První signály, že se tu na příchozího šije pěkná bouda, dají o sobě vědět u rozcestí nad obcí. Kolem se rozprostírá prosluněná pahorkatina Weinviertelu, v dáli se rýsuje bělavé opevnění hradu Falkenstein a vedle silnice se znenadále objeví podivuhodná konstrukce, která vzdáleně připomíná řádek vinohradu. Jen místo popínavých šlahounů révy se na drátech mezi dřevěnými kůly třepetají zavěšené ponožky. Prošoupané, děravé, vybledlé.
Dobře, proč si trochu nekonvenčně nezpestřit ráz krajiny a nezvýšit tak její atraktivitu. Jenže o další kilometr dále, při okraji polní cesty, kde bychom nejspíše čekali barokní kapličku, se skví vysloužilá pračka. Posazená na betonovém soklu, u jehož paty kdosi neznámý pietně položil věnec. Opět obklopená armádou ukotvených stojanů s mlčenlivými vlajícími ponožkami. Ani jedna z nich není v páru.
A z tabulky instalované vedle pračky promlouvá zvláštní poselství:
"Drahý poutníku! Ukazuje se vám zde dnes část oděvu, která je nejvíce pošlapávána našimi chodidly! Pozdržte se chviličku u našeho osamělého ponožkového pomníku a vzpomeňte na všechny samotáře, kteří opuštění odložili neutěšenou existenci do jedné zásuvky na ponožky."
Vzkazu ještě předchází údajné čínské přísloví, které nás poučí, že součet všech ponožek je lichý.
Ponožky v krajině
Uliční trakt Nonsea
Vynálezy, které (ještě) mohou spasit svět
Po takovém prologu si člověk pomyslí, že už ho v Herrnbaumgartenu nemůže nic překvapit. A s úsměvem se začne dál nerušeně procházet ospalou vinařskou vesnicí. Opak je ale pravdou. Může! Neboť v areálu bývalého dvora uprostřed obce našly svůj domov všechny možné objevy i vynálezy, které k citelné škodě nás všech bohužel nadobro zapadly. A tudíž prozatím ještě neposunuly civilizaci o další vývojový stupeň výše.
Víc než stovka jich tu tiše odpočívá a za ochrannými skly beznadějně čeká na svůj velký den, kdy konečně zazáří. Toto osobité místo se jmenuje Nonseum. Což lze vysvětlit jako muzeum nonsensů, čili zbytečností. Zarputilí přívrženci Járy Cimrmana si tu zřejmě budou rvát vlasy, poněvadž tady nás Rakušáci zase předběhli. I když nelze absolutně vyloučit, že se mezi spoustou exponátů nevyskytuje i některý pocházející z chytré hlavy našeho nedoceněného génia.
Může se hodit |
Vystavené předměty se vztahují prakticky ke všem oborům lidské činnosti. Muzikantům se zajisté bude hodit trubka se zaměřovačem. To proto, aby lépe trefili tón. Dámy ocení revoluční vakuovou podprsenku, co se místo tradičních košíčků skládá ze dvou provázaných gumových přísavek, určených k umístění na příslušné partie.
Ale nominaci na Nobelovu cenu si nekompromisně zaslouží prototyp univerzálního klozetu, který pánům umožní konat malou potřebu tak, aby ani kapka nedopadla mimo mísu.
Trubka se zaměřovačem na trefení tónu
Bezpečná toaleta pro pány
Kuchyň tetičky z Vídně
Nonseum ovšem netvoří jedinou expozici v rámci areálu bývalého hospodářského dvora. Přízemí protější obytné budovy zabírá První rakouské muzeum kuchyně. Celkem čtyři místnosti jsou věnovány prostorám, které převážně bývaly doménou žen. Možná proto je uvnitř až přehnaně čisto.
Kdy do NonseaDle webových stránek zahajuje Nonseum svoji sezonu o Květné neděli, tedy první neděli před Velikonocemi, a návštěvníky přijímá vždy o víkendech a svátcích mezi 13. až 18. hodinou. A dále každé úterý od 15 do 17 hodin. Koloniál a Muzeum kuchyní má otevřeno shodně s Nonseem, vyjma úterků. Organizované skupiny se ale mohou dohodnout na speciálním termínu. K zimnímu spánku se všechny expozice ukládají po svátku Všech svatých, tj. od 1. listopadu. |
Nejdříve návštěvníci vstoupí do jídelny, kde zbývá už jen začít nosit na prostřený stůl. Její zařízení spíše odpovídá venkovu bez přesného časového omezení, ale srdce milovníků starožitností zaplesá. Tolik krásných věcí a doplňků na jednom místě hned tak nespatří. Každý hrníček, miska, prostírání i dekorace jsou precizně naaranžovány, až vytvářejí dojem, jako by sem odjakživa patřily.
Útulná hřejivá kuchyň napravo od jídelny představuje ztělesněný sen všech našich chalupářů. Je čistě vesnická. Mnoha návštěvníkům vyvolá vzpomínky na léto strávené u babičky.
Naopak druhá kuchyň, umístěná po levici, se striktně drží stylu městských domácností střední vrstvy šedesátých let minulého století. Dominuje jí robustní sporák s masivními hořáky a kohoutky. Linka je zhotovena z umělých materiálů a dřevotřísky, v designu, kde převládají ostré hrany, a estetické hledisko se přísně podřídilo účelu. Nad obrázky podobných kuchyní jsme ještě před několika desítkami let rudli vztekem, když jsme listovali katalogy spotřebního zboží, které nám posílali příbuzní žijící západně od našich hranic.
Chalupářská kuchyň z časů našich babiček
Sladký koloniál
Říká se, že do třetice všeho dobrého. Tím třetím kouskem v rámci zdejšího výstavního komplexu je autentický koloniál z venkova z časů rakousko-uherského mocnářství. Poněvadž historie místní firmy Smíšené zboží Brüger se začala psát již roku 1877. Vlastní provozovna se ukrývá pod červenou střechou bočního traktu, který navazuje na Nonseum.
Za kolikCena vstupného pro dospělého činí 5,47 eura. Dětem, rodinám a skupinám od desíti osob je poskytována sleva. Vstupenka zahrnuje i ochutnávku vzorku místního vína z produkce vinařství Eichler uvnitř útulné vinotéky, která je také zakomponována do areálu dvora. Domů si pak můžete z výletu dovézt například sedmičku kvalitního moku z druhé strany hranice za vcelku příznivou cenu. Zapřisáhlým abstinentům naopak určitě přijde k duhu výtečná přírodní hroznová šťáva. A to v bílé i červené variantě. |
Pestré smaltované reklamní tabule lákají zákazníka ke koupi toho nejlepšího sortimentu a uvnitř najdeme všehochuť výrobků, co patřily k nepostradatelným pomocníkům v domácnosti i na poli. Slaměné klobouky pro vinaře, aby si nespálili hlavu při sběru hroznů, rozličné náčiní, domácí potřeby, galanterii a zejména původní inventář se spoustou šuplíčků a tajemných přístrojů, odkud vane vůně dálek či minulosti.
Prostory krámu překypují zbožím a zejména nejmenší návštěvníci budou velice nadšeni pohledem do dobových skleněných dóz, provokativně vyskládaný přímo na desku pultu. Poněvadž každá je vrchovatě naplněna nejrůznějšími sladkostmi. Ty už ale nepatří do sféry exponátů a jsou určeny k provětrání vaší peněženky a uspokojení dětských tužeb.
Jak se tam dostat
Výlet do Nonsea si zorganizujete velice lehce. Absolvovat jej lze pěšky, na kole i automobilem. Ideální prostředek ovšem tvoří kolo. Pro pěšáky bude lehce odpustitelnou nevýhodou, že se většinou budou pohybovat po asfaltovém povrchu a v krajině s kritickým nedostatkem stínu.
Vhodné východisko představují jihomoravské Valtice, i o víkendu slušně napojené na železniční dopravu. Odtud se vydáme po trase Lichtenštejnské cyklostezky a současně také cyklistické vinné stezky Welschriesling (Ryzlink vlašský). Nejprve kolem kolonády Reistna k bývalé celnici, kde byla otevřena expozice železné opony. Je možné se tu také občerstvit, například nealkoholickým pivem za "lidovou" cenu 30 Kč.
Poté sestoupíme do Schrattenbergu. Tady dáme vale Lichtenštejnům a dále zůstáváme pouze na Ryzlinku. Pohodlně, mezi vinicemi, s krásnými výhledy. Po třech kilometrech nás pohltí dlouhé klesání lesem. Napravo máme oplocenou oboru s výstražnými tabulkami "nekrmit". Rozhodně nedoporučuji si do ní odskočit. Kdo by překonal vstupní žebřík, brzy by byl nucen nedobrovolně si zahrát na Bivoje. Neboť obora je plná divočáků.
Na konci lesa nás stezka zavede po polních cestách přímo nad Herrnbaumgarten. Zde se objeví první vlající ponožky a opětovně se spojíme s Lichtenštejny. Pak se úvozovou cestou Promille Weg, plnou sklípků vykopaných ve spraši, dostaneme přímo do centra obce. K muzejnímu areálu nás spolehlivě dovedou směrovky. Vracet se odtud dá po Lichtenštejnech, silnicí přes Schrattenberg do Valtic. Celková délka této varianty činí zhruba 24 km.
Během odpočinku můžete ochutnat z ukázkové vinice, jejíž hrozny jsou určeny výhradně vám.
U každé odrůdy jsou informační tabule, škoda jen, že chybí překlad do češtiny.
Hrozny tří zemí k nakousnutí
Na návrší nad obcí, poblíž křižovatky cyklostezek se silnicí Herrnbaumgarten – Poysbrunn byla u odpočívadla vysazena ukázková vinice. Co hlava, to jedna odrůda. U každého keříku je zavěšena informační tabule s charakteristikou a užitím. Ať již k výrobě vína nebo pro přímou konzumaci. Sešly se tu odrůdy typické nejen pro dolnorakouský Weinviertel, nýbrž také zástupci jižní Moravy a přilehlých oblastí Slovenska. A sladké šťavnaté bobule z tohoto vinohradu jsou určeny pocestným.
