„Matko naše, oroduj za nás,“ znělo u mariánských kapliček ve čtvrti Praga, kde začínám svoji cestu po stopách Varšavského povstání. Stojím na dvoře předválečného činžovního domu a z podstavce na mě shlíží socha Panny Marie. Stejně jako většina kaplí byla postavena v roce 1943, v době, kdy si německá okupace a represe vybírala svou daň na obyvatelích Varšavy. Lidé se u kapliček scházeli, společně se modlili a svěřovali se pod ochranu bohorodičky. Víra a pocit společenství jim dávaly sílu přežít v těžkých válečných časech.
„Tato kaple na dvoře domu v ulici Brzeska vznikla z vděčnosti za záchranu obyvatel činžáku před zastřelením Němci. Byl to opravdu zázrak, protože lidé již stáli zády ke zdi a z brány na ně mířil kulomet. Během povstání zde také probíhaly pohřby a mrtví byli pohřbíváni na plácku před sochou Panny Marie,“ vypráví mi průvodkyně Agnieszka Skrodzka.
Dvorky mnoha domů ve Varšavě se během Varšavského povstání proměnily ve hřbitovy.
Kaplička na dvoře domu v ulici Brzeska vznikla z vděčnosti za záchranu obyvatel činžáku před zastřelením Němci.
Útlak nacistů byl tak velký, že 1. srpna 1944 vypuklo povstání. Jeho cílem bylo osvobodit hlavní město a prosadit národní suverenitu dřív, než by nad Polskem převzal kontrolu Sovětský svaz. Vzpouru zorganizovala Zemská armáda, polský podzemní odboj, kterému pomáhali i někteří civilisté včetně dětí od dvanácti let (výjimečně i osmi a devítileté). Děti doručovaly dopisy, rozkazy, odbojové noviny, stavěly barikády, asistovaly zdravotníkům, roznášely potraviny, účastnily se požárních hlídek a bojovaly s plameny po boku hasičských jednotek. Schopnosti i odvaha dívek a chlapců daleko předčily jejich věk a pomoc dětí byla stejně důležitá jako činy dospělých.
„Když vypuklo povstání, bylo mi dvanáct a bydlel jsem v ulici Słoneczna. Připojil jsem se k pluku Baszta ve čtvrti Mokotów a dostal jsem přezdívku Kajtek, klučina. Doručoval jsem povstalcům potraviny, granáty zvané sidolówka a zápalné lahve,“ vypráví dvaadevadesátiletý Jerzy Łakomski. „Němci nás jako děti nešetřili, stříleli, házeli na nás granáty. V zahradách paláce Szustra, odkud jsem nosil vodu, jsem utrpěl zranění na hlavě. Ale po ošetření jsem se o dva dny později vrátil do služby. Strach jsem neměl, kam mě poslali, tam jsem šel. Bral jsem to jako odvetu, za to, že Němci okupovali Varšavu,“ vzpomíná účastník povstání.
Postřelená mořská panna
Z Pragy přejíždím Śląsko-Dąbrowski most přes Vislu a na nábřeží se zastavuji u sochy Syrenky. „Mořská panna byla od středověku patronkou, ochránkyní Varšavy a dodnes je na erbu města. Jako model pro toto bronzové dílo stála Krystyna Krahelska, účastnice Varšavského povstání. Bohužel zemřela už druhý den vzpoury, kdy zachraňovala zraněnou ženu,“ říká Agnieszka Skrodzka.
Syrenka však veškeré boje přestála. Byla pouze „postřelena“ pětatřiceti střelami a otvory po nich zacelila dílna bratří Łopieńských v roce 1949 přímo na místě, kde socha stála.
Sochu Syrenky zasáhlo pětatřicet střel.
Od řeky směřuji do Starého Města, do historicky nejstarší čtvrti Varšavy. Míjím domy se šrámy po krutých bojích a dostávám se na ulici Podwale k památníku Malého povstalce (Pomnik Małego Powstańca). Bronzovou plastiku zhotovil sochař Jerzy Jarnuszkiewicz na počest nejmladších účastníků Varšavského povstání. Socha zachycuje chlapce v stahlhelmě (povstalci nosili přilby zajatých Němců) s bíločervenou páskou, v příliš velkých botách, kabátě a se samopalem přehozeným přes rameno. Peníze na pokrytí nákladů na odlití a postavení pomníku, (přibližně jeden milion zlotých), vybrali skauti. V roce 1983 sochu odhalil Jerzy Tomasz Świderski, jež byl během povstání v patnácti letech spojkou ve spojovací četě skautské roty, praporu Gustaw skupiny Róg.
Pokračuji do čtvrti Mirów, kde v první den povstání probíhaly ostré boje na dvou tržnicích zvané Hale Mirowskie. Budovy s kovovou konstrukcí byly největším obchodním místem ve Varšavě. V roce 1939 tu fungovalo zhruba devět set krámků, které prodávaly potraviny a potřeby pro domácnost.
Zraněnému povstalci poskytují jeho spolubojovníci první pomoc.
Povstalci zde bojovali o východní halu, o Gwardii, kde se nacházely německé autodílny. Ve dnech 5. a 6. srpna byly během útoku německých jednotek obě tržnice vypáleny (zdi a konstrukce ohni odolaly) a vzbouřenci byli zajati. Nacisté donutili místní obyvatele odstranit barikády a poté je zavraždili. Díry po střelách jsou na místě popravy vidět dodnes a oběti připomíná Tchorkova pamětní deska na budově na rohu náměstí Plac Mirowski a ulice Jana Pawła II.
Pamětní desky se stejným vzorem připomínající místa bojů a zavražděné lidi vytvořil sochař Karol Tchorek. Byly umístěné na různých místech Varšavy od padesátých let. Řada z nich však byla zničena při demolicích domů či modernizaci města a dnes se jejich počet pohybuje kolem sto šedesáti.
Trosky nasáklé krví
Povstalci původně počítali, že díky vnější podpoře potrvá vzpoura jen několik dní. Ale pomoc nepřišla, přestože Rudá armáda operovala za Vislou na předměstí Varšavy, nebo přišla pozdě – britská mise dorazila až v prosinci 1944. Jedinou pomocí tak byly dodávky letadel RAF, dalších vzdušných sil Britského společenství národů, polského letectva a nakonec i sovětských letadel. Avšak množství zásob pro potřeby odboje bylo příliš malé a mnoho shozených balíků přistálo mimo území kontrolované Poláky.
Ve zničené Varšavě zůstala socha Krista nesoucího kříž jako zázrakem nedotčena.
Němci vraždili civilní obyvatelstvo a tlačili povstalce do stále menšího počtu ulic. Jejich situace byla každým dnem zoufalejší. Nakonec vydrželi bojovat třiašedesát dní, až do své kapitulace 2. října 1944. Nacisté slíbili, že se zajatci budou zacházet v souladu s Ženevskou konvencí a k občanům Varšavy se budou chovat lidsky. Později 15 000 povstalců odvezli do zajateckých táborů v různých částech Německa. Veškeré civilní obyvatelstvo vyhnali z města a poslali do tranzitního tábora Durchgangslager 121 v Pruszkówě. Z 350 000 – 550 000 civilistů, kteří táborem prošli, jich 90 000 poslali do pracovních táborů, 60 000 do vyhlazovacích a koncentračních táborů. Zbytek dopravili do různých míst v Polsku a propustili je.
Tím však běsnění okupantů neskončilo. Ze msty, že Varšava povstala, se Heinrich Himmler rozhodl město totálně zničit. Říšský vůdce SS prohlásil: „Varšava musí být srovnána se zemí, aby Evropa viděla, co znamená podniknout povstání proti Němcům.“ Do ulic vyslal Technische Nothilfe (ženijní - technické jednotky), které pálily (Brandkommandos) a bořily (Sprengkommandos) zbývající stavby.
Jako jedna z mála budov přežil zázrakem hotel Polonia Palace (dnes ulice Al. Jerozolimskie). Během Varšavského povstání sloužil jako nemocnice a zásobovací centrum pro povstalce, kteří využívali plné sklady potravin pro dodávky jídla. Přesto Němci hotel nevypálili a nevydrancovala jej ani Rudá armáda, která v lednu 1945 přešla po zamrzlé Visle do západní části Varšavy. Stalo se tak díky statečnosti loajálních zaměstnanců. S velkou odvahou totiž uprchli z tranzitního tábora v Pruszkówě, aby celý Polonia Palace uzamkli.
Osmdesát pět procent města však takové štěstí nemělo. Muzea, divadla, kostely, hrad, paláce a městské čtvrti proměnily demoliční jednotky v ruiny. Vzniklo tak přes dvacet milionů metrů krychlových suti, kterou po roce 1945 vyvážely nákladní auta na výsypky. Jedna z nich byla i v Czerniakowě ve čtvrti Mokotów.
Pod Mohylou Varšavského povstání se nachází gabiony s historickou expozicí.
Na vyhlídková plošině Mohyly Varšavského povstání je umístěn symbol Bojující Polsko.
„Popelářské vozy sem ještě v šedesátých letech sypaly zbytky z budov. Až v roce 2004 vznikla Mohyla Varšavského povstání. Před rokem byla rekonstruována, modernizována a vznikl zde důstojný prostor s parkem Burza (Bouře),“ říká Agnieszka Skrodzka.
Na jednatřicet metrů vysoký kopec stoupám třídou Godzina W (hodina začátku povstání) po tři sta padesáti schodech, které dělí pětatřicet podest. Na nich jsou umístěny gabiony plné suti. Vidím v nich například zbytky cihel, dlaždic, lahví, porcelánu i brýlí. Vše, co zbylo z varšavských bytů a domů, trosky nasáklé krví.
Na vrcholu mě čeká vyhlídková plošina s kotvou, symbolem bojujícího Polska. Tady se každý rok 1. srpna, v den výročí vypuknutí Varšavského povstání, koná vzpomínková akce. Na mohyle se zapálí oheň, kterou přinese „štafeta generací“ z hrobu neznámého vojína na náměstí maršála Piłsudského. Účastníci povstání, vojáci, městská policie a skauti tu vzdávají čest statečným obyvatelům Varšavy, kteří měli kuráž postavit se proti Němcům a bojovat do posledního dechu.
Může se hoditMuzeum Varšavského povstání (ulice Grzybowska 79) patří k nejlepším muzeím v Evropě. Jeho expozice má mnoho interaktivních prvků a moderní audiovizuální technika přenáší návštěvníky do dramatické atmosféry povstání. Sochu Syrenky (Powiśle) najdete na ulici Wybrzeże Kościuszkowskie. Kousek od ní se můžete nalodit na galar, na tradiční dřevěnou loď, ze které si prohlédnete Varšavu z vodní hladiny. Vstup na Mohylu Varšavského povstání je v ulici Bartycka. Nejprve si prohlédněte historickou expozici v gabionech pod kopcem a poté se vydejte po schodech na vyhlídkovou plošinu. Odtud uvidíte Varšavu jak dlani. |
