Zde se nespěchá, neobchoduje, a čím jdete dál od města, tím méně potkáte nenasytných turistů s foťáky a bedekry. Semtam kolem prokodrcá luxusní mercedes směřující do jedné z tajemných, honosných vil v okolí.
Toto je místo výletů a romantických procházek. Sem chodí moderní Římané, aby si v přírodě, v místech, kde kdysi jejich předkové pochovávali své předky, odpočinuli a nabrali nové síly.
Nekonečně neskutečný obraz
Torza starých římských hrobek jsou zarostlá a nápadně připomínají obrazy romantických malířů. Celé je to jako jeden nekonečně neskutečný obraz, zvláště když v nedělním podzimním odpoledni červenají barvy a mohutné borovice se vzpřímenými cypřiši v zákrytu protahují své stíny.
Ze začátku je Via Appia Antica spíš jen jakási obezděná silnička. Teprve po pár kilometrech začíná být pestřejší. Paradoxně až tehdy, když minete její nejslavnější památky, jako jsou kostel Domine quo vadis, katakomby svatého Kalixta (první oficiální křesťanské pohřebiště v Římě), kostel svatého Šebestiána a hlavně hrobku Cecílie Metelly, začíná ta pravá krása.
Stačí zvolna kráčet, sledovat elegantní, uvolněné římské páry a rodinky, obdivovat okolní vily a nakukovat do zarostlých zahrad. U pozemku č. p. 228 se vypíná obrovská borovice. Uvnitř v zahradě pak stojí celá borovicová alej a zřícený antický sloup.
Číslo 183 je domeček porostlý břečťanem a u čísla 187 na rohu cesty Via cinquetorri je pítko pro žíznivé pocestné. Č. p. 191 vypadá podle fantazie dotyčného buď jako cihlová zřícenina, nebo jako domek hobitů. Za ním pak začíná obzvlášť romantická pasáž, Via Appia více odhaluje své okolí.
Č. p. 195, domeček U velké aloe, jako by sem byl přenesen až odněkud z Toskánska. Prakticky hned naproti se tyčí ohromný pustý palác s ohyzdnou, 3,5 metru vysokou hnědě natřenou plechovou bránou. Co asi ukrývá?
O kus dál se už otevírají krásné výhledy do okolních zahrad a na předměstí Říma. Všude samé borovice, tisy, kamenné zídky. Odněkud ze zahrady se nesou jasné hlasy mládeže. A pojďme dál.
Č. p. 244 B - tady je divoká zahrada, o kus dál nalevo číslo 199, dům Na vyhlídce, odkud je vidět až na vzdálené jižní kopce. Antická dlažba přechází ve středověké kočičí hlavy a pak zase zpět. Semtam se ve vysoké trávě válejí rozvaliny a fragmenty antických památek nebo hrobek z dávných časů.
U č. p. 270 je tajemný vjezd s alejí oliv a borovic a s nápisem na zdi "atenti al cani" pozor, pes. Jakási žena projíždí kolem na koni a ve vile 199 B služka zavírá okenice.
Kousek za paraguayskou ambasádou (č. p. 199) stojí ve volné přírodě přímo u cesty antický reliéf s pěti mužskými hlavami. O kus dál další hrobky a po zahradě domu číslo 219 se bezcílně prohání malý modrý "golfový" elektromobil.
Rychle se šeří a Via Appia ponořená do dlouhých tmavých stínů se stává ještě tajemnější a záhadnější. Jako by se vysmívala pocestným, kteří ji chtějí poznat: "Mne nikdy nepoznáte, nikdy se nedozvíte všechna má tajemství a nikdy nespatříte to, co jsem za dlouhá staletí spatřila já."
|
MŮŽE SE HODIT |
| Jak se tam dostat Via Appia je nejjednodušší se dostat od stanice metra Circo Massimo a pak autobusy č. 118 a 218. Nejlepší doba k návštěvě je sobota a ještě lépe neděle, kdy je silnice uzavřena pro auta a kdy se stává výletním místem Římanů. Kdo je unaven obléháním římských památek a touží po troše romantiky, měl by z autobusu vystoupit až později a začít někde za hrobkou Cecílie Metelly. Kdy a jak jet do Říma Ideální pro návštěvu italské metropole i pro prohlídku Via Appia je jaro nebo podzim. Ani listopad ještě nemusí být špatný. Řím leží dost na jihu a turista má šanci na docela teplé dny. Určitě nejlepší je letět letadlem. Například ČSA má denně z Prahy dva přímé spoje. Více informací naleznete na: www.csa.cz |
 Via Appia zpočátku vypadá spíše jako silnička obezděná z obou stran |
 Via Appia se stala místem výletů i romantických procházek |
 Silnici lemují zbytky rodinných náhrobků a chátrajících pomníků |
