Přes den Vělička připomíná obří včelí úl, neboť dovnitř a ven proudí tisíce lidí. Není divu, prostorné podzemní sály a bohatě zdobené kaple jsou skutečně nádherné. Ale zatímco drtivá většina jiných památek s úderem šesté či sedmé zavírá brány, tady je to jinak. Do podzemí se fárá také večer, přičemž cílem není prohlídka, ale jen klidný a nerušený spánek.
Tak jako sportovci spí kvůli zlepšení svých výkonů ve speciálních stanech, které zajišťují vysokohorské složení vzduchu, pod zem míří lidé s respiračními problémy, především astmatici, ale také alergici. Třeba ti, kdo trpí sennou rýmou.
V dole samozřejmě žádný pyl není, takže nemocní uniknou samotné podstatě problému. A pomůže jim také stálá teplota a vlhkost vzduchu kolem 70 procent, stejně jako specifický tlak kyslíku ve vdechovaném vzduchu pod zemí.
Jak zvýšit imunitu
Dalším pozitivem podzemní léčby je téměř absolutní ticho a klid, díky němuž zde klesá hladina stresových hormonů, především adrenalinu, čímž se prohlubuje účinek relaxace a dochází k výrazné fyzické i mentální regeneraci organismu.
Ale tím nejdůležitějším faktorem je samozřejmě složení vzduchu, a tedy vyšší obsah soli ve vdechovaném aerosolu. V případě chloridu sodného jde zhruba o 24 mikrogramů v metru krychlovém, obsah chloridu draselného činí 15 mikrogramů v metru krychlovém. Při chronických problémech lékaři doporučují tři týdny solné rehabilitace, během nichž se výrazně zlepší také imunita klientů.
Sůl nad zlato
Tradice léčby unikátním mikroklimatem solného dolu je poměrně dlouhá, neboť s ní začínal doktor Feliks Boczkowski již roku 1839. Vznik současných „Solných lázní“ inicioval po druhé světové válce profesor Mieczyslaw Skulimowski.
Základem léčby je pravidelný, několikahodinový pobyt v dole, a to buď přes noc, nebo během dne. Pacienti s respiračním onemocněním mají během pobytu v hloubce 125 metrů pod zemí předepsané různé druhy dýchacích cvičení, které se střídají s odpočinkem a sportovními aktivitami, opět důležitými pro zlepšení dýchání (od stolního tenisu až po jízdu na statických kolech).
Pobyt v solném dole provázejí poměrně přísná pravidla. Protože je zde stálá teplota kolem 14 stupňů, je třeba, aby měl každý teplé oblečení a třeba i náhradní ponožky. Kouření a pití alkoholu je přísně zakázáno.
Přespání na jednu noc stojí zhruba 700 korun. Začíná se v osm večer a končí druhý den ráno v půl osmé. Pokud klienti pod zemí nechtějí spát, mohou zde strávit šest hodin během dne – za to zaplatí 900 až 1 000 korun (podle počtu dnů, které zde stráví). V této ceně je zahrnut také dozor lékaře, sestry a školeného terapeuta.
Vělička je pravděpodobně nejslavnějším solným dolem na světě a pro svůj unikátní význam byla zařazena na seznam světového historického dědictví UNESCO.
Ve středověku byla Vělička královským majetkem a právě obrovské příjmy, které vynášela, stály za rozvojem polské metropole Krakova (ten byl hlavním městem království až do roku 1596, kdy ho vystřídala Varšava). Takže zde více než jinde platilo pohádkové rčení „sůl nad zlato“.
Vělička je také nejnavštěvovanější polskou atrakcí a počet návštěvníků rok od roku roste. Loni počet návštěvníků překonal další rekord a zastavil se čísle 1,7 milionu (oproti roku 2016 šlo o nárůst o devět procent). Letos se tak počet návštěvníků přiblíží k magické hranici dvou milionů.
Zhruba polovinu turistů představují Poláci, druhou polovinu pak cizinci, z nichž na prvních třech místech jsou Britové, Italové a Němci. Přestože Čechy dělí od Krakova a Věličky poměrně malá vzdálenost (z Prahy šest hodin, z Ostravy zhruba dvě hodiny autem), patří až na konec první desítky zahraničních turistů.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Historie VěličkyVělička patří k nejstarším solným dolům v Evropě. Vznikla ve 13. století a brzy se stala jako královský důl jedním z hlavních zdrojů bohatství Polského království, neboť plnila státní pokladnu zhruba z 30 procent. V současné době skrývá 320 metrů hluboký důl neuvěřitelné bludiště 300 kilometrů chodeb – zpřístupněn je ovšem pouhý zlomek, zhruba dvě procenta z celkové délky. V letošním roce Vělička slaví významné výročí – před 40 lety byla zařazena mezi památky světového dědictví UNESCO. Největším klenotem je prostorná kaple sv. Kunhuty, patronky polských horníků, z roku 1896. Těžba soli byla ukončena přesně o sto let později, v roce 1996. |