Sám uprostřed oceánu
Motor člunu ztichne a osádka s napětím očekává, co se bude uprostřed Atlantského oceánu dít. Jsme totiž několik kilometrů od ostrova Sao Miguel, který patří do Azorského souostroví. Plavu asi 1300 kilometrů západně od Portugalska. Tomuto státu ostrovy patří.
Delfínům se ke mně ani náhodou nechce. Člun je odjíždí "honit". Marně. Po několika minutách se už nemůžu ani moc hýbat a lapám po dechu. Voda je příliš, příliš studená.
A plavidlo i ryby v nedohlednu. Sám uprostřed oceánu.
Tvrzení, že díky Golfskému proudu je na Azorech celoročně až subtropická teplota, mi najednou přijde nesmyslné. Naštěstí se člun vrací. Záchrana!
Celý promrzlý ztrácím zájem o mořský svět. Věčně usměvavý Miguel i portugalská bioložka však vytrvale vyzývají k ostražitosti. "Proč, proboha?" ptám se v duchu. Hladina je klidná, kde nic, tu nic.
Plavání s delfíny patří mezi vrcholné zážitky návštěvy Azorských ostrovů
Najednou se nedaleko nás vynořuje šedivý hřbet něčeho obrovského.
"Velryba! Velryba!" hlásí od kormidla vousatý muž. Pro suchozemce začíná asi desetiminutové velkolepé divadlo, kdy se z vody vynořuje největší savec planety. Jsou to chvilky, ale chvilky úžasné.
Zážitek roku se nakonec konal. Jen to oblečení, které jsem v rychlém zoufalství natáhl na mokré tělo po návratu z oceánu, ne a ne uschnout. Ale pozorování živočichů mořského světa patří na Azorech k tomu nejzajímavějšímu.
Zeleň, zeleň, zeleň
Průvodci samozřejmě nelžou, když hovoří o blahodárném vlivu Golfského proudu. Devět azorských ostrovů - Santa Maria, Sao Miguel, Fajal, Terceira, San Horte, Graciosa, Pico (tomu dominuje z celého Portugalska nejvyšší sopka Pico vysoká 2350 metrů), Flores a Dorvi - je neskutečně zelených.
Skoro každý den zde několikrát prší, a to většinou takový příjemný déšť, který je nejlepší přečkat v jedné z mnoha skvělých restaurací.
V nich si můžete dát mnoho místních specialit a nejlepší na nich je, že pocházejí často pouze z místních zdrojů. Od zeleniny, ovoce, mléka, sýrů, vína až po maso.
Holanďané zde kdysi začali s chovem hovězího dobytka a dnes se strakaté kravičky popásají skutečně všude. Nejenže mají dobrou pastvu, ale je to i pastva pro fotografy, neboť krásně barevné domečky jsou rozesety na zelených loukách a všechny ostrovy parcelují kamenné zídky.
Jak se tam dostat
Na Azorské ostrovy z Česka přímo nic nelétá. Nejrychlejší (i když čistého letu pět a půl hodiny), nejlevnější, a tedy i nejlepší je letět přes Lisabon s portugalskou společností TAP. Ta létá z Prahy a najdete ji v Kozí ulici v Praze 1. Telefon: 225341152, fax: 224810227.
Co mít s sebou
Hlavně pláštěnku nebo nepromokavou bundu nebo deštník. Déšť vás může překvapit kdekoli a kdykoli. Je také dobře být vybaven na moře a do místních hor.
Zelená políčka se ostře svažují k moři
Milenci i osamělí mírní alkoholici
Od pohledu taková příjemná krajina. Ale pro koho je vhodná k dovolené?
Pokud je někdo milovník písečných dlouhých a širokých pláží, tak ať na Azory zapomene. Moře zde nemívá víc než dvacet stupňů a koupání zde rozhodně není prioritou. Je to však vynikající místo pro tyto typy lidí: romantiky, milence, pohodáře, samotáře, milovníky klidu a malých vzdáleností, gurmány, manželské páry (spíše bez malých dětí), důchodce, cyklisty, vášnivé čtenáře knih, obdivovatele přírody, chodce a třeba pro osamělé mírné alkoholiky (upozorňuji, že se zde pije skutečně s mírou a slavné portské je naprosto báječné i tady).
Co musíte vidět
Pokud bychom se však měli pohybovat pouze ve vymezených (a omezených) hranicích průvodců, tak alespoň vyjmenuji několik zajímavých krásných míst: Lagoa de Fogo, tedy kráterové "Ohnivé jezero" na ostrově Sao Miguel, tamtéž pak Caldeiras das Furnas s gejzíry a horkými vřídly či zdejší přírodní park nebo kráterovou jeskyni na ostrově Faial.
No a samozřejmě muzeum vína v Biscoitos či městečko Angra do Heroísmo, kde jsou pěkné domy z dob kolonialismu, což je památka chráněná UNESCO na ostrově Terceira.
Kromě hor zde můžete navštívit i jeskyni na ostrově Terceira
Jedním z velkých překvapení na Azorských ostrovech je fakt, že zde není tak draho jako například v samém Portugalsku či jinde v západní Evropě. Bývá to velmi příjemné zjištění, zejména pro české turisty.
Už známou samozřejmostí je pak to, že Portugalci (Azořané?) jsou příjemní lidé. Už jsem to zažil několikrát, ale nějak se mi zdá, že by si právě Češi mohli s nimi velmi dobře rozumět. Důvody přesně neznám. Portské? Méně konfliktní povaha? Snaha po pohodě? Nevelká země? Odpovědi bych hledal například právě na Azorských ostrovech. Při lelkování místní zelení je na to dost a dost času.
