Za použití malých ponorek nyní chtějí vědci sbírat vzorky lávy v sopečné
oblasti a pátrat po zvláštních tvorech, kteří často žijí v blízkosti podmořských vulkánů. Tyto tmavé ekosystémy zásobované teplem z nitra země jsou často překvapivě bohaté, žije v nich množství obrovských červů a jiných podivných živočichů.
Severní ledový oceán je podobně jako Středozemní moře téměř uzavřen okolní pevninou, avšak je asi šestkrát větší. Jeho hloubka je velkou záhadou, neboť silná vrstva ledu (v průměru 2,5 metru) brání výzkumným plavidlům a přístrojům proniknout do hloubky. Nerušený výhled na tmavé hlubiny pod sebou mají pouze
ponorky.
Alfred McLaren, dnes penzionovaný námořní důstojník, prováděl od 70. let mapování mořského dna Arktidy zvukovými vlnami a přítomnost sopek prý naznačovala již jeho práce. "Studuji tuto oblast třicet let," říká McLaren. Příležitost vidět tento proces u konce je pro něj prý "uskutečněním snu".
Po skončení studené války v 90. letech dalo americké námořnictvo ponorky k dispozici také civilním vědcům zabývajícím se bádáním v Arktidě. Ponorka Hawkbill se v letech 1998 a 1999 ponořila do hloubky více než 200 metrů pod ledovou vrstvou. Za pomoci zařízení na trupu plavidla vysílajícího silné zvukové vlny byli vědci schopni v hloubce asi 180 metrů rozeznat měkké usazeniny od tvrdého kamenitého povrchu. Cílem expedice bylo vytvořit první podrobnou trojrozměrnou mapu tmavých hlubin.
Pozornost vědců se soustředila zejména na horský hřbet probíhající středem největší arktické pánve, která pod Severním pólem dosahuje hloubky až pět kilometrů. Sopečná pohoří obepínají zemi, vytvářejí mořské dno a jednou za dlouhý čas dávají do pohybu celé kontinenty. Původní geologické teorie předpokládaly,
že podmořské horské pásmo v Arktidě je příliš chladné na to, aby mohlo chrlit roztavené kameny a vařící lávy z nitra země.
Krátce po skončení expedice zaznamenaly senzory (přístroje měřící aktivitu sopek) sérii otřesů v této oblasti. Na základě těchto údajů a předchozích informací o charakteru arktických mořských hlubin vědci našli jasný důkaz existence dvou velkých vulkánů nacházejících se v místě, kde dochází k silným záchvěvům
mořského dna.
Zmíněné sopky leží asi tři kilometry pod hladinou moře a při zvukovém prohledávání dna se jevily jako velké skalnaté útvary. Sopečné pásmo pokrývá přibližně 725 kilometrů čtverečných podmořského terénu. "Tyto objevy dokazují, že erupce probíhají na různých místech a jsou mnohem častější, než se původně myslelo.
Nutí nás to přehodnotit naše teorie, což je jen dobře," soudí námořní geoložka z havajské univerzity a vedoucí výzkumu Margo Edwardsová.
Sopečná aktivita prý přináší nový pohled na problematiku zemského pláště, který se nachází mezi chladným zemským povrchem a horkým jádrem Země. V polárních oblastech je zemský plášť nepřístupný, avšak erupce by mohly vědcům umožnit přímý sběr vzorků z této části zemského tělesa. To je cílem další expedice
naplánované na letošní léto.
