Reklamní obrázky z tohoto kouta Bavorska nelžou. Ta krása kolem až bere dech, Berchtesgaden, Alpy,rozkvetlé louky,hluboká jezera s ledovou vodou, přeúpravné domy se záplavou květin a šindelovými střechami. Hrady a zámky jako vystřižené z pohádek.
Z té krajiny a zdejších lidí vyzařuje mír a idyla. Dva tři kilometry nad půvabným městečkem Berchtesgaden, v místech, kam prokličkovala asfaltka vroubená značkami 22 procent stoupání, seče plešatý m už v montérkách louku ve svahu. Grüss Gott, pozdrav pánbu, zdraví vstřícně. Za jeho sekačkou zůstává pravidelný pruh vonící trávy. "Kde tady stála Hitlerova vila Berghof?" Muž jen máchne rukou kamsi neutrálně ke svahu. Je tam jen tráva a strom y přecházející v mladý les. To je ten Obersalzberg, kde žili nejvyšší nacističtí bossové a kde se Adolf Hitler procházel s Evou Braunovou, hrál si s ovčáky W olfem či Blondim, přijímal holdy Hitlerjugend a diplomatů? Je vůbec možné, že z této alpské louky "někdo" zvedl telefon a daleko odtud se do Osvětimi, do Majdanku rozjely vlaky plné lidí nacpaných do vagonů pro dobytek? T ady že Hitler s britským premiérem Nevillem Chamberlainem dohodli, že "zachrání pro svět mír", když zbaví Československo Sudet? Po Berghofu nezůstalo nic, jen staré fotografie a svěží tráva. Ta tisíciletou říši nepamatuje. Berghof byl ničen na etapy - nejprve 25. dubna 1945, kdy 318 britských lancasterů svrhlo tuny bomb na Obersalzberg. Berghof dostal dva přímé zásahy. Pak ráno 4. května 1945 přišlo komando SS a zbytky budovy ještě zapálilo, aby si vítězové nemohli nic odvézt z führerova "vyvoleného domova", jak rád Hitler nazýval Berghof (Ostatně plány vily si sám naskicoval). Za pár hodin - odpoledne - sem dorazili vojáci americké 101. výsadkové divize. A připili si na to šampaňským Pommery. Ačkoli Hitler byl zapřisáhlý nekuřák a abstinent, Američané našli ve sklepeních Berghofu šampaňského ještě spoustu. 30. duben 1952 učinil tečku za Berghofem. V ten den poslední ruiny Berghofu vyhodili Američané do vzduchu. Obdobně dopadly vily Göringa, Bormanna, Speera či desítky jiných staveb v okolí. A ještě teď kousek odtud u asfaltky hučí mohutné buldozery. Pod jejich náporem mizí doslova před očima i rozlehlá budova Platterhofu. Kdysi prominentní hotel pro nejprominentnější nacisty. Američané, kteří opustili Obersalzberg až koncem roku 1995, z něj poté udělali hotel "General W alker", kde se po léta rekreovali vojáci US Arm y. Zůstalo po nich golfové hřiště a několik lyžařských vleků. Takřka už nic nenasvědčuje, že se odtud šířil mor "nového pořádku". Jen nenápadná cedule "Dokumentation Obersalzberg" ukazuje ke stejně nenápadné nízké budově ze skla a oceli. Skrývá překvapivě rozsáhlé muzeum o třetí říši a její hrůzné politice. Mezi panely s dokumenty prochází skupinka vojáků bundesw ehru, letní uniform y, košile s krátkým rukávem. Zastavují se mlčky u obrazovky, z níž očití svědci vyprávějí své zážitky z Osvětimi. Muzeem je slyšet jen přerývaný hlas obětí Osvětimi.
CO SE STALO S BERNI N.?
Některé dokumenty muzea až zarážejí svou hrůznou bizarností. Například árijsky blonďatá holčička Berni N., zřejmě nejčastěji Hitlerem pohlazené dítě. Díky snímkům Heinricha Hoffmanna, Hitlerova dvorního fotografa, ji znalo celé Německo. "Můj milý, rozmilý strýčku Hitlere," tak začínaly její dopisy. "Ještě hrozně kašleš, slyšela jsem to v rádiu," psala například Berni v dopise odeslaném z Mnichova 10. března 1935. Už se těšila, že společně 20. dubna oslaví své i Hitlerovy narozeniny. "Svému strýčkovi" na Obersalzberg psávala pravidelně dlouhé dopisy. Až do roku 1939, kdy jí bylo třináct. Tehdy její dopisy přestaly. Berni byla podle rasových zákonů židovskou míšeňkou 2. stupně. Co se pak stalo s Berni N ., její matkou a babičkou? To Hoffmannovy fotografie neukazují. Dnes by bylo blonďaté Berni z Mnichova čtyřiasedmdesát... Anebo jiný snímek z roku 1938. Zachycuje berchtesgadenské nádraží a velký nápis: Židé jsou v tomto místě nežádoucí.
ZE SVĚTLA DO TMY
Když projdete prosklenou budovou "Dokumentation" ke konci panelů s dokumenty, stojíte najednou před oprýskanou betonovou stěnou. T ady je vchod do systému bunkrů, které měly sloužit jako úkryt nacistickým pohlavárům přímo pod jejich vilami. Ze zářivého denního světla se najednou ocitnete ve spoře osvětleném podzemním městě. Kdysi propojené kryty měřily neuvěřitelných šest kilometrů, podzemní Obersalzberg byl snad ještě rozsáhlejší než ten nahoře. Jen telefonních linek bylo tady kolem 800. Prominenti třetí říše své kryty nikdy nepoužili. Když Angličané v dubnu 1945 bombardovali Obersalzberg, byli pohlaváři povětšinou v Berlíně. Kdysi tyto bunkry připomínaly pětihvězdičkové hotely, kde "vůdcové" měli k dispozici všechno. Ložnice, pracovny, obrovské sklady. Nyní jsou to jen holé a spoře osvětlené chodby, anonymní místnosti a sály v podzemi. Do betonových navlhlých zdí vyryly své podpisy desítky amerických vojáků: Byl jsem tady,v Hitlerově doupěti.
VEPŘO KNEDLO ZELO NA ORLÍM HNÍZDĚ
Kehlsteinhaus, dům na 1834 metrů vysokém vrcholu hory K ehlstein, možná řekne něco místním. Cizinci mu neřeknou jinak než Hitlerovo Orlí hnízdo. Kdysi sem stráže SS pouštěly jen luxusní mercedesky ozdobené standartou s hákovým křížem. Teď těch šest a půl kilometrů stoupání až 27%, zatáček i přenádherných výhledů zvládnete speciálním autobusem za dvacet minut. T ěm, kteří tuhletu cestu stavěli, to trvalo nepoměrně déle. Byl to nápad Martina Bormanna, Hitlerova tajemníka a "pána" Obersalzbergu, postavit vůdci k padesátinám - 20. dubna 1939 - něco, nad čím by zůstal rozum stát. Zhruba čtyřem tisícům dělníků a stavitelů trvalo třináct měsíců, než vybudovali asfaltovou cestu, prorazili tunely a vybudovali budovu na vrcholu Kehlsteinu. Stavělo se nepřetržitě, i v noci, kdy staveniště osvětlovaly reflektory,nepřetržitě plynul vzhůru i proud nosičů s padesátikilovými pytli cementu na zádech. Tak se sem dopravovalo všechno. V říjnu 1938 už bylo vše hotovo. Stálo to prý tehdy 34 milionů říšských marek, dnes by to bylo odhadem přes čtyři miliardy korun. Na asfaltovém parkovišti autobusy končí. Stačí se zaklonit, a nad sebou vidíte Orlí hnízdo. Ale i těch zbývajících 300 metrů k vrcholu urazíte pohodlně. Nejprve pěšky 124 metrů dlouhým tunelem vytesaným do hloubi Kehlsteinu. "Kdysi tunel uzavíraly masivní mosazné dveře s rukojeťmi ve tvaru lva. Jednoho tohoto lva vlastní rodina bývalého prezidenta USA Dwighta Eisenhow era, druhý je v soukromé sbírce, také v USA," vypráví průvodkyně americkým turistům. Nepřístupné sály souběžné s tunelem skrývají i pohonný dieselagregát z ponorky. Kdysi tento výrobek firm y Man vyráběl pro Orlí hnízdo elektrický proud. Zbytek cesty na vrchol K ehlsteinu urazíte také šachtou, ale kolmo vzhůru, opět 124 metrů. Výtahem pro skoro padesát lidí to trvá jen pár vteřin. A je to luxusní výtah, zářící mosazí i velkým kulatým benátským zrcadlem. "Ano, je původní z roku 1938," odpovídá m už mačkající příslušné knoflíky výtahu. První, na co narazí oči při východu z výtahu, je černá tabule. Zvláštní nabídka - vepřová pečeně s knedlíkem a se zelím, z někdejšího Hitlerova Orlího hnízda je totiž teď restaurace. Tady na vrcholu hory führer přijímal holdy diplomatů a státníků vazalských států. Odtud jim hrdě ukazoval Salcburk v rodném Rakousku, který je odtud coby kamenem dohodil. Někdejší Hitlerova pracovna je nyní kancelář šéfa restaurace, tam, kde Eva Braunová kdysi nabízela čaj manželkám diplomatů, je teď jídelna. A bývalému konferenčnímu sálu také vévodí stoly a židle. Jsou prázdné, ani zvláštní nabídka klienty ke stolům nepřilákala a číšníci jsou zatím nad zákazníky ve značné přesile. Pokud sem někdo zajde, pak jen aby zmáčkl spoušť kamery. V elký mramorový krb je trochu pošramocen, každý americký voják si odtud chtěl odnést nějaký ten malý suvernýr. Hůř dopadl obrovský koberec, který prý vážil šest metráků a skončil rozstříhaný na tisíce suvenýrků. "Je to místo plovoucí v prostoru, jako orlí hnízdo...," těmito obdivnými slovy popsal v roce 1939 Orlí hnízdo francouzský velvyslanec v Berlíně André Francois Poncet. Jistě netušil, že tak dal Hitlerovu "narozeninovému dárku" jméno.
Může se hodit
Muzeum Dokumentation Obersalzberg je otevřeno od května do října od 9 do 17 hodin, v období listopad až duben od 10 do 15 hodin. P ondělí je zavřeno.Vstupné činí 5 DM. Bližší informace mů žete najít i na internetu: www.obersalzberg.de Orlí hnízdo neboli Kehlsteihaus lze navštívit pouze v období přibližně od poloviny května do konce října. Záleží na počasí. Lze se tam dostat jen speciálními autobusy, které odjíždějí ze zastávky Obersalzberg-Hinterneck (cena za zpáteční jízdenku 20 DM). Pro dopravu auty je cesta uzavřena.
26. srpna 2000
