Celková délka toků evropských řek dosahuje 1,3 milionu kilometrů. Ovšem těch, kterým se nestaví do proudu bariéry hrází, přehrad a jezů, je jen nepatrná hrstka. V průměru totiž připadá jedna taková umělá překážka na každý kilometr jejich délky. A právě tato smutná skutečnost činí Vjosu víc než mimořádnou.
ZajímavostiNárodní park Vjosa (Parku Kombëtar i lumit Vjosa), nazývaný též Národní park Divoké řeky, byl vyhlášen byl 15. března 2023. Prozatím má rozlohu 12 727 hektarů, do budoucna se počítá s jeho růstem podél hlavních přítoků (řek Drino a Shushicë). |
Od svého prameniště, na svahu hory Katáras v řeckém pohoří Pindos, až po své ústí do Jaderského moře, je totiž nespoutanou řekou. Vjosa, nazývaná též Vjöse, Aous, Vovousa či Aoös, je jednou z opravdu posledních velkých divokých řek Evropy. Proto také byla v březnu 2023 vyhlášena Národním parkem.
Národních parků sice leží v pevninské Evropě více než pětistovka, ale tento je mezi nimi ojedinělý. Hlavním předmětem jeho ochrany je totiž zachování mimořádného říčního ekosystému.
Vjosa na svých 272 kilometrech délky bouřlivě uhání z hor soutěskami, líně se v širokých zákrutech vine údolími, aby přes území dvou států dorazila nerušeně až ke své deltě, severně od města Vlora.
Štěrkové lavice a písčité náplavy postupně vytváří široce meandrující tok řeky. Nikdy neproplouváte tou samou trasou, koryto řeky se neustále mění.
Nedotčenost se promítá do toho, že řecko-albánská řeka je domovem více než dvanácti stovek druhů živočichů. Napočítáte tu na 150 chráněných druhů okřídleného hmyzu, asi 60 druhů měkkýšů, jednatřicet druhů plazů a jednatřicet druhů ryb, sedmdesát druhů savců, 257 druhů ptáků. Přičemž třináct živočichů z tohoto výčtu je počítáno mezi celosvětově ohrožené.
Objevíte tu kriticky ohroženého úhoře říčního, raky, vydry. Prochází tudy rys. Na jejích březích hnízdí dytík úhorní, spatříte tu jinde neviděného hodujícího supa mrchožravého.
Vjosa je zkrátka unikát, který v evropských měřítkách evropské biodiverzity snese srovnání s jihoamerickou Amazonií. Hezky to shrnuje Beth Thorenová, ředitelka environmentálních aktivit společnosti Patagonia, která na zřízení národního parku spolupracovala s albánskou vládou: „Když stojíte na březích Vjosy, uvědomíte si, že jste vlastně nikdy neviděli skutečně „divokou“ řeku. Nejsou tu žádné přehrady, nádrže, meliorace nebo betonové břehy, které by omezovaly její tok.“
Variant nejrůznějších splavných tras, etap s rozmanitou náročností, nabízí albánská část Vjosy přes 400 kilometrů.
Kouzlo nedotčenosti
K tomu, aby i tento zázrak přírody nadobro zmizel, přitom nechybělo mnoho. Řeky celého Balkánu jsou totiž velmi poptávanou komoditou. Jejich síla se dá skvěle zužitkovat pro stavbu malých a velkých vodních elektráren. Ty jsou v principu chápány jako čistý a obnovitelný zdroj energie, ale jejich dopad na přírodní říční ekosystémy je víc než drastický.
Proud života v nich totiž betonové přehrady zpravidla přetnou. Zabrání migracím ryb, přenosu živin po proudu.
V celém balkánském regionu je momentálně registrováno ke dvěma tisícovkám žádostí o schválení výstavby nových hydroelektráren. Pokud by byly schváleny, volně by plynula jen necelá desetina z 35 000 kilometrů délky zdejších řek.
Proti výstavbě hydroelektráren bojovali místní vodáci už v roce 2016. Divokou Vjosu zdá se prozatím uhájili.
Ani Vjosa v tomto trendu nestála stranou. V Albánii se na jejím toku počítalo se stavbou osmi přehrad už od padesátých let minulého století. Ekonomická náročnost sice budovatelské nadšení na čas ochladila, ale v posledních desetiletích plány nešetřící betonem a turbínami opět ožily.
V dubnu 2021 byl například předložen návrh na výstavbu vodního díla – Kalivaçské přehrady – která by tok Vjosy přehradila padesát metrů vysokou hrází. Vzdutí hladiny by se táhlo 200 kilometrů proti proudu, a prakticky by vymazalo z mapy všechna přírodně hodnotná místa, včetně již vyhlášených maloplošných rezervací. Nápad na výstavbu neprošel díky silnému odporu místních obyvatel a více než dvou desítek národních a mezinárodních ochranářských organizací.
Snížená dostupnost lokalit podél toku řeky, jejich nepřístupnost jinak než od vody, se propsala do zachování řady mimořádných míst.
Místo toho tu vznikl národní park věnovaný řece, Parku Kombëtar i lumit Vjosa, který v Evropě nemá obdoby. A ve svých důsledcích ekonomicky prospívá celému regionu mnohem výrazněji, než obří přehrada vybudovaná turecko-albánským energetickým koncernem.
Jak to? Lidí toužících vidět, jak kdysi dávno vypadaly všechny řeky na kontinentu, je totiž spousta. A Vjosa je momentálně jedinou řekou, která to může světu předvést. Zachování její nedotčenosti tak otevřelo opravdu nevšední potenciál k rozvoji cestovního ruchu.
Žádné jistoty, budete v tom sami. Výlet do poslední divočiny Švédska |
Národní park Vjosa nestojí jen na vodě. Přidává přenádherné přírodní scenérie, těsnou blízkost více než tří stovek míst kulturního významu, architektonických skvostů, historických památek a dramatických zřícenin starých hradů, harmonicky dokreslujících krajinu kolem řeky.
Mezi kaňony s dravými peřejemi se najde i čas na odpočinek u termálních pramenů. Vjosa nabízí mnoho lákadel.
Jsou tu úzké kaňony, široké meandrující úseky, skaliska i zalesněná horská úbočí. Můžete je objevovat při pěších túrách, na horském kole anebo nejpřirozeněji, přímo z hladiny, raftu či kajaku. Splavných tras je tu dohromady přes 400 kilometrů. Některé vyhovují naprostým vodáckým začátečníkům a hodí se k rodinným výletům, jiné peřejemi potrápí i profesionály.
Na všech si ale užijete to, o co v Evropě běžně nezavadíte – skutečně nespoutanou a divokou řeku.
Mohlo by se hodit:
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
