Ještě před pár lety je mohlo obdivovat jen pár místních obyvatel. Dnes jsou úchvatnou raritou, která láká do peruánských And v normálních dobách tisíce turistů ročně. Pravdou totiž je, že nikde jinde takovou parádičku nenajdete.
Díky sedimentům korodujících hornin září doslova a do písmene všemi barvami – od bílé přes žlutou, tyrkysovou a červenou až po rezavě hnědou. I proto se místu nazývanému Vinicunca začalo jednou provždy říkat právě Duhové hory.
Abyste je mohli vidět na vlastní oči, chce to trénink. Vrcholy šplhají do výšky pět tisíc metrů nad mořem, takže vlastně vylezete výš než do půlky Mount Everestu. A to není jen tak nějaká procházka. Příprava je tedy nutná. Počítejte s nejméně třídenní aklimatizací ve vyšších polohách, pomáhá i Inky osvědčené žvýkání koky a musíte dodržovat pitný a stravovací režim.
Pokud nejste ani trochu sportovci, zavřete raději oči a o tomto místě jenom sněte. Lidí, kteří ho zvěčnili na fotoaparát nebo kameru, už je víc než dost. Pro vás ostatní je dobré najmout si partu profíků, kteří vás na túru do Duhových hor doprovodí.
Nejlépe je to udělat ve městě Cuzco, které leží cca dvě hodiny jízdy odsud. Většina lidí se tam i aklimatizuje, protože už toto místo najdete ve výšce přes tři tisíce metrů nad mořem. Agentur je tam hodně a pomohou vám hlavně při komunikaci s místními, kteří moc jazyků neovládají. Zaplatíte za to v přepočtu od dvou do tří tisíc korun. Pokud vás tedy bude víc, není to zas tak hodně.
Výlet bude trvat celý den. Výstup čekejte náročný, ale krásný. Uvidíte kolem nejen nádhernou krajinu, ale také všudypřítomné lamy alpaky, které si vás budou zvědavě prohlížet. Hory tvoří čtrnáct vyvřelých různobarevných minerálů, které se střídají v pruzích, takže máte pocit, že se procházíte po obrovské pletené šále od babičky.
Víte, že…… Incká říše byla největší v předkolumbovské Americe? |
Nejlepší období, kdy se tam vydat, je od března do listopadu. Teplota se pohybuje kolem deseti stupňů, v noci často klesá pod nulu. Vždycky je dobré mít super boty a náhradní oblečení, dostatek vody, toaletní papír a hygienický gel na ruce a také opalovací krém, protože slunce je tu i v zimě zrádné. Nutností je pláštěnka, počasí se během treku i pětkrát promění.
Na vrcholu budete mít nejen skvělý pocit, ale také výhled na místo, které je duze podobné jako velikonoční vejce velikonočnímu vejci. A když už jste tady, soustřeďte se také na místo, z něhož pravděpodobně vyjdete – tedy na samotné Cuzco.
Dlouhou dobu sloužilo jako hlavní město Inků, pak se do něj stáhli španělští kolonizátoři, kteří mu dali většinu jeho dnešní podoby. Nejvíc je to viditelné na hlavním náměstí Plaza de Armas. Nádherná architektura splývá s horskými masivy v pozadí, což vytváří neopakovatelnou atmosféru. V nedaleké katedrále můžete obdivovat i slavný obraz Poslední večeře Páně, kdy je hlavním chodem morče, které tu prostě mají rádi.
Duch na vás dýchne i v klášteru Santo Domingo, který postavili na místě incké svatyně Coricancha. Té se také říkalo Zlatý chrám a výzdoba tomu vskutku odpovídá.
Chvíli se také potulujte uličkami starého města, usmívejte se na domorodce a ochutnejte jejich kuchyni, která je pro nás tak nezvyklá. Kromě již zmíněného opečeného morčete (podává se v celku, pokud doma chováte takovéhoto mazlíčka, neriskujte to) můžete zkusit třeba ceviche – syrové ryby nebo mořské plody pokapané citronem a chilli anebo tamales – kukuřici a maso zabalené v banánovém listu.
A zkuste si ty už jednou zmíněné lamy klidně podrbat za ušima. Dávají místním vlnu, a tak jsou opečovávány jako věrní domácí mazlíčci. Jenom po vás občas možná trochu plivnou. To však není tak zlé.
Tipy a perličky
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz