Horní Váh z Kráľovej Lehoty po Liptovský Hrádok představuje nádhernou přírodní řeku, kterou za normálního vodního stavu zvládnou za půlden až den i méně zkušení vodáci. Pod Liptovským Hrádkom u obce Podtureň však narazíte na první vysokou hráz a následně Váh spoutává tzv. Vážská kaskáda z desítek hrází a přehradních nádrží.
Na začátku Liptovského Mikuláše najdete velmi hezkou slalomovou trať obtížnosti WW III, kterou zdatnější vodáci mohou splout i na turistických lodích. Pak následuje přehradní jezero Liptovská Mara, první z velkých přehrad.
Na středním Váhu vodáci s oblibou splouvají krajinově velmi hezký úsek Vrútky – Strečno s peřejemi a dvěma hrady. Kdo hledá spíše pohodu a klidnější vodu, může na spodním Váhu zkusit úsek Hlohovec – Sereď, kde najdete původní podobu řeky, jak vypadala před vybudováním Vážské kaskády, se spoustou ramen a jezer s možností koupání v čisté vodě.
My jsme nakonec spluli dva jednodenní úseky horního a středního Váhu, kde vodácká obtížnost nepřesahuje WW I+.
Kde vzniká Váh
Nasedáme na Černém Váhu, asi kilometr nad obcí Kráľova Lehota, u mostu poblíž malé chatové osady. Podle mapy to máme na soutok s Bílým Váhem asi 500 metrů.
Mohli bychom sice začít ještě dále proti proudu Černého Váhu a splout dalších osm kilometrů od přehradní hráze, vodočet však hlásí podstav a my nechceme riskovat zdržení při přenášení.
Černý Váh je vodácky snadná řeka (v létě spíše potok), kde největší problém představují vrbičky a padlé stromy. Na svém posledním půlkilometru nám Černý Váh ukazuje jen samá pozitiva. Koryto je bez překážek, čistá voda rychle proudí a naše dvě nafukovací kanoe nemusíme nikde přenášet.
Chvilku zastavujeme na pláži u krásné hluboké tůně lákající ke koupání, proplujeme hezkou přejí a pak už jsme na soutoku, kde vzniká Váh. Úzká řeka se rozšiřuje a rychle protéká okrajem Kráľovy Lehoty, domy však přes hustou clonu vegetace ani nezaznamenáme. Vodácky zatím nepotkáváme žádné větší nástrahy, voda rychle proudí kamenitým a oblázkovým korytem, občas je třeba se vyhnout mělčinám nebo proplout přehlednou peřejí.
Chvilku zastavujeme na pláži u krásné hluboké tůně lákající ke koupání, proplujeme hezkou peřejí a pak už jsme na soutoku, kde vzniká Váh.
Pod Kráľovou Lehotou Váh rychle přibírá několik přítoků a znatelně se rozšiřuje.
Váh rychle přibírá několik přítoků a znatelně se rozšiřuje. Po necelé hodince se před námi objevuje první civilizace, obec Liptovská Porúbka. Obdivujeme čapí hnízdo s několika odrostlými mláďaty a pak nás na chvilku zastaví nesjízdný kamenný zátaras, který přenášíme po levé straně. Vůně dřeva signalizuje největší pilu na Slovensku a už se zase noříme do zelené džungle, která řeku obklopuje.
Pole bílých ohlazených balvanů po pravé ruce nás láká k zastavení, jsme na soutoku Váhu a Belé. Tato dravá horská řeka, jedna z vodácky nejhezčích na Slovensku, teče z podhůří Západních Tater. Bohužel má letos na začátku léta málo vody, takže my ji z našeho vodáckého programu protentokrát vynecháváme. V minulosti jsem jí několikrát absolvoval na kajaku nebo na kanoi a vždy šlo o nádherný zážitek na vodě obtížnosti WW III.
V Liptovské Porúbce obdivujeme čapí hnízdo s několika odrostlými mláďaty.
Semafor pro vodáky
Necelý kilometr pod soutokem s Belou zastavujeme u pravého břehu těsně nad lávkou přes řeku. Tady leží kemp Borová Sihoť, kde jsme v minulosti mnohokrát tábořili na vodáckých táborech. Je to ideální příležitost pro oběd nebo polední siestu, případně tu lze splutí horního Váhu ukončit.
My hodláme pokračovat kousek dál. Ještě v nedávné minulosti se odtud dalo bez problémů plout dál až do Liptovského Mikuláše, teď nám v cestě stojí celkem čtyři obří hráze vodních elektráren. Touha po „zelené elektřině“ změnila horskou řeku a její okolí k nepoznání a vytvořila překážky nejenom pro ryby, ale také pro vodáky.
Naštěstí alespoň u první hráze na vodáky a ryby nezapomněli. Malá vodní elektrárna Podtureň-Liptovský Ján má po levé straně asi 200 metrů dlouhý rybí přechod, který slouží zároveň jako vodácká propust. Stačí zmáčknout tlačítko a pak jen počkat, až se propust naplní dostatkem vody a červená na semaforu se změní na zelenou. Je to zábavné, nicméně i tak je mi líto nenávratně ztracené původní řeky.
Malá vodní elektrárna Podtureň-Liptovský Ján má po levé straně asi 200 metrů dlouhý rybí přechod, který slouží zároveň jako vodácká propust. Stačí zmáčknout tlačítko a pak už jen počkat, až se propust naplní dostatkem vody a červená na semaforu se změní na zelenou.
Od hráze pokračujeme ještě asi dva kilometry proudící vodou, podplouváme dálniční most a plavbu po necelých třech hodinách končíme u další hráze u obce Uhorská Ves.
Lodě vytahujeme u pravého břehu a vše balíme na nedalekém parkovišti. Hned vedle nacházíme vydatný minerální pramen „Uhorčianka“, kde hasíme žízeň a lahodnou minerálkou plníme do zásoby všechny láhve, které máme s sebou.
Prielomem Váhu k hradu Strečno
Druhý úsek Váhu, který jsme si vybrali pro splutí, je 11 kilometrů krásné vody mezi Vrútky a Strečnem. Jestliže horní Váh bychom mohli mohutností přirovnat k právě narozenému dítěti, tady už jde o dospělou řeku, která zmohutněla tím, že spolykala vodu Oravy, Revúce a mnoha dalších přítoků stékajících z úbočí Nízkých Tater, Velké a Malé Fatry nebo Chočských vrchů.
Na středním Váhu. Podplouváme nový dálniční most, za kterým zprava ústí Krpelianský kanál.
Pod Vrútkami se zelené údolí svírá a svahy nad řekou povážlivě narostly.
Lodě dáváme na vodu na levém břehu kousek pod soutokem Váhu s řekou Turiec, kde nacházíme hezkou louku, pravděpodobně využívanou jako nástupní místo místními raftaři. Hned první krátká peřej nás příjemně překvapí svou mohutností, a to jsme ještě nepřijeli do místa, kde do Váhu ústí Krpelianský kanál.
Podplouváme nový dálniční most, za kterým zprava ústí Krpelianský kanál. Řeka mohutní, zelené údolí se svírá a svahy nad řekou povážlivě narostly. Po pravé ruce máme národní park Malá Fatra, jehož nejvyšší vrcholy se zvedají více, než kilometr nad našimi loděmi.
Následující kilometry jsou čirou vodáckou radostí, kdy jedna peřej střídá druhou. Vodácký terén je přehledný, bez záludností nebo překážek. Řeka se valí sevřeným údolím a rychle nás unáší ke Strečnu.
Hrad Strečno. Tady končí naše plavba.
Proplouváme úsekem, který byl v minulosti obávaný mezi voraři, pověstné nebezpečné peřeje Margita a Besná ale byly v třicátých letech minulého století odstřeleny a nám tu převržení nehrozí. Kdo si na vlastní plavbu netroufne, může se na nejhezčích šesti kilometrech svézt s místními pltníky.
Pak se za zatáčkou objevuje první zřícenina. Vysoko na skále položený Starý hrad své dnešní jméno dostal až po vybudování nedalekého mladšího hradu Strečno, který se nám ukazuje po několika dalších minutách. Končíme přímo pod hradem u přístaviště pltí a přívozu, kde na levém břehu vytahujeme lodě z vody.
Může se hoditNáročnost Další info a vodočty: https://www.raft.cz/slovensko/vah.aspx Splouvání Váhu, Belé nebo rafting na slalomovém kanále v Liptovském Mikuláši: zajišťuje Rafting Adventure, http://www.raftingadventure.sk Doprava a logistika: Pokud máte vlastní loď, můžete na obou úsecích využít železniční dopravu pro návrat do místa startu |
