1 / 32
Prší vám štěstí na hlavu? Pozor na to. Proslaveného Čurajícího chlapečka z Bruselu už lidé tak nějak strávili, ale Dukatenmännchen z německého Goslar rozpaky vzbuzuje dodnes, a to už od roku 1484, kdy tento hošík s prominutím kadí z výšek na ulici zlaté mince. Naše přehlídka podivných soch tím jen začíná.
Autor: Harz-Seite , Creative Commons
Dezik a Cygan, Lajka, Pčjolka a Muška, Lisicki a Racek. Rusové měli v posílání zvířat na smrt předlouhou praxi. Ty zvířecí oběti prvních cest do vesmíru, nejen ze sovětské éry, dnes připomíná socha kosmonauta Sama v lotyšské Rize.
Autor: ahvenas , Creative Commons
Vysloužit si titul nejošklivější sochy ve veřejném prostoru, to není jen tak. Kousku Der Hase se to povedlo. Socha kolosálního zajíce s vypoulenýma očima, která rozdrtila člověka pod sebou, je k vidění v Norimberku. Vzdává prý poctu malbám Albrechta Dürera.
Autor: Z thomas, Creative Commons
Na velikosti někdy nezáleží a někdo by to už asi mohl jistému prezidentovi naznačit. Aby si nakonec nevysloužil takového „Nobela“, jaký zdobí maďarské velvyslanectví ve Stockholmu. Nenápadná soška dokresluje Nobelovu ulici od roku 2020.
Autor: ashrafIssa, Creative Commons
Absolutní pohoda. Líně rozvalená kočka Tombili na istanbulské ulici „čiluje“ tak dokonale, že jí budete závidět. Socha už byla jednou zcizena, ale zármutek veřejnosti prý přiměl zloděje vrátit ji zpět na původní místo.
Autor: Nevit, Creative Commons
Prahnete-li po štěstí, můžete v Gironě políbit el cul de la lleona, tedy pozadí lvice šplhající na sloup. Je to tedy naprosto bez záruky a není to úplně hygienické. Už proto, že kolem sloupu na úpatí schodiště vedoucího k bazilice San Félix je líbačů víc než dost.
Autor: Enfo, Creative Commons
Na náměstí v Ženevě nepřipomíná zombie apokalypsu, ale dílo spisovatelky Mary Shelleyové. To, co vidíte, je umělecké ztvárnění Frankensteinova monstra. Hezoun to tedy není. Pokud na něj při večerní procházce omylem narazíte, zvýší vám adrenalin víc než hororové čtení.
Autor: Profimedia.cz
Hlavoun z korporátu je název sochy, která od roku 1990 zdobí losangeleskou South Figueroa Street. Skulptura představuje komentář k životu obětovanému honbě za ziskem. Lidé sochu často nevšímavě míjejí, protože tak nějak splývá s davem.
Autor: Fred Cherrygarden , Creative Commons
Ulétly mu včely, ztratily se hračky a žena mu utekla s pošťákem. Prapůvodní význam sochy i její hrubé rysy už dávno setřel čas a přetvořil je do výrazu úplné melancholie. A jako Smutný muž je nyní socha z Hollandova parku v Kensingtonu dnes proslavená.
Autor: CGP Grey, Creative Commons
Skulptura sirotka Nello, který se chce stát velkým malířem, a jeho věrného psa Patrasche ponechává většinu obyvatel Antverp v klidu. Koho ale v klidu nenechává, jsou turisté z Japonska. Ti totiž oba hrdiny příběhu, sepsaného v roce 1872, naprosto milují.
Autor: Manuelarosi, Creative Commons
Římský akvadukt, který je jedním z největších historických pokladů španělské Segovie, podle místní legendy nebyl dílem velké říše, ale samotného ďábla. A tak nepřekvapí, že si sem Ďábel zaskočil, aby si se svým výtvorem střihnul jedno selfíčko.
Autor: Profimedia.cz
Juodasis Vaiduoklis neboli Černý duch je zvláštním strážcem litevské Klajpedy. Z vln se vynořuje tehdy, hrozí-li městu nějaké nebezpečí. Obvykle se otáže, mají-li místní nachystáno dost zásob, protože se blíží nějaký pořádný průšvih.
Autor: LokkLamora, Creative Commons
Soubor soch Viisas Hiiri neboli Chytré myši je chloubou Národního archivu ve finských Helsinkách. Kolik jich tu vlastně je? To nikdo pořádně neví. Narazit na ně ale můžete na nejrůznějších místech. Studují z knih, nosí tužky a papíry, dělají si poznámky. Nezapomínají, vzdělávají se a učí se z minulosti.
Autor: Matthew Wholet , Creative Commons
Je libo Buddhu? Tady jich naleznete víc, než byste asi chtěli. Ani se je nesnažte spočítat. Těch buclatých sošek je u japonského chrámu Otagi Nenbutsu-ji přes dvacet tisíc. Některé jsou poškozené zemětřesením, ale pořád je jich tu nastřádáno do zásoby dost.
Autor: 663highland, Creative Commons
„A ještě jednu otázku…“ by nejspíš těsně před odchodem prohlásil poručík Columbo. Socha věrně ztvárňující představitele titulní role detektiva v ošuntělém baloňáku Petera Falka, postává na budapešťské ulici Miksa u bulváru Szent István. Není sama, má tu i psa.
Autor: Illustratedjc, Creative Commons
Tato dívka má pro strach uděláno. Tedy, ne že by se úplně nebála, ale najevo to nedává. Nejprve před ní stál rozzuřený býk, teď odvážně a rozhodně hledí na budovu newyorské burzy ve finanční čtvrti na Manhattanu v New Yorku.
Autor: Profimedia.cz
Přirovnávat spisovatele Stevana Sremace k našemu Jaroslavu Haškovi, to by se asi Srbům nelíbilo. Talent k zaznamenávání barvitých figurek měl však totožný. A zasednout za jedním stolem s lovcem Kalčou není nepodobné jako vyrazit na pivo se Švejkem. V srbském Niš se vám to může povést.
Autor: Jovantos1, Creative Commons
Na divanu z chapadel obří chobotnice si tu nehoví H. P. Lovecraft, americký spisovatel fantaskních hororů, ale francouzský klasik dobrodružné literatury Jules Verne. A je neuvěřitelné, že se to někomu pletlo tak moc a tak často, že sochu ve španělském Vigo museli doprovodit vysvětlující cedulkou.
Autor: Joseolgon, Creative Commons
Ačkoliv rohatí mopsové zdobí ulice teprve jedenáct let, i tak se propracovali mezi nejpopulárnější sochy v celém Brandenburgu. Vystihují hlubokou filozofickou myšlenku. To, že život bez mopsů je sice možný, ale prakticky zbytečný. Pořiďte si i vy svého mopse a poznáte ten rozdíl.
Autor: ČTK
Blboun nejapný, pták Dodo anebo též dronte mauricijský. To pozná každý. Ovšem myšlenka, že by tento baculatý pták měl symbolizovat všechny člověkem vyhubené druhy, se poněkud míjí s tím, že tvůrce přiřknul montrealské soše šestimetrovou výšku mamuta. Z tohohle blbouna jde spíš strach.
Autor: Magpieturtle, Creative Commons
Vděčí mu za přežití, za nezávislost na pevninské Číně. Ale úplně hrdí na něj taky být nemohou, má toho na svědomí až příliš. Právě tu konfliktní historii vystihuje, že sochy prezidenta Ťiang Ťing-kuo, syna generála Čankajška, v tchajwanském Beitou neničí, ale taky úplně okázale nevystavují.
Autor: BY Lainmoon, Creative Commons
Měl být poetickou odpovědí na Malou mořskou vílu z nábřeží Kodaně. Namísto toho se Havsprinsen, Mořský princ ze švédského Malmö tváří, jako kdyby na něm právě nějaká prostitutka z přístavu vykonávala určitý sexuální akt.
Autor: Johan SWE , Creative Commons
Štěstí je jen muška zlatá? Kdepak, v Japonsku je tím prchavým přenašečem žabka. A jedna taková je k vidění na stanici Hakata. Tedy, k vidění moc není. Ale zahlédnout ji jen náhodou? To znamená, že budete mít štěstí.
Autor: Fred Cherrygarden , Creative Commons
Bílé myšky a růžoví sloni jako neklamné známky deliria? To v nizozemském Schiedam spíš uvidíte veselého skřítka v legračním klobouku. Posedává na lavičce a tváří se rozverně. Proosje van Schiedam je totiž maskotem ginu a jeho popíjení už od roku 1694.
Autor: Profimedia.cz
Podle desek s Desaterem snadno poznáte, že jde o Mojžíše. Co ovšem činí interpretaci sochy na kašně ve švýcarském Bernu složitější, jsou ona legrační zaječí ouška. Prý to vychází z nejasného překladu bible z hebrejštiny. Mojžíš měl přijít buď jako „zářivý“, anebo jako „rohatý“.
Autor: AnBuKu, Creative Commons
A komu ještě v Bernu postavili sochu? Na Kornhausplatz neminete ani Kindlifresser, tedy Obřího skřeta pojídajícího děti. Město zdobí už pět staletí a není úplně zřejmé, proč si bernští vybrali k ozdobení kašny zrovna tento symbol.
Autor: Andrew Bossi, Creative Commons
Vtípky šaška Paep Thoon už lezly obyvatelům belgického Leuvenu na nervy, a tak jej vyhostili. Na půdu města už nesměl vkročit. Vrátil se ale zpět, s botami plnými bahna z řeky. Prošlo mu to, protože prakticky šlapal v bahně řeky, nikoliv po půdě města.
Autor: CoolCrab, Creative Commons
Jaké hrůzy mohou námořníky čekat na vlnách oceánů? Na to upomíná socha Leviatana, usazená na pilíři v plymouthském přístavu. Podivná chiméra korýše s nohama kormorána ale turisty neděsí. Na nábřeží Barbican je to vyhledávaný orientační bod.
Autor: Profimedia.cz
Co se stane, když zkřížíte vepře z Chorvatska a Uher? Nehledejte za tím nic špatného a urážlivého. Odpovědí je Mangalica (též mangulica) – vynikající chovné plemeno, nesmírně populární v Srbsku. Tak moc, že mu v Sremske Mitrovici vystavěli sochu.
Autor: Ванилица, Creative Commons
Oběť útlaku, raněný Gal anebo vnitřně nezlomný hrdina? Nic takového. Před londýnskou Brewers’ Hall na náměstí Aldermanbury vzdává socha poctu všem zahradníkům.
Autor: Matt Brown , Creative Commons
Loutková fontána stojí v Cáchách v Severním Porýní-Vestfálsku na ulici Krämerstraße, která spojuje katedrálu a radnici. Kruhová bronzová fontána zobrazuje různé charakteristiky Cách prostřednictvím postav a masek, z nichž některé jsou typické pro město nebo mají historický význam.
Autor: Frans Berkelaar, Creative Commons
Ze soch, které jsou osazeny ve veřejném prostoru celého Londýna, jsou ty z Philpot Lane rozhodně nejmenší. Skoro k nevidění. I tak miniaturní „sousoší“ dvou myší, které kradou sýr, ale patří k turisty nejvyhledávanějším.
Autor: ahvenas , Creative Commons
