Jako náraz do rozžhavené ocelové zdi. To je pocit při opuštění klimatizované haly „mezikontinentálního“ letiště George Bushe v texaském Houstonu. Letošní léto bylo obzvlášť horké s teplotami v Texasu běžně překračujícími 41 stupňů. Pro účely prohlídky Space Center Houston v těsném sousedství Jonson Space Center ovšem počasí naštěstí není určující faktor. Celý komplex je klimatizovaný a krátké výjezdy motorovým vláčkem do Johnsonova vesmírného střediska se dají přežít i v srpnové výhni.
Po zhruba třičtvrtěhodinové cestě z letiště pronajatým autem jsme na místě. Zaplacení parkovného mobilem jsme po chvíli vzdali, QR kód nespolupracuje s českou bankovní aplikací. Těch deset dolarů prostě později zaplatíme u pokladny. Vstupenky jsme si pořídili předem na internetu, abychom si pojistili termín, kdy zrovna budeme Houstonem projíždět. Dospělí platí za celodenní vstup 29,95 dolaru (720 Kč), děti 4-11 let 24,95 dolaru (600 Kč), novorozenci a batolata to mají zdarma.
Neberte si velké fotoaparáty nebo kamery se stativem, nejsou uvnitř areálu povoleny. Pro vesmírné nadšence je toho tu k vidění spousta – od začátků amerického vesmírného programu, přes jeho největší slávu až po dnešek.
Návštěvu nemá smysl plánovat na méně než celý den. Absolvovali jsme i všechny tři prohlídkové okruhy, které jsou mimo Space Center Houston, kousek „za plotem“ v Johnsonově vesmírném středisku (hangár se Saturnem V, historické Řídící centrum letů na měsíc a Zařízení pro tréning astronautů). Do všech tří expozic vás pohodlně sveze již zmíněný vláček, který, ačkoliv jede bez trolejí na pneumatikách po silnici, se tady jmenuje tramvaj.
Začali jsme prohlídkou samotného Vesmírného centra. Je tu všechno, co jste kdy o americkém vesmírném programu slyšeli. Od prvních kapsulí ze šedesátých let, přes repliku orbitální stanice Skylab až po kameny z měsíce nebo vzorek z asteroidu Osiris-Rex.
Drobné vzorky horniny, odebrané miliardy kilometrů od Země působí na člověka až magickou silou. Sice jsou umístěné pod lupou, aby byly vůbec vidět, ale kdo by si přitom nevzpomněl na sci-fi filmy od likvidaci zabijáckých asteroidů jako Armagedon nebo Drtivý dopad. Tímto krokem se sci-fi alespoň trochu mění v možnou realitu – pokud budeme vědět, z čeho se asteroidy skládají, budeme snad lépe schopni odvrátit případnou srážku
Na místě je možné si vyzkoušet různé simulátory letu kosmickou lodí, nebo si sednout do měsíčního vozítka z misí Apollo. S dětmi se usazujeme do sedaček stroje, jehož identické dvojče jezdilo před 55 lety po měsíci. Z dnešního pohledu chatrná a primitivní konstrukce budí v člověku o to větší respekt k tomu, jaká rizika astronauti na přirozené družici země podstupovali. V sedačce se cítíte naprosto nechránění a zranitelní. A to kolem sebe nemáte vakuum a spalující vedro lunárního dne.
Je tu také příjemná fastfoodová restaurace s velkým výběrem, takže celý den zde můžete strávit s dětmi v opravdu velmi příjemné atmosféře.
Řídicí centrum
Nejpůsobivější pro mě byla návštěva historického řídicího centra. Je to sál, který všichni známe z desítek filmů či seriálů s vesmírnou tematikou. Tady se odehrávaly scény nejen z prvního přistání na Měsíci, nebo i nervy drásající drama letu Apolla 13, ve kterém si velitele neúspěšného letu na Měsíc posádky zahrál Tom Hanks.
Řídící centrum v Houstonu
Jako návštěvník se nepodíváte přímo do sálu, ale zážitek ze sklem oddělené části pro hosty a manželky astronautů není o nic menší. Přímo metr nebo dva před vámi jsou původní pracovní stanice operátorů řídicího centra ve stavu ze šedesátých let. Na stolech leží sluchátka s mikrofony, checklisty a osobní věci, včetně nedopalků cigaret v popelnících. Na zdech jsou znaky jednotlivých misí, kde mezi jmény neslavnějších astronautů zahlédnete i emblém mise astronauta s českým původem Gena Cernana.
Vrcholem prohlídky je interaktivní show prvního přistání na měsíci. Obrazovky se rozblikají, na projekčních plátnech se objeví dobové záběry z přistání a zní nejznámější věty Neila Armstronga. „Houstone! Tady základna Tranqulity. Eagle právě přistál,“ slyšíme. I na velký skok pro lidstvo dojde.
Saturn V
Druhá cesta vláčku vede k hangáru, jehož jediným obyvatelem je kompletní sestava měsíční rakety Saturn V. Kolos, dlouhý 111 metrů, což je o něco více než nástupiště pražského metra, je sestavený ze tří částí raket Apollo, které po předčasném ukončení programu letů na měsíc už nevzlétly.
Americká vícestupňová nosná raketa Saturn V, používaná v programu Apollo a Skylab.
Raketa je v expozici v horizontální poloze a jednotlivé stupně jsou od sebe oddělené. Můžete tak obdivovat nejen mohutné motory prvního stupně, ale i obou zbývajících. A protože jste v Texasu, při cestě tramvají tam i zpět zahlédnete typické dlouhorohé krávy
Independence plaza
V rámci expozice nikdy nepoužitého raketoplánu Independence, přimontovaného na zádech speciálně upraveného Boeingu 747, je doslova k osahání i jeden z nejnovějších nosičů Falcon 9 od SpaceX. Můžete se dotknout očouzeného těla boosteru i masivní titanové řídicí plochy, která je základním prvkem umožňujícím přistání Falconu na pevnině i na robotických lodích Just Read The Instructions, A Shortfall Of Gravitas a Of Course I Still Love You. Falcon, který je tu k vidění, vynesl dvakrát loď Dragon pro zásobovací misi k Mezinárodní vesmírné stanici.
Nikdy nepoužitý raketoplán Independence je přimontovaný na zádech speciálně upraveného Boeingu 747.
Samotná sestava „Jumba“ a raketoplánu je velmi impozantní. Zajímavostí je i velký kus betonu, který ve špici obřího boeingu působil jako závaží, kompenzující hmotnost raketoplánu. Leteckou dopravu raketoplány využívaly pro přemístění z místa přistání v nevadské poušti zpět ke startovací rampě v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě.
Centrum pro přípravu astronautů
Už poměrně unaveni se vydáváme na poslední cestu vláčkem do Centra pro přípravu astronautů. Toto není žádný vesmírný skanzen, ale možnost nahlédnout do obrovské haly, která pohromadě hostí prakticky všechny vesmírné prostředky na kterých má NASA nějaký podíl nebo spolupráci.
Jsou zde k vidění všechny moduly Mezinárodní vesmírné stanice, v podstatě „dvojčata“ těch, které každých 90 minut oblétnou zemi ve výšce 400 kilometrů. Při troše štěstí lze zahlédnout i astronauty, kteří se misi na ISS připravují.
V hale přípravy astronautů probíhá výcvik na identických kopiích jednotlivých modulů mezinárodní vesmírné stanice.
Je tu vidět i několik strojů, které mají budoucnost teprve před sebou, jako je například nová loď pro lety na měsíc Orion nebo měsíční vozítko s přetlakovou kabinou pro misi Artemis. Tento „rover“ by mohl sloužit astronautům jako dopravní prostředek i obytný prostor až na dva týdny. Dá se z něj přímo vlézt do skafandrů, které jsou připevněné vně kabiny – astronauti by si tak nezanesli do kabiny měsíční prach.
Vystavená loď Starliner s vystřiženými postavami astronautů Suni Williams a Butche Wilmorea v životní velikosti má hořkou příchuť. Vzhledem k tomu, že v průběhu červnového letu k Mezinárodní vesmírné stanici trpěl únikem hélia a závadami RCS motorů, NASA si netroufla s ním oba astronauty poslat zpátky na zem. Pobyt na ISS se jim tedy protáhl z osmi dnů na osm měsíců. Nakonec se zpátky na zemský povrch svezou s hlavním konkurentem Boeingu – Dragonem Muskovy společnosti SpaceX – nejdříve v únoru příštího roku.
Na závěr ještě posedíme v simulátoru startu vesmírné lodě, který s námi vibruje a simuluje oddělování jednotlivých stupňů a vydáme se z klimatizované obří haly opět do spalující výhně texaského léta. Čeká nás dlouhá cesta na jih k mexickým hranicím. Tam nás čeká ještě zajímavější dobrodružství – po muzeálních kouscích uvidíme budoucnost dobývání kosmu – Starbase, Starship, obří Mechazillu, tedy věž s mechanickými rameny, která chytá rakety ze vzduchu, i pláž na břehu Mexického zálivu, kde před naším příjezdem žralok pokousal čtyři lidi.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
