Sicílie má složitou geografii: členité pobřeží v kombinaci s hornatým vnitrozemím působí, že ostrov se vám bude nejspíš zdát o dost větší, než ve skutečnosti je (25 700 km²).
Má také složité kulturní pozadí. Poloha mezi Evropou a Afrikou předurčila ostrovu, aby se stal křižovatkou národů a civilizací. A k tomu také došlo.
Výsledkem je kromobyčejná rozmanitost. Někdy stačí pár kilometrů a octnete se v úplně jiném světě. Během pár desítek metrů přejdete z nablýskané obchodní třídy s obchody světových značek v centru Palerma mezi polorozpadlé činžáky, které neviděly údržbu dlouhá desetiletí.
Prosluněnou pláž pod spalujícím sluncem vystřídá během pár kilometrů chladivé horské údolí. A jen kousek od antických archeologických pozůstatků narazíte třeba na moderní kostel.
Kam k moři
Kyklopská riviéra (Riviera dei Ciclopi), na východním pobřeží mezi Catanií a Taorminou, je sázkou na jistotou: pro vás stejně jako pro tisíce Italů. Sami tam nebudete, ale moře je báječně čisté, pláže převážně oblázkové. A Etnu máte na dohled, zvedá se rovnou od moře.
Mnohem méně návštěvníků lákají písečné, dlouhé pláže na odlehlém jihu ostrova. Je tam trochu složitější doprava, ale stojí to za to. Přímoří kolem Agrigenta či Gely (tamější pláže patří k nejdelším na Sicílii) láká hlavně obyvatele z okolních města a vesnic a cizinci tu platí za téměř exotická zvířata.
Na opačné, severozápadní straně ostrova nabídne krásné pláže letovisko San Vito Lo Capo, položené na konci hornatého poloostrova. Bývá tu trochu větrněji než na jihu, přístup do vody je mírný a pláže písčité.
Staré kamení
Sicílie platila od 7. století před Kristem za prostor, kam šířili svoji kulturu staří Řekové, a zanechali po sobě obdivuhodné stopy. A rozvoj pokračoval i poté, co o čtyři staletí později dobyli řecké osady Římané. Co do bohatství starověkých artefaktů ostrov směle soupeří s územím dnešního Řecka či s pevninskou Itálií.
Héřin chrám v Údolí chrámů v Agrigentu
Taormina. Pohled z antického divadla podél pobřeží k severu
Vidět budete chtít Údolí chrámů v Agrigentu (starověký Akragas). Pohled na dokonalé proporce chrámu Svornosti, stojícího na výrazné terénní vlně nedaleko moře, vyráží dech. Jde o jeden z nejlépe dochovaných starověkých řeckých chrámů vůbec. Druhou „povinnou“ zastávkou by měly být Syrakusy (Siracusa), nejen kvůli Archimédovi, který tam žil (“Neruš mé kruhy!“), ale také s ohledem na skvělé řecké divadlo, největší na ostrově, a sugestivní areál antických lomů s proslulým Dionýsovým uchem.
Trochu jinou scenérii, rámovanou členitým vnitrozemím, nabízejí pozůstatky elymského města Segesta, kde se ale posléze také prosadila řecká kultura. Nedokončený dórský chrám působí při pohledu z dálky jako zjevení. A podobný pocit můžete mít i v ruinách Selinunte (Selinús), kde jsou pozůstatky starověkého města „rozházeny“ po velké ploše na planině nad mořem.
Města
Sicilská města mají pověst dekadentních a chaotických sídel, jejichž chod ovládá Mafie a kde se do některých čtvrtí není radno pouštět. Stále je to alespoň zčásti pravda. Ale „pokrok“ se nezastavil ani tady a možná, že za dalších 10 nebo 15 let se civilizační úroveň posune na úroveň dnešních vyspělých států.
Katedrála v Catanii
Fontana Pretoria v Palermu
Palermo si odér „staré dobré Sicílie“ ještě uchovává spolehlivě. Myriáda úzkých ulic v centru města prvonávštěvníky šokuje špínou, otřískanými fasádami i všudypřítomnými jezdci na skútrech.
Protipól tvoří nádherné paláce a kostely, jejich fantastické defilé si vychutnáte v okolí centrální kašny Pretoria. Malý chrám La Martorana má skvělé normanské mozaiky. A není sám.
I druhé největší sicilské město, Catania, stojí za průzkum. Jeho současnou podobu určilo devastující zemětřesení v roce 1693, které proměnilo městskou krajinu v hromadu trosek, aby po pár letech začala velkolepá rekonstrukce ve stylu pozdního baroka. Fasády některých kostelů a paláců jsou tak přezdobené, až z toho oči přecházejí. Jejich skvělé defilé si vychutnáte na ulici Via Crociferi nedaleko od katedrály.
Jednotně barokní podobu mají ze stejného důvodu i další města na jihovýchodě Sicílie. To je už trochu méně navštěvovaná oblast, ale zajížďka se vyplatí. Trojice Noto, Ragusa a Modica opět přetéká barokní nádherou, místy již opravenou, jinde řádně zašlou a místy bojující o přežití.
Cefalú. Pohled na město od západu
Symbolem chátrání „až na dřeň“ se stala katedrála v Notu, jejíž kupole i velká část střechy se v roce 1996 zřítily (naštěstí se tak stalo v době, kdy byl kostel zavřený, událost se tak obešla bez obětí na životech). Dnes se kostel už zase skví v barokní nádheře.
Z jiného soudku je Cefalú, malé město při severním pobřeží. Má nádhernou polohu nad mořem, zástavba šplhá k úpatí dominantní skály zvané prostě Rocca (Skála). A Cefalú se opět chlubí krásnou katedrálou, tentokrát však z normanského období (12. století), se skvělými mozaikami uvnitř. Ještě lepší výzdobu tohoto typu má pak kostel v Monreale kousek nad Palermem.
Známým symbolem Sicílie je Taormina, malebné městečko na terase nad východním pobřežím. Ikonický pohled z tamějšího antického divadla na Etnu si vychutnáte nejlíp po ránu, se sluncem v zádech. Nejspíš si ale také všimnete, že Taormina se zařadila mezi místa, která trpí nadměrným turismem, během dne není na tamější hlavní třídě k hnutí. A tak nejlepší volbou je zařídit si v místě nocleh a Taorminu si vychutnat pozdě večer či brzy ráno.
Hory, vysoké hory
Etna, samozřejmě. Nejvyšší evropská sopka s přehledem ovládá sicilskou krajinu, její výšce (aktuálně 3 329 m) se nic jiného na ostrově ani zdaleka nepřibližuje.
Jižní svahy Etny nad Rifugio Sapienza
Ze dvou míst, kam se dá vyjet dost vysoko autem či autobusem, je lepším východištěm to na jižním svahu. Horská chata Rifugio Sapienza leží ve výšce 1 920 metrů a začíná u ní lanovka vedoucí o dalších 500 metrů vzhůru. Pokud sáhnete hlouběji do kapsy, lze od horní stanice pokračovat terénními vozidly až do 2 900 metrů. Ověřte si ale předem meteorologické podmínky, výlet má smysl jen při dobré viditelnosti. A nezapomeňte taky vulkanologickou situaci. Etna je živá sopka, a když začne chrlit více lávy či sopečného popela, tak se nahoru samozřejmě nesmí.
Jen minimální návštěvnost, zato však plno krásných koutů, nabídnou další horské masivy na Sicílii. Přírodní parky Nébrodi a Madonie se rozprostírají v horách nad severním pobřežím, nejvyšší vrcholy se blíží 2 000 metrům. Hlavně oblast Madonie má docela dobrou síť značených pěších tras, které vás přivedou na horské vrcholy i do zapadlých vísek a městeček, kde cizince potkají jen málokdy. K nejhezčím patří Castelbuono či Isnello.
Lidé
Budete je potkávat všude: bodré Sicilany s otevřeným srdcem. Většina z nich nevládne žádným jiným jazykem než italštinou, mnozí mezi sebou hovoří obtížně srozumitelným nářečím. To jim ale nebude bránit v tom, aby vám v případě nouze s čímkoli pomohli.
Hrad Castello di Venere v Erice
Městské obyvatelstvo se sice navenek „poevropštilo“, je to ale jen skořápka. Zajděte se podívat na nějakou místní slavnost či jednoduše v neděli do kostela a rychle zjistíte, že sicilská společnost zůstává z velké míry tradiční, s velkým důrazem na rodinnou i obecní pospolitost. Hlavně na vesnicích je preferovanou barvou oděvu černá.
Pak najdete na Sicílii stopy po těch, co tam už nejsou. Ostrov hlavně v minulosti trpěl silnou emigrací – do Ameriky i do bohatších částí Itálie a Evropy. V řadě vesnic jsou k vidění chátrající, opuštěná stavení, z nichž některá teprve v posledních letech oživují kupci ze severu Itálie i z jiných evropských zemí.
Prostředí rodinných klanů i atmosféra „čest nadevše“ se v minulosti staly živnou půdou pro proslulé mafiánské struktury, které nakonec ve 20. století prorostly sicilskou společnost i ekonomiku jako rakovina. Našli se však i tací, kteří se rozhodli těmto kriminálním živlům postavit, s vědomím, že tím riskují vlastní život. A mnozí o něj také přišli.
Za všechny je třeba jmenovat statečné soudce a prokurátory Giovanniho Falconeho a Paola Borselliniho, kteří osobně vedli velké procesy proti sicilským mafiánům v 80. a 90. letech 20. století.
Falconeho mafiáni „dostali“ v květnu 1992, když odpálili trhavinu nastraženou pod dálnicí v okamžiku, kdy místem Falcone se svojí ochrankou projížděl. Borsellino zemřel podobně násilnou smrtí před svým domem v Palermu o dva měsíce později. Falconeho smrt připomínají dva pylony v místě atentátu, u dálnice nedaleko Palerma. Jména obou hrdinů pak nese palermské letiště, Aeroporto Falcone Borsellino.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditZa hlavní letiště na Sicílii platí vzdušné přístavy v Catanii a Palermu. Přímá linka SmartWings míří z Prahy do Catanie, pouze však v letní sezoně. Přímý spoj, většinou o dost laciněji, můžete pořídit také z letišť v okolí Česka (Berlín, Vídeň, Krakov). Meziměstská spojení obstarávají na Sicílii hlavně autobusy (společnosti AST, SAIS); na některé relace, např. Palermo–Agrigento či Palermo–Messina, se hodí i vlak (www.trenitalia.com). Pokud ale budete chtít navštívit venkovské oblasti, sotva se obejdete bez auta. Výpůjčku si zařiďte na internetu předem, nejlépe přes některého z prověřených brokerů (např. HolidayAutos). Nejlaciněji vycházejí pronájmy rovnou z letiště. Mimosezónní ubytování je na Sicílii laciné, je však třeba počítat s tím, že s výjimkou letovisek a větších měst není nabídka velká. Při komunikaci s místními velmi pomůže alespoň základní znalost italštiny. |
