Desetileté období neustálých konfliktů a příměří na Kavkaze a dvě vojenská tažení Ruska proti čečenským povstalcům, která přesáhla i hranice sousedních republik, vytvořily v Dagestánu nepředstavitelný kult zbraní. Na počátku druhé rusko-čečenské války před rokem a půl se militarizace Dagestánu stala státní politikou a držení vražedných zbraní občany je nyní na pořadu dne.
Dagestán je jedinou republikou v Rusku, která přijala zákon, jenž dává občanům právo držet jakýkoliv typ zbraně, pokud je registrován úřady. "Můžete mít, cokoliv chcete: pistoli, samopal, granátomet, dokonce i tank. Ale přijďte k nám a registrujte to," prohlásil dagestánský ministr vnitra Adilgerej Magomedtagirov po vpádu čečenských povstalců vedených Šamilem Basajevem a Chattabem do Dagestánu v srpnu 1999. Ruské jednotky tehdy ještě v oblasti nepůsobily, aby rebely odrazily, proto dagestánská vláda vyzvala občany ke zformování dobrovolných oddílů na ochranu pohraničních oblastí.
"Proč nedat počestnému muži právo držet zbraň na sebeobranu?" hlásal na veřejnosti Magomedali Magomedov, předseda Státní rady. Jen několik dnů po jeho projevu bylo podle vládních zdrojů rozdáno ze skladů ministerstva vnitra na 6000 pušek mezi dobrovolníky z řad civilistů.
Dagestánskou společnost do velké míry tvoří soupeřící klany a etnické skupiny. Představitelé republikové vlády jsou většinou také vůdci klanů, kteří mají vlastní soukromé armády složené z přátel a příbuzných. Rozhodnutí vytvořit dobrovolné občanské brigády jim jen napomohlo zlegalizovat jejich existující polovojenské struktury a rozdat více zbraní. "Zatímco my jsme bojovali našimi starými loveckými puškami, skupina, která nám dorazila na pomoc z oblasti Levaši, přivezla ostřelovací pušky, automatické zbraně a granátomety. Všichni měli oblečené neprůstřelné vesty a mnoho z nich mělo vysílačky," popisuje Magomed Sajgidov, který v září 1999 bránil rodnou vesnici Novolak před Chattabovými bojovníky.
Množství zbraní zde zanechaly také ruské jednotky po ukončení bojových přesunů a stažení z Čečenska přes území Dagestánu. Pro nedostatek peněz vyměňovali ruští vojáci zboží nebo služby za zbraně. Média často přinášela zprávy o vojácích, kteří například platili prostitutkám samopaly. Čečenští povstalci, postupně se
vracející do svých domovů, zase byli nuceni prodávat zbraně za snížené ceny, aby uživili rodiny. Poptávka po zbraních v okolních oblastech je vysoká.
Zvýšená vojenská přítomnost Ruska v oblasti od roku 1999 pomohla uklidnit většinu místních bojovníků. Právní základ pro držbu zbraní zůstal nicméně nedotčen a místní usedlíci stále vlastní tisíce zbraní. Když dagestánské ministerstvo vnitra
vyzvalo k navrácení rozdaných zbraní poté, co konflikt utichl, převážná většina z nich byla hlášena jako ztracená během akcí. Policie je bezmocná, protože většina zbraní je legálně registrována. Zprávy o kriminalitě dobrovolníků, kteří zbraně
zneužili, se objevují téměř denně v místním tisku. "Pytláci, které se snažíme dopadnout, nám často odporují a dokazují, že pušky, které vlastní, jsou legální, a že jsou členy dobrovolných brigád," stěžuje si šéf regionální kaspické rybolovné inspekce Chalitbek Machačev. "Našim úředníkům zatím není dovoleno nosit
zbraň."
Rostoucí kriminalita přinesla výzvy na řešení otázky odzbrojení. Dagestánský parlament na prosincovém zasedání v roce 2000 rozhodl o revizi zákona o držbě zbraní a o jeho sladění s oficiální ruskou legislativou. Tato věc ovšem dosud nijak
nepokročila. V Machačkale se mezitím stalo velkou módou nošení speciální pistole v pouzdře připevněném na modrých džínách. Pro mnoho mladých je to opravdu spíše ozdoba, než nezbytnost.
Sabir pracuje v malé směnárně a je členem dobrovolné brigády. V rohu místnosti je opřena automatická puška a opasek na jeho modrých džínách zdobí elegantní pouzdro se silnou pistolí Makarov. Rozebere hlaveň jiné pušky - levné vzduchovky prodávané v obchodech všude ve městě. Provede několik dalších drobných
úprav podle psaných instrukcí ležících na jeho stole. Když své dílo dokončí, má poloautomatickou pušku ráže 5,45. "Moje pistole je registrovaná a na ministerstvu vnitra mají vzorek kulky. Vystopují mě, pokud ji použiji. Chci mít 'bezúhonnou' pušku, jen pro případ," vysvětluje Sabir.
