„S tímto autem určitě vzbudíme pozornost, německý veterán tu po ulicích nejezdí moc často,“ říká historik Marcin Barnowski, když se vydáváme na prohlídku města teréňákem v barvě khaki. Míříme na místa, jež jsou spojena s nacisty a s jejich plány v Ustce.
Přístav u Baltského moře sice nyní leží v Polsku, ale ve 14. století byl prodán německým měšťanům ze Słupska a v roce 1831 se stal součástí Pruska a později Německa. Z těchto důvodů se Hitler rozhodl, že přístav Stoplmünde (tak se tehdy Ustka jmenovala) rozšíří, zmodernizuje a udělá z něj válečnou pevnost. V roce 1937 rozhodl o výstavbě mola III. Lodní terminál měl zajistit dopravu mezi třetí říší a Východním Pruskem, které byly od sebe odděleny polským koridorem.
Němci také chtěli připravit Polsko o výnosy z tranzitních poplatků a zároveň mít zajištěnou dopravní cestu, kdyby Poláci zablokovali pozemní komunikaci mezi Německem a Východním Pruskem. Na tomto území totiž sídlily skoro tři miliony obyvatel. Provincie by tak v případě války byla připravena a mohlo by do ní proudit zásobování a dodávky vojenské techniky. Molo III. mělo stát na západní pláži, kde nyní pozorujeme betonový pás s kovovým plotem.
Molo III. mělo začít fungovat na jaře 1941, ale stavbu přerušila druhá světová válka.
„Stavba mola III. byla založena na pilotech, které byly zaraženy do hloubky deseti metrů. Měly být nahrazeny železobetonovými kesony, zapuštěny do dna a následně vyplněny betonem,“ vypráví Barnowski.
„Pracovalo tu osm set německých dělníků a náklady na výstavbu činily neuvěřitelných šedesát milionů marek. Molo mělo začít fungovat na jaře 1941, ale veškerou činnost přerušila druhá světová válka. Zůstalo tedy nedokončeno a dnes si turisté lámou hlavu nad tím, co je zač ta železobetonová stavba zasahující do moře. Vůbec netuší, že zde měli kotvit křižníky, ropné tankery a lodě s děly,“ pokračuje znalec vojenské historie.
Silikonová posádka
Znovu startujeme naše vozidlo a přemísťujeme se o pět kilometrů dál, k Blücherovým bunkrům. Němci se totiž před rokem 1939 báli polského vylodění u Stoplmünde a na obranu vystavěli Blücherovu baterii. Opevnění dostalo název podle pruského polního maršála Gebharda Leberechta von Blüchera, který společně s britským maršálem Wellingtonem zvítězil nad Napoleonem v bitvě u Waterloo. Luftwaffe vybudovala v přísném utajení na místě krásného koupaliště v roce 1937 betonové bunkry, protiletadlové baterie, střílny, technické místnosti a o kousek dál muniční bunkr. Vojenský areál nebyl vidět, kryly jej pobřežní duny a les.
„Nadzemní část tvořila hlavně tři palebná postavení kanónů. Železobetonová konstrukce sloužila pro otáčení děl a po obvodu ve výklencích byla uložena munice pro co nejrychlejší nabíjení. Každý kanón ráže 105 mm obsluhovalo deset až dvanáct vojáků. Dole pak bylo velitelství, středisko řízení palby a ubikace pro vojáky. Jednotlivé objekty byly propojeny prostřednictvím vyztužených průchodů,“ říká Barnowski.
„Navzdory dokonalému utajení, polský hlavní štáb o baterii a bunkrech dobře věděl. Od agenta rozvědky obdržel přísně tajné plány. Tyto informace však naší armádě nebyly nijak prospěšné, protože šlo o obranné zařízení a Polsko nemělo v úmyslu na třetí říši zaútočit,“ vysvětluje průvodce.
Železobetonová konstrukce v Blücherových bunkrech sloužila pro otáčení děl.
Silikonové figuríny německých vojáků jsou velmi reálné.
I když byl plán Němců ve Stopelmünde velkolepý, po vypuknutí druhé světové války byla posádka baterie přemístěna jinam. Po skončení válečného konfliktu zde byli na krátkou dobu ubytováni sovětští vojáci a pak bunkry začaly pokrývat písečné duny a vegetace. Později byly prostory vyčištěny, prozkoumány a zpřístupněny veřejnosti.
Dnes si návštěvníci mohou prohlédnout celou nadzemní část, bunkry a interaktivní expozici v suterénu s filmy, audio záznamy s hlasitými prostorovými zvukovými efekty. Díky tomu zažijí autentickou atmosféru války, například simulaci bombového útoku nebo útok nervovým plynem. Prostřednictvím stěny s kukátky pak skrz „klíčovou dírku“ uvidí na plátně různé situace z běžného života, které se v krytu odehrávaly. Bunkry také mají vlastní posádku. Tvoří ji velmi reálné silikonové figuríny německých vojáků v uniformách, jež zastávají různé činnosti ve službě.
Trefa sovětského důstojníka
Po prohlídce vojenského areálu míříme zpět do centra, protože německý vliv se v Stoplmünde promítl i do kultury. V roce 1936 vzniklo „Hitlerovo kino“, kde se před válkou promítaly celovečerní filmy a v letech 1940 až 1945 Die Deutsche Wochenschau. Německý filmový týdeník informoval o aktuálním společenském, ale především válečném dění a šířil nacistickou propagandu.
Promítání se účastnili příslušníci Luftwaffe, kteří v té době obývali kasárny v Stoplmünde. Dnes se kino na ulici Marynarki Polskiej jmenuje Delfin a jeho vnější podoba zůstala stejná od doby jeho vzniku.
"Hitlerovo kino" vzniklo v roce 1936 a svoji vnější podobu si zachovalo až do současnosti.
Pak projedeme pár ulic a ocitáme se v Chopinově parku. Tady byla v lednu 1922 odhalena socha Umírajícího válečníka. Financovali ji občané Stoplmünde a měla připomínat její obyvatele, kteří zahynuli během první světové války. Autorem bronzového díla byl Hitlerův dvorní sochař Josef Thorak. Vídeňský rodák dokončil svá studia v Berlíně, kde si rychle získal uznání Führera a jeho nejbližších spolupracovníků za monumentální sochy oslavující národní socialismus. Hitler mu nechal nedaleko Mnichova postavit obrovský ateliér a zadával talentovanému sochaři různé zakázky. Thorak tak například vytvořil čtyřmetrovou sochu boxera pro olympijské hry v Berlíně v roce 1936 nebo koně pro říšské kancléřství.
Mnoho Thorakových soch bylo po válce zničeno. Přežilo jen několik desítek z nich, včetně té v Ustce. Ale i ta měla namále, protože když po válce bydleli v domech kolem parku sovětští vojáci, jeden důstojník si sochu patrně pod vlivem alkoholu spletl v noci se špionem. Vytáhl zbraň a na docela velkou vzdálenost přesně trefil. Projektil udělal malou díru soše pod okem, která je tam vidět dodnes.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditSoučástí Blücherových bunkrů (Twierdza Ustka a Bunkry Blüchera) je paintballová, lukostřelecká střelnice, obchod s army a military oblečením a vybavením. Můžete zde ochutnat i pokrmy polní kuchyně, například pravou vojenskou hrachovou polévku, klobásy a vepřové na grilu. Chcete-li se vydat na prohlídku Ustky německým veteránem, domluvte si termín předem na e-mailu reklama@bunkryustka.pl Pojedete-li do Ustky v létě, vezměte si sebou plavky. U moře jsou nádherné, široké, písčité pláže. Nedaleko přístavu se do výšky dvaceti metrů tyčí krásný maják z 19. století. Cihlová stavba je otevřená pro veřejnost. Udělejte si procházku k otočnému mostu nad přístavním kanálem. Padesát osm metrů dlouhý most se jednou za hodinu po dobu patnácti minut otáčí, aby umožnil průjezd lodím. |
