Kostely "nadměrných velikostí" se tak navzdory kritice některých tradicionalistů
stávají nedílnou součástí amerického náboženského života. "Objevuje se jich mnoho a rostou velmi rychle," říká Brad Smith, ředitel společnosti Large Church Network, která se podílí na stavbě megakostelů v USA.
Church Mariners na bohatém předměstí Los Angeles nedávno zahájil projekt desetiletého rozšiřování prostor, které budou zahrnovat nové centrum pro 4000 věřících, umělé jezírko, kavárnu, restauraci a takové atrakce jako horozeleckou stěnu a rozměrné promítací plátno.
Kostel ve Willow Creek poblíž Chicaga stál v uplynulých třech desetiletích na čele žebříčku megakostelů. Každý víkend pojme na 20.000 věřících a v jeho areálu se nachází mimo jiné také prodejna knih a kavárna. V plánu je další rozšíření o nový sál
pro 7200 osob, které přijde na 70 miliónů dolarů. Procento Američanů, kteří navštěvují tyto megalomanské stavby, je dosud nízké v porovnání s těmi, kteří dávají přednost tradičním kostelům. Je to ale relativní vzhledem k tomu, že
kongregací jsou tisíce.
Podle odhadů má jen pět až deset procent z 300.000-400.000 církevních komunit v USA více než 1000 členů. Obrovské svatostánky navštěvuje dva až pět miliónů věřících oproti očekávaným šesti až 12 miliónům lidí. Návštěvnost kostela se v posledních deseti letech snížila zhruba o 20 procent. V neděli chodí na mši okolo 40 procent Američanů, zatímco v roce 1991 to bylo 49 procent.
Megakostely prý přitahují částečně svojí velikostí. "Myslím, že skutečně odpovídají tomu, co jsme jako celek - masová společnost," soudí profesor Scott Thumma, který tuto problematiku studuje. Tato zařízení zahrnují často společenské, sportovní a
rekreační vymoženosti jako basketbalová hřiště, bazény nebo dráhy na kolečkové brusle. V některých najdete kina nebo zábavní centra. Kromě toho nabízejí megakostely také řadu zájmových skupin, kluby a programy pro členy a někdy pro všechny obyvatele. Patří sem například kroužky poezie a kreativního psaní, setkávání nezadaných, zprostředkování práce, lekce rétoriky, hodiny hudby a
dokonce autoopravna.
"To, co lidé dnes chtějí, je pravděpodobně více, než může nabídnout malý kostel," tvrdí duchovní z Church Mariners Brian Norkaitis. Jeho kostel je "místem, kde můžete strávit celý den s přáteli a rodinou. Jít do kavárny. Trávit čas s bohem." Velikost může ovšem působit logistické potíže.
V Southeast Christian Church v obci Louisville trávilo sedm dobrovolníků mnoho času tím, že podávali kávu 14.000 lidí, kteří pravidelně navštěvovali zdejší bohoslužby. Potíže se podařilo vyřešit až po zavedení automatů na kávu, které jsou schopny naplnit tisíce šálků kávy za hodinu. "Měla jsem vůči tomu odpor, líbily se mi malé kostely," vzpomíná Beverly Smithová, která se stala členkou Mariners Church
v roce 1978. Později však prý ocenila velikost a rozlehlý prostor přestavěného kostela.
Megakostely představují ale také odlišný postoj ke křesťanství. Snaží se totiž oslovit i ty, kteří do kostela nechodí tak často. "Máme na mysli to, že naše církev může
ovlivnit život mnoha lidí," vysvětluje kněz Rick Donald. K tomuto účelu slouží vstřícný, neformální postoj duchovních a dobře připravená dramatická vystoupení s hudbou, která jsou v souladu se způsobem života místních usedlíků. Uvolněná atmosféra přesvědčila Lorraine Hansonovou, aby se stala členkou církevní komunity. "V určitém smyslu si můžete zachovat anonymitu, pokud chcete. Navozuje to pocit bezpečí."
Megakostely se budují nejčastěji v prosperujících oblastech a mezi pravidelné návštěvníky patří spíše obyvatelé předměstských částí bílé pleti a mladšího věku. Finanční situace těchto svatostánků je lepší a mají k dispozici více dobrovolníků. Většina velkých kostelů má tradičně konzervativní přístup ke křesťanství, ale s malým důrazem na vyznání. "Lidé nemají rádi nálepky, a ty je stejně těžké definovat," tvrdí v této souvislosti William Swatos, předseda asociace pro sociologii
náboženství.
Mnoho zasvěcených ale připouští, že obrovské kostely zvětšují svou návštěvnost hlavně prostřednictvím zábavních nedělních šou, uvolněných mší a zajímavého sociálního prostředí namísto toho, aby se soustředily na náboženské poslání. Profesor náboženství na Kolumbijské univerzitě Randall Balmer přirovnává megakostely k supermarketům a hypermarketům, které postupně vytlačují malé obchody. Stejně tak velké chrámy prý přetahují věřící z menších kostelů. "Jejich mše jsou spíše vystoupení než bohoslužby," tvrdí. Někteří odborníci se domnívají, že megakostely jsou příliš velké na to, aby v budoucnu udržely krok s měnícím se vkusem americké společnosti. Nyní jsou však zřejmě v módě.
