Jak jste se vlastně dostala do Marseille?
Paradoxně přes Evropský parlament. Před dvěma lety jsem se přihlásila na stáž, na kterou se běžně jezdí do Štrasburku nebo do Bruselu. Místo toho se mi ozvala paní z Marseille z tamní Informační kanceláře EP, že mě vybrali. Tak jsem jela.
Stáž už skončila. Co teď na jihu Francie děláte?
Nebylo úplně jednoduché sehnat práci, ale nakonec jsem se chytla jako kustodka v muzeu MUCEM. Teď pracuji v kongresovém centru Villa Méditerranée, kde dělám recepční, sekretářku, uvaděčku, prostě co je potřeba. Kromě toho píšu články o Francii a bloguji.
Je v Marseille těžké najít práci?
Moc jí tu není a hlavně je potřeba mít kontakty. V Marseille hodně věcí funguje na základě nejrůznějších utajených sítí a komunit. Chvíli trvá, než do nich jako cizinec proniknete. Vzhledem k tomu, že Marseille je celkem chudé město, lidé jsou rádi, když nemusí za věci platit. Fascinuje mě třeba, že kdykoliv se mezi známými jen letmo zmíním, že něco potřebuju, přijde někdo s nabídkou, že mi to zařídí, ať už jde o stříhání vlasů, hledání bytu nebo chybějící židli ke stolu. Hodně tu také funguje systém ,,něco za něco”. Znám třeba jednu školu, která sdílí wifi s přilehlým uměleckým ateliérem za to, že umělci dávají dětem hodiny kreslení. A takových případů je tu spousta.
Jak byste to město popsala?
Místní, kteří rádi přehánějí, říkají, že je to nejkrásnější město na světě... Zbytek Francie se jim kvůli tomu vysmívá a Marseille trochu opovrhuje. Ale jakmile se udělá teplo, pařížani volají svým marseillským kamarádům a doprošují se, jestli k nim můžou přijet na návštěvu. A pak tu vysedávají na terasách, spokojeně pijí pastis a vykřikují: C ́est la vie! To pro mě celkem vystihuje Marseille. Tohle město bych doporučila lidem, co mají rádi autentické věci bez příkras. Cestují proto, aby se dozvěděli, jak se žije jinde, a potkali lidi z různých koutů světa a ne se procházeli uměle vytvořenými kulisami.
Co tím myslíte?
Je to město, kterým se dá snadno opovrhovat, protože není úplně nejčistší, je chudé a spousta věcí tu nefunguje. Zároveň má lidovou, někdy až vesnickou atmosféru, která je unikátní a autentická. A je samozřejmě neuvěřitelně rozmanité - ať už populací nebo nejrůznějšími čtvrtěmi.
A jací jsou marseillané?
V Marseille žije velké množství komunit. Potkáte tu lidi z Itálie, z arabských zemí, ze subsaharské Afriky, Arménie, Latinské Ameriky... Navzájem se tyhle komunity prolínají, takže je dost těžké generalizovat. Mám dojem, že jsou místní víc zaměřeni na přítomnost a moc neřeší, co bude, což má svoje pozitivní i negativní stránky. Zároveň jsme v přístavu a běžně se vám stane, že vás vyzpovídá úplně neznámý člověk.
Umění v Marseille potkáte přímo na ulici.
Mají něco společného?
Marseillané obecně rádi mluví. Vlastně jim ani nevadí, když druhá strana neodpovídá. Fascinuje mě, že jedním z nejoblíbenějších komunikačních prostředků tu zůstává hlasová schránka. Prostě když se nedovoláte, tak si aspoň popovídáte sám. A připadá mi, že jsou tu lidé kontaktnější a přímější, což má zase dvě stránky. Když budete potřebovat pomoc, tak se najde soused, který pomůže. Zároveň když budete večer dělat bordel, tak po vás klidně začne házet vajíčka.
Jak žijí?
Francouzi o marseillanech říkají, že jsou líní. Já bych spíš řekla, že někteří nemají práci jako prioritu. Ze začátku jsem si třeba říkala, proč nejsou v neděli otevřené kavárny na turistických místech. Pak vám dojde, že majitelé si přece taky chtěli udělat hezký den... Lidé tu hodně zdůrazňují spíš to, co je v životě naplňuje než to, kde jsou zaměstnaní. Spousta jich tu o sobě říká, že jsou umělci, i když třeba přes den pracují na úřadu práce. Mají přece kapelu!
Slyšela jsem něco o slavném mistrálu. Prý z něj lidi blázní?
Otázka je, jestli neblázní i bez něj. Marseille je nejenom nejkrásnější město na světě, ale taky nejslunečnější! Bohužel už vám nikdo neřekne, že v ty neslunečné dny fouká naprosto nesnesitelný vítr. Mistrál. Říká se, že má podobný vliv jako úplněk a že po něm lidé blázní. Nevím, nakolik je to městská legenda.
Magdaléna Rejžková
|
Proč jste se pustila do knížky o Marseille a čím bude jiná?
Mám pocit, že u nás je Francie často prezentovaná buď jako adorovaná Paříž nebo naopak drama z předměstí, ale nic mezitím. Naše knížka by chtěla zbořit některá klišé, podívat se na francouzskou kulturu trochu s nadhledem a hlavně nemluvit jen o problémech, ale především o lidech, co se rozhodli je řešit. I proto dvojsmyslný název (oni) Chtěj Marsej. Velká část knížky bude věnovaná příběhům lidí z Marseille, kteří se rozhodli udělat něco pro to, aby se ve městě žilo líp. Ať už tím, že motivují ostatní, aby sbírali odpadky, nebo třeba pomáhají ženám ve vyloučených lokalitách vyrábět časopis.
Co jsou vlastně zač?
Jsou to právě úplně obyčejní lidé, kterým něco vadilo, a tak se rozhodli to sami řešit. Někdy stačí vážně jen málo. Paní, které chyběly parky, si vyzdobila svou ulici květináči a inspirovala tak spoustu dalších lidí, kteří začali dělat to samé. Kluk, co si říká Recyclope, zase začal sbírat po plážích vajgly a dneska už má asociaci, která dělá přednášky na školách. Kluci, co rádi jezdili na skejtu, začali dávat hodiny skejtu dětem z chudinských čtvrtí. Líbí se mi, že každý prostě vzal to, co má rád, a udělal z toho nástroj, který může pomoci i ostatním.
Takže knížka nebude bedekr?
Ne. Vychází z blogu, a tak je na rozdíl od klasických průvodců mnohem osobnější. Psala jsem ji nespisovně a snažila se vyvarovat obratů typu malebná zákoutí a křivolaké uličky. Rozhodně se nesnažím obsáhnout všechna místa a už vůbec ne přinášet fakta o tom, z jakého století je jaký kostel. Takových průvodců už je spousta. Na příbězích lidí na místě i zážitcích chci spíš vtipně a zábavně vystihnout atmosféru města a francouzské společnosti.
Marseille není jen romantické město s přístavem, ale také je tu spousta prostoru pro občanskou společnost. Někdo pomáhá ženám z vyloučených čtvrtí vydávat časopis, jiný se rozhodl vysbírat všechny vajgly ve městě.
Historicky je jihofrancouzský přístav křižovatkou kultur a vlivů. Měl by to potencionální návštěvník brát jako lákadlo, nebo ho to má spíš děsit?
Z mého pohledu jednoznačně jako lákadlo. Zároveň chápu, že pro někoho, kdo na to není zvyklý, to může být nejdřív trochu šok. S čím mám osobně velký problém je, že když jde v některých částech města žena sama, muži ji automaticky berou jako kořist, pokřikují na ni a podobně. To je hodně nepříjemné. Zároveň to neznamená, že se s tím nedá žít. Problematickou částí města zůstávají některá vyloučená sídliště v severní části Marseille, kam ale turisté nechodí. Právě tam občas dojde k vyřizování účtů mezi drogovými dealery, které pak plní stránky novin. To samé se ale děje i v Paříži nebo Lyonu. Ale zpátky k tomu lákadlu, každopádně myslím, že nejjednodušší cestou, jak si najít vztah k místní různorodé společnosti, je kuchyně. V Marseille najdete chutě z celého světa. Od roztodivných batátů, přes koření až po polské pivo.
Poradíte, co určitě ochutnat?
Ráda bych řekla, že bujabézu, nicméně ta, jak jsem zjistila až na místě, stojí často 50 EUR, takže to si člověk trochu rozmyslí. Já nedám dopustit na cizrnové placky, tzv. panisses, které se hodí třeba k červenému vínu. A ryby a mořské plody na milion způsobů.
Co vy osobně máte na Marseille nejradši?
Asi tu zmiňovanou rozmanitost, kdy máte na několika kilometrech čtverečních šanci mluvit s lidmi z celého světa. Souhlasím i s životním přístupem zbytečně se nestresovat a brát život tak, jak je. A pak samozřejmě moře a západy slunce...
Je něco, čím vás štve?
V Marseille mi chybí zeleň. Zoufale tu chybí parky. Vadí mi, že moc nefunguje veřejná doprava. A samozřejmě když se zvedne mistrál a vám na hlavě přistane upatlaný obal od čokolády, tak si taky říkáte, jestli by nešlo házet odpadky do koše místo na zem.
Výlet lodí na pevnost If nebo zápas Olympique Marseille. Vybere si tu každý.
Co musím nutně vidět, když přijedu do Marseille třeba na prodloužený víkend?
Jako klasický turista - výhled z katedrály Bonne Mère, muzeum středomořských civilizací od architekta Ricciottiho MUCEM, Corbusierovo Cité Radieuse, výlet lodí na ostrov Frioul. Pasivní sportovec - zápas Olympique Marseille na stadionu Vélodrome. Aktivní sportovec - národní park Calanques, kam se dá pohodlně dojet městskou dopravou. Alternativec - skate a street artová scéna, čtvrť Cours Julien, umělecké centrum v bývalé továrně na tabák La Friche. Hodně otrlým povahám pak můžu doporučit jeden ze svých nejčerstvějších zážitků – punkové karaoke Sing or die.
Ve kterém ročním období je město nejkrásnější?
Pro mě duben a květen, kdy ještě nevypukla turistická sezóna, ve městě jsou vesměs místní, zároveň už je příjemně teplo a v okolí Marseille to začíná kvést. V létě se tu pěkně ohřejete, a když není mistrál, tak i zima je tu nakonec snesitelnější než v Čechách.