V navenek ospalém Laosu to začíná jiskřit

Francouzské rčení z dob nadvlády v Indočíně praví: "Vietnamci pěstují rýži, zatímco Laosané poslouchají, jak roste." Tato slova i dnes dosti věrně vystihují navenek pomalý rytmus života v Laosu a jeho ospalé metropoli Vientianu. Ovšem s jednou podstatnou výjimkou: pod povrchem to vře, uvnitř režimu probíhá tvrdý boj o moc, takže "idylka" může vzít brzy za své. Stovky rudých vlajek se srpem a kladivem či všudypřítomné revoluční transparenty okamžitě návštěvníka upozorní, že se ocitl v jedné z posledních komunistických zemí světa. Jen úlohu velkého bratra tu po rozpadu Sovětského svazu převzal Vietnam.

Mohutná budova někdejšího velvyslanectví SSSR sice zůstala, ale za jejími zdmi se už nepíše historie této odlehlé země na jihovýchodě Asie. Místo ruštiny se povinným jazykem na školách stala angličtina.

To, jak byla minulost rychle vyretušována, nejlépe dokládá návštěva Národního muzea: mezi desítkami fotografií setkání laoských vůdců s hlavami spřátelených států není jediný snímek Leonida Brežněva. Rovněž fotografie z návštěvy Milouše Jakeše chybějí, ovšem Fidel Castro a Kim Ir-sen zaujímají čestné místo. To pozůstatků francouzské kultury je více.

Boršč ani vodka se tu neuchytily, zato francouzské víno a francouzská kuchyně změnu poměrů přečkaly. Vinotéka na hlavní vientianské třídě je toho dokladem. Její stěny jsou obloženy stovkami lahví francouzského vína a občas tu zvučí francouzština jako za starých časů. Ačkoli dny zde plují poklidně jako vody Mekongu, který Laos odděluje od sousedního Thajska, zdání může někdy klamat. Za zavřenými dveřmi komunistických paláců to jiskří a boj mezi provietnamskou a pročínskou frakcí uvnitř vládnoucí elity se místy přemísťuje i do ulic.

Vloni zde zaznamenali několik pumových útoků na místa navštěvovaná turisty, útoků, které zranily desítky lidí. Doposud nikdo netuší, kdo za nimi stál. O tom, že poklid v Laosu je často jen zdánlivý, svědčí i letitý boj národnosti Hmong proti centrální vládě. Tito obyvatelé hornatých částí země bývali spojenci Američanů v dobách vietnamské války a nový laoský režim je po roce 1975 začal tvrdě pronásledovat. I dnes v některých částech Laosu proto propukají boje.

Laos je jednou z nejchudších zemí světa. Jeho slabá a jinak izolovaná ekonomika je silně napojena na sousední Thajsko, takže tamní hospodářská krize měla na Laos velice neblahý dopad. Vysoká inflace je patrná na první pohled - největší bankovkou je stále 5 000 kipů (asi 25 Kč), a tak většina návštěvníků nosí igelitové tašky nadité penězi. Jedinou významnější vývozní komoditou je elektřina, jíž má Laos dostatek díky vodním elektrárnám. Samozřejmě kromě opia a heroinu, který se ovšem v žádných statistikách neuvádí. Podobně jako Vietnam ani Laos už není uzavřenou zemí a turisté, a zvláště jejich dolary, jsou v zemi vítáni. Získat turistické vízum je velice snadné i na hraničních přechodech. Turisté sem přijíždějí za buddhistickými chrámy, pozůstatky francouzské koloniální atmosféry či za zdejšími horskými kmeny. A protože byl Laos po staletí znám jako Království bílého slona, hledají zde také možnost spatřit na vlastní oči i toto vzácné zvíře.