Lyžař ovšem na rozdíl od Krkonoš jede ve výšce okolo patnácti set metrů stále po hřebeni více než dvacet kilometrů.
Proto je také Velká Fatra v zimě velmi častým cílem českých turistů. Jezdí sem nejen jednotlivci, ale také celé vysokoškolské zájezdy na běžkách a přechody hor pořádají za pár set korun i cestovní kanceláře zaměřené na pobyt v přírodě.
Hřebenové túry po nejvyšších vrcholech nad hranicí lesa je nejlepší jet na turistických lyžích, které jsou u nás známé spíše jako telemarské a skialpinistické. Kvůli silnému větru zde totiž bývá tvrdý a zmrzlý sníh. "Při sjezdu z Krížné jsem si o ledové karfioly kombinované se sněhovou roletou tak potloukl boky, že jsem druhý den chodil raději s běžkami na ramenou," vzpomíná na svůj první fatranský sjezd jihlavský student Martin Komárek.
Do nižších partií se hodí spíše široké běžky, protože se jede po úbočích kopců a stopa bývá projetá. Často se ovšem podobá známým krkonošským ledovým korytům a tam, kam vítr ukládá sníh, se zase tvoří několikametrové závěje hlubokého prašanu.
Největší tíha při rozhodování, jaké lyže si vzít, tak leží na turistovi při hřebenovém přechodu. Tohoto krále fatranských túr běžný lyžař přejede za tři až čtyři dny a o jeho absolvování potom vypráví ještě několik let. V první polovině jsou lepší turistické lyže, druhá půlka je jako dělaná pro běžkaře.
Z hřebene se dá v mnoha místech sjet po značených cestách. Rozcestníky na kovových tyčích jsou dobře vidět. Scházet z hřebene v jiných místech se ovšem nevyplácí, protože zpočátku nevinně vyhlížející potůčky končívají vodopády a soutěskami, jimiž se nedá sestoupit.
"Ve vánici jsme přesně netrefili značku, a tak jsme se místo lyžařského sjezdu spouštěli podél ledopádů do doliny. Ten kilometr na dno doliny nám trval celý den," vzpomíná na nedávný dramatický útěk z hřebene do Lubochnianské doliny běžkař Petr Králík.
Většina přejezdů obvykle začíná v Banské Bystrici, kam lze z Čech přijet nočním lehátkovým rychlíkem. Potom už stačí dojet pár kilometrů autobusem do vesničky Turecká a podél bývalé lanovky a nejezdících vleků se vydat na Krížnou.
O této hoře s malou vojenskou stanicí na vrcholu se mezi lyžaři mluví v superlativech. Je z ní nejkrásnější kruhový rozhled na Slovensku, protože z vrcholu jsou vidět všechny významnější hory. Od Rudohoří přes Tatry po Beskydy. "Byla tu i nejhezčí slovenská sjezdovka, ale lanovky nejezdí už deset let a vleky tři roky," řekl lyžař z Turecké, který si před Silvestrem vyšlápl až nahoru na turistických lyžích. Z obavy o své zaměstnání v nedalekém lyžařském středisku Donovaly se sice odmítl představit, ale vyslovil pochmurnou prognózu: "Vleky asi hned tak nepojedou, protože je koupil majitel konkurenčních Donoval. Ten si přece nebude dělat konkurenci, když Donovaly nejsou stoprocentně využité."
Na Krížnou pěšky stoupají především romantičtí snowboardisté, kteří potom v naprostém tichu sjíždějí neposkvrněné stráně dřívějších sjezdovek. Hlavní hřeben s leteckými výhledy na obě strany se od Krížné houpe až K Suchému vrchu, pod kterým lyžaři končívají první den.
Dvě salaše zvané Martina a Ponorka se dají dobře vytopit, a tak bývá noc ve spacím pytli příjemná. Pobyt zde však není nic pro hotelové hosty. Voda se vaří ze sněhu, spí se na špinavých matracích a slušností je naštípat dříví pro další návštěvníky. "Strávili jsme tři hodiny v nedýchatelném kouři, než jsem čirou náhodou našel záklopku, která ho odvedla do komína," přibližuje jednu ze strastí turistů Martin Komárek.
Pokud mají s sebou turisté stan, obvykle dojedou někam k Rakytovu, a tam přespí. Tím totiž mají za sebou nejobtížnější část přejezdu. Potom už je jen čekají jeden až dva dny jízdy v lesích s občasnými dalekými výhledy. Závěrečnou odměnou je patnáctikilometrový sjezd ze Smrekovice do Ružomberoku, který je jen chvílemi přerušován krátkými úseky do kopce.
Z rozcestí nad Chabzdovou pak už není potřeba hodinu a půl píchnout hůlkou do sněhu a lyže samy jedou lesní cestou podél potoka k silnici na Ružomberok. Odtamtud jezdí rychlíky do Čech.
Kdo si odpustí zimní táboření a takové zážitky, jako je stavění stanů ve větru či mrznutí ve spacích pytlích, ale také západy a východy slunce v liduprázdné krajině, může zvolit trasu od chaty k chatě. Bude to však mít organizačně náročné, protože bývají velmi často obsazené.
Začíná se v hotelu Kráľova studňa pod Krížnou a po hlavním hřebeni se dojede na chatu Pod Borišovom. Je to poslední varta civilizace s pouhými devatenácti lůžky a tak je nutno se objednat předem. Odtamtud čeká lyžaře dlouhý den, protože se musí dostat až do bývalého vojenského rekreačního střediska Smrekovica. V okolí se dá i trochu sjezdovat, ale místní nenáročné loučky připomínají nejbližší okolí Božího Daru nebo dětské sjezdovky na Severáku. Ze Smrekovice se do Ružomberoku dá dojet bez problémů za den.
Jaké doklady s sebou: na Slovensko lze cestovat na cestovní pas nebo občanský průkaz. Ve většině hotelů a chat lze platit i českými korunami v kursu 1:1.
Kde na horách přespat: hotel Kráľova studňa, chata Pod Borišovom, rekreační střediska Smrekovica a Malinné
Jak se tam dostat: nejlépe nočním lehátkovým rychlíkem do Banské Bystice (z Prahy stojí přibližně pět set korun), autem od Brna se jezdí přes Uherský Brod a Trenčín (na kusy nedostavěné dálnice je ovšem potřeba slovenská dálniční známka za osm set korun), ze severní Moravy je nejjednodušší cesta přes Makov a Žilinu. Orientační vzdálenost z Prahy do Banské Bystrice je pět set kilometrů.
Internet: Yettiho server (slovenské sněhové zpravodajství) www.yeti.sk, Sněhové zprávy Horské služby www.sacr.sk/snowreport
 Lyžařská romantika na Velké Fatře |
 Pohled na horu Ploská |
