Co tvoří holandskou kuchyni? Tato otázka obvykle vyvolá u nizozemských sousedů nelíčený údiv. Copak něco jako nizozemská kuchyně existuje?
Existuje. Ale není důvod příliš si jí všímat. Jejím základem bývá nějaká variace na vydatnou kombinaci brambor, zeleniny a masa. Typickým příkladem je třeba stamppot, ragů z těchto tří přísad. Na nizozemský stůl patří i mnoho ryb a plodů moře, ale ani jejich úprava gurmány neoslňuje. Zájem budí snad jen rollmops, rybí závitky marinované v pikantních nálevech. K hlavnímu jídlu, které se po- vá nikoli v poledne, ale večer, patří polévka, třeba tradiční hrachovka či zelná s klobásou. V průvodcích se traduje, že za měřítko její kvality se uznává to, zda lžíce vražená do talíře zůstane v polévce stát či nikoli. To vše jen názorně dokládá, že tradiční nizozemskou kuchyni neovládá mlsný jazyk, ale přísné heslo "Ne moc tuku, ne moc soli, ne moc cukru – a ne moc peněz". A tak jedinou částí menu, která stojí za pozornost, je panekkoek, koláč s náplněmi. Zatímco k hlavnímu jídlu patří pivo, k desertu přijde vhod i jinak hojně konzumovaná káva s mlékem. A kdo chce něco ostřejšího, může sáhnout po tradičním jeneveru, jak se v Nizozemí jmenuje jalovcová. To neznamená, že Nizozemci neznají speciality. Co takhle sáhnout po syrovém nasoleném herinku, který je prý právě touto dobou nejlepší. Kdo si troufne držet rybičku za ocas a ukusovat? Není divu, že většina návštěvníků raději okupuje italské, čínské nebo aspoň belgické restaurace. V Nizozemí prostě nejlépe chutnají cizí recepty. Nicméně, v jedné věci jsou Holanďané opravdoví mistři. Jistě, uhádli jste. Jsou to sýry. Když se blíží večeře k závěru a vy už skoro nic převratného nečekáte, přijde na řadu velký talíř s nejvybranějšími druhy. Zde je jejich velmi stručný přehled. Podle doby, po kterou sýr zrál, rozeznáváme tři druhy: mladý sýr, tedy jonge kaas, uleželý sýr (belegen kaas) a starý sýr, oude kaas. Pro všechny platí jednoduché pravidlo. Čím starší, tím pikantnější chuť. Vedle těchto základních sýrů existuje množství dalších, s rafinovanými příchutěmi. Mezi nimi vyniká sýr s bylinkami, kruidenkaas. Doporučit se dá také proslulý ovčí sýr (geitenkaas), sýr s pepřem (peperkaas) a sýr s hřebíčkem, kruidnagelkaas. A když ani celá armáda voňavých sýrů není dostatečný vytrvat v místní restauraci? Čínská restaurace se zdá být tou nejlepší radou. Oproti obdobným podnikům z Čech můžeme být překvapeni, že dobrá čína nemusí stát mnoho peněz.
Existuje. Ale není důvod příliš si jí všímat. Jejím základem bývá nějaká variace na vydatnou kombinaci brambor, zeleniny a masa. Typickým příkladem je třeba stamppot, ragů z těchto tří přísad. Na nizozemský stůl patří i mnoho ryb a plodů moře, ale ani jejich úprava gurmány neoslňuje. Zájem budí snad jen rollmops, rybí závitky marinované v pikantních nálevech. K hlavnímu jídlu, které se po- vá nikoli v poledne, ale večer, patří polévka, třeba tradiční hrachovka či zelná s klobásou. V průvodcích se traduje, že za měřítko její kvality se uznává to, zda lžíce vražená do talíře zůstane v polévce stát či nikoli. To vše jen názorně dokládá, že tradiční nizozemskou kuchyni neovládá mlsný jazyk, ale přísné heslo "Ne moc tuku, ne moc soli, ne moc cukru – a ne moc peněz". A tak jedinou částí menu, která stojí za pozornost, je panekkoek, koláč s náplněmi. Zatímco k hlavnímu jídlu patří pivo, k desertu přijde vhod i jinak hojně konzumovaná káva s mlékem. A kdo chce něco ostřejšího, může sáhnout po tradičním jeneveru, jak se v Nizozemí jmenuje jalovcová. To neznamená, že Nizozemci neznají speciality. Co takhle sáhnout po syrovém nasoleném herinku, který je prý právě touto dobou nejlepší. Kdo si troufne držet rybičku za ocas a ukusovat? Není divu, že většina návštěvníků raději okupuje italské, čínské nebo aspoň belgické restaurace. V Nizozemí prostě nejlépe chutnají cizí recepty. Nicméně, v jedné věci jsou Holanďané opravdoví mistři. Jistě, uhádli jste. Jsou to sýry. Když se blíží večeře k závěru a vy už skoro nic převratného nečekáte, přijde na řadu velký talíř s nejvybranějšími druhy. Zde je jejich velmi stručný přehled. Podle doby, po kterou sýr zrál, rozeznáváme tři druhy: mladý sýr, tedy jonge kaas, uleželý sýr (belegen kaas) a starý sýr, oude kaas. Pro všechny platí jednoduché pravidlo. Čím starší, tím pikantnější chuť. Vedle těchto základních sýrů existuje množství dalších, s rafinovanými příchutěmi. Mezi nimi vyniká sýr s bylinkami, kruidenkaas. Doporučit se dá také proslulý ovčí sýr (geitenkaas), sýr s pepřem (peperkaas) a sýr s hřebíčkem, kruidnagelkaas. A když ani celá armáda voňavých sýrů není dostatečný vytrvat v místní restauraci? Čínská restaurace se zdá být tou nejlepší radou. Oproti obdobným podnikům z Čech můžeme být překvapeni, že dobrá čína nemusí stát mnoho peněz.
