Typický lem mělčin, šelf, který má po obvodu většiny ostrovů často kilometry délky, je na jižním cípu Mauricia neuvěřitelně úzký – jen několik desítek metrů. Za písečnou pláží tu následuje kus mírně svažitého podkladu a pak už jen propast, jejíž dno určitě nedohlédnete. Leží totiž přibližně o čtyři kilometry níže.
K vysvětlení této kuriozity je třeba trocha fantazie. Přesněji, je třeba představit si Mauricius – tropický ostrov v Indickém oceánu – bez oceánu. Pak totiž uvidíte, že hmota souše je tu usazena na samém okraji Maskarénské plošiny. Těsně za ostrovem, kde plošina končí, následuje zlom. Propad do hlubin.
Jáma temnoty vedle ráje
Hrana ostře odděluje pohodu tropického ráje od divokého oceánu. Dramatický přechod mezi mělkou prohřátou vodou u pobřeží a temnou hlubinou vytváří prostor pro úchvatnou podívanou. Vše, co vlny k ostrovu přináší, se odtud po čase obrací nazpět, aby se vlivem proudění zřítilo zase zpět do oceánu.
Ale s velkými slovy je třeba šetřit. Vodní masa se zde sice výrazně obměňuje, ovšem vlastní oceán tu ve skutečnosti nemá očekávanou sílu a dravost. Proudy vás nestrhnou ani neodvlečou, koupání, waterkitting i surfování je tu naprosto bezpečné. Krása toho nejtiššího vodopádu na světě je bez rizik, vychází spíš z kontrastu barev oceánu a optické iluze.
jde tak trochu o přelud, kterému k dokonalosti napomáhá to, že voda lépe pohlcuje světlo určitých vlnových délek, a tak se propast jeví být tmavší a modřejší. Svou roli samozřejmě také hrají duny z písku a hlíny na dně, jež se s každou vlnou pomalu sunou k okraji propasti. Drobná zrnka se pak „vznáší“ za přepadem, než klesnou dolů.
Takže když oceánské proudy odnášejí pobřežní písek z jižního cípu Mauricia do hlubokých vod oceánu, vypadá to jako opravdový a nefalšovaný vodopád. Jen na hodně nezvyklém místě.
Mít tak křídla
Podmořský vodopád je unikátem, kterým se cestovní kanceláře z Mauricia chlubí teprve nedlouho. Ne že by tu dřív nebyl – existuje bezmála osm milionů let – ale prohlédnout si jej v celistvosti jde nejlépe z výšky. A s vyhlídkovými lety se tu začalo teprve nedávno.
I když dnes patří k nejvyhledávanějším zastavením na ostrově, formálně ještě ani nemá své jméno. Místní si jej spojují s názvem výběžku Le Morne Brabant, tedy příkrého čedičového skaliska, které ční do výšky 556 metrů nad hladinu.
V jejich historii má zvláštní místo, byť tedy spíše jen v legendách. Podle nich se na počátku 19. století stal ostrov útočištěm uprchlých otroků. Když sem v únoru 1835 připlula anglická loď – aby uprchlíkům oznámila, že otroctví už bylo zrušeno a obyvatelé ostrova jsou svobodnými lidmi – mysleli si obyvatelé přesný opak.
Báli se, že budou znovu lapeni. A tak prý po desítkách raději skoncovali se svým životem skokem z onoho skaliska. S pravdivostí tohoto příběhu je to vratké. Ale faktem zůstává, každý rok se zde koná pouť, která připomíná zrušení otroctví. Le Morne Brabant je dodnes symbolem boje otroků za svobodu, jejich utrpení a obětí.
Skála, přilehlá pláž i podmořský vodopád se jako součást přírodní rezervace v roce 2008 dočkala zápisu do listiny UNESCO. Kvůli nádherné přírodní scenérii, výskytu vzácných druhů i střípkům historie, které místu dodávají hloubku přesahující estetiku. Výstup na horu je prý náročný, ale nabízí se z ní výhled na část podmořské propasti. Toho nejtiššího vodopádu na světě.
Mohlo by se hodit
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz