežil. Tento způsob poznávání vodopádů jsem proto raději oželel.

Komu by nestačil pohled na vodopády, může si udělat výlet do jedné z rezervací, obklopující vodopády z obou stran hranice. Rostou zde deštné pralesy (biotop pro Argentinu jinak velice ojedinělý) a žije tu spousta zvěře. Na velice plachého jaguára nebo pumu tu asi nenarazíte, ale určitě uvidíte nosály, kteří jsou zvyklí na turisty a bezostyšně prohledávají odpadkové koše podél turistických cestiček.

Pro milovníky ptactva pak velmi doporučuji navštívit Ptačí park (Parque das Aves) na brazilské straně, kde chovají přes 800 druhů ptáků. Mě zaujaly zejména tukani, papoušci ara a kolibříci. Mezi všemi jsem chodil ve voliéře a všichni mi celkem naháněli strach. Jeden kolibřík mě málem napadl, když jsem se přiblížil těsně k jeho hnízdu, simuloval směrem ke mně několik náletů. Pták je to sice malý, ale stejně ve mně svou hrdinnou obranou svého teritoria vzbudil respekt. Když vám takový udatný kolibřík proletí kolem hlavy, vydá to rachtavý zvuk, asi jako kdyby vám přímo u ucha prosvištěl čmelák.

Ara macao

Tukan velký (Ramphastos toco)

Autor článku

Autor je učitelem zeměpisu a dějepisu na Gymnáziu Špitálská v Praze-Vysočanech. Ve volném čase hodně cestuje, navštívil přes 70 zemí světa na všech sedmi kontinentech. Fotografie a články z jeho cest naleznete na jeho internetových stránkách www.kompas.estranky.cz.

Vyfotit kolibříka v letu je ovšem velmi obtížné. Podařilo se mi to jenom díky tomu, že jsou zde instalována krmítka. Nad těmi kolibřík visí ve vzduchu jako helikoptéra a sosákem sosá a sosá. Jenže najednou sebou trhne a visí ve vzduchu o několik metrů dál.

Ze všech ptáků byli ovšem nejzábavnější tukani. Ti na mě vyloženě zaútočili. Že na sebe nenechali sáhnout a oháněli se po mě zobákem, to bych chápal, papoušci se chovají zrovna tak. Ale několika tukanům se z nějakého důvodu zalíbily moje sandály. Zřejmě jim jejich jasná modrá barva připomínala nějaké tropické ovoce. Několikrát po mně vystartovali, ale vždy jsem stačil uskočit.

Tukani jsou při pohybu na zemi legrační. Nechodí, nýbrž poskakují. Jejich zobák je sice velikánský, avšak dutý, takže nějak vážně zranit by člověka nemohl. Ale stejně jsem jim raději uhnul z cesty.

Ptačí park byl prostě zážitek, i když jsem si chvílemi připadal skoro jak ve slavném Hitchcockově filmu.

Právem nový přírodní div světa

Když návštěvu vodopádů shrnu, tak brazilská strana, kterou jsem navštívil nejdříve, mě lehce zklamala. Pořád jsem přemýšlel, jestli byly hezčí Viktoriiny vodopády v Zambezi, kde jsem byl dva roky předtím, nebo Iguazú. Ale návštěva argentinské strany o den později mě naprosto nadchla. Teď už vůbec nepochybuji, že vodopády Iguazú jsou nejhezčí vodopády na světě. Na jejich návštěvu doporučuji vyhradit si dva dny, abyste si je pořádně užili. Ne náhodou byly tyto vodopády, které jsou na seznamu UNESCO, v roce 2011 navíc zařazené mezi nejnovějších sedm přírodních divů světa.