Návštěva Bergenu, plavba po Geirangerfjordu nebo trek v některém z krásných národních parků Norska patří ke skandinávským klasikám. Hlavně příroda je tu jedinečná, lidé neobyčejně milí a výhledy nedozírné.
Jenže nedozírné mohou být také účty, které vás po návratu z Norska dostihnou. Nejde jen o to, že tato země má s přehledem nejvyšší ceny v Evropě – za obyčejný chléb dáte v obchodě stovku, restaurační účet za dvě velmi průměrná jídla bude v přepočtu na české koruny určitě čtyřciferný. Zakopaný pes se skrývá v silničním mýtě.
Mýto i na okreskách
Vybírání mýtného často i na zcela obyčejných silnicích je norským specifikem už víc než 70 let. Teprve nedávno se však začaly staré, manuálně obsluhované mýtné stanice nahrazovat automatickými mýtnými branami. Dnes je v Norsku již hodně míst, kde silniční mýto nelze zaplatit jinak než elektronicky, popřípadě následnou platbou. A právě v tom je celý problém.
Tip na dovolenouNorsko pro mnohé cestovatele představuje ráj na zemi. Na tak velké rozloze najdete poměrně málo obyvatel, zato však rozsáhlé plochy přírodních krás, které přímo berou dech. Vyberte si zájezd na dovolená.iDNES.cz a objevte je i vy. |
Projíždíte-li totiž v Norsku neobsluhovanou mýtnou branou, tak byste měli mít buď předem zakoupenou palubní jednotku (tzv. Autopass) nebo si, rovněž s předstihem, na internetu zaregistrovat svou kreditní (nebo debetní) kartu, k ní připojit číslo vašeho vozidla a na vytvořený účet uložit nejméně 300 norských korun. Z účtu, respektive z palubní jednotky, se pak mýtné automaticky odečítá.
To však většina cizinců neví a pokud nemáte palubní jednotku ani registraci a branou přesto projedete, tak systém vaší SPZ vyfotografuje, označí jako nezaplacený průjezd a poté vám "pošle fakturu". Pokud jedete autem registrovaným v Česku, tak vám toho, alespoň zatím, moc nehrozí: databáze nejsou propojené a neexistuje efektivní způsob, jak nezaplacené mýto plus pokuty vymáhat.
Mýtnice na novém dálničním mostě u Svinesundu
Pozor na půjčená auta!
Horší situace však nastává, pokud cestujete po Norsku autem z půjčovny. Ve smlouvě s půjčovnou totiž mimo jiné stvrzujete podpisem, že partnerovi dáváte oprávnění strhnout z vaší kreditní karty ex post částky za případné pokuty plus administrativní poplatky. V Norsku pak můžete snadno projet mýtnou branou, kde není komu zaplatit... a za pár měsíců se doma nad výpisy z účtu nebudete stačit divit.
Tady je konkrétní příklad, jak zatraceně draho vás může vyjít jedna jediná neobsluhovaná mýtná brána s mýtem v běžné výši 24 norských korun (asi 75 Kč). Pokud nezaplatíte, půjčovna vám zpětně naúčtuje jak příslušné mýto (24 NOK), tak pokutu (300 NOK) plus administrativní poplatek (liší se, v průměru kolem 30 eur). Počítejte s námi: jedna norská koruna přijde v přepočtu na 3,10 Kč, jedno euro na 24 Kč... Kam že nám to za projetí jedné jediné mizerné norské silničky odtekly z účtu skoro 2 000 korun českých?
Jezero u Hjerkinnu u nejvyššího bodu silnice z Osla do Trondheimu
Pobřeží u Indre Fure ve středním Norsku
Začíná to na hranicích...
Na problém můžete narazit hned na švédsko-norské hranici u Svinesundu, na zdaleka nejfrekventovanějším pozemním vstupu do Norska ve směru ze střední Evropy.
... a pokračuje kolem Osla a dál
Na novém hraničním dálničním mostě se tu sice mýto vybírá i manuálně a tam se tedy nejspíš do konfliktu s předpisy nedostanete, ale na starém mostě přes fjord lze projet pouze skrze neobsluhovanou mýtnou bránu. V ten okamžik máte na problém zaděláno: nemáte-li totiž Autopass nebo zaregistrovanou kreditku, dopustili jste se přestupku. Možná dosti drahého přestupku. A to jste do Norska sotva vjeli.
Skoro všichni turisté pokračují ze Svinesundu k severu do Osla. Než se do norské metropole dostanete, což je z hranic asi 100 kilometrů, projedete další tři mýta. V okolí Osla vás pak čeká přímo houština mýtnic, které se tu v posledních letech rozšířily jako morová epidemie. Zaplatíte, či máte zaplatit, za průjezd na mnoha místech jak na turisticky atraktivním poloostrově v okolí města Tønsberg, tak dál k severu na nejvyužívanější rychlostní silnici směrem na Trondheim.
Výše mýta se pohybuje nejčastěji v rozmezí 20–35 NOK (tedy 65 až 100 Kč) a často není jasné, za co se vlastně vybírá. Někde narazíte na mýtnou bránu na běžné silničce při vjezdu do městečka, které ovšem nelze jinak objet (Tønsberg), jinde se naopak platí za kratičký kousek nějakého nesmyslného obchvatu. Severně od Osla jsou aktuálně umístěné funkční mýtné brány i na úsecích rozestavěné dálnice v místech, kde se jezdí krokem objížďkou po hlíně a štěrku...
Dálniční most u Svinesundu na hranici Norsko-Švédsko
Chyták na turisty
Celý systém norského mýta podezřele připomíná past na návštěvníky. Mýta jsou totiž nejhustší tam, kde je největší turistický provoz, například kolem Osla či Bergenu. Naopak v místech, kde bychom nějaký poplatek vzhledem k náročnosti stavby očekávali, se někdy neplatí vůbec nic – důvodem je zřejmě převaha místní dopravy nad turistickým provozem. Příkladem je legendární 24 500 metrů dlouhý Lærdalský tunel v kraji Sogn og Fjordane, jehož průjezd je kupodivu zdarma, přitom jde o nejdelší silniční tunel světa! Stejně tak jsou gratis hluboké a dosti dlouhé podmořské tunely u Ålesundu a tak dále.
Mýtný systém na silnicích je černou skvrnou na pověsti Norska. A tak zbývá otázka: neudělali by vzhledem k pověsti své země Norové lépe, kdyby cizince z povinnosti placení mýta úplně vyňali?
Informace o mýtnémDetailní informace o způsobu výběru mýtných poplatků v Norsku najdete (též anglicky) na adresách: |
Setkali jste se na cestách Norskem s problémy s placením mýtného? Také vám strhli mýtné zpětně i s pokutou z vašeho účtu? Podělte se o svoje zkušenosti s ostatními čtenáři v diskusi.
