Roztlačovaná na Ukrajině
Konečně Ukrajina. Po patnácti hodinách čekání se dostáváme přes celnice a pár kilometrů širokou úžinu. Zase o kus blíž k domovu, o kus dál od šíleného Kazachstánu a nenažraných ruských policistů.
Užíváme si Krymu, ale trabi rozhodně ne. Nádherné pobřeží je lemované horami a trabant s motorem, jehož komprese je už nijaká, se trápí. Většina větších kopců nás nutí vrátit se na škále rychlostních stupňů zpátky na jedničku, ani ta ale převýšení nezvládá. Zvuky v motoru jsou stále hlasitější a zlověstnější, a několikrát opravovaný startér přestává nakonec fungovat úplně.
Musíme pokaždé roztlačovat. Necháváme moře mořem, kašleme na nádherné hory i města jako Jalta a Sevastopol a jedeme co nejrychleji domů. Nakonec přeci jen dorážíme do Užhorodu. Jsme zpátky doma. Sice nám chybí ještě pár set kilometrů přes Slovensko, ale i přesto se už cítíme být doma.
Po několika týdnech v rusky mluvících zemích odpovídáme zmateně slovenskému celníkovi "Da, da“ a skoro nám chybí vyplňování deklarací a prohlídky. Opět v dobrém rozmaru, děláme si legraci, že budeme požadovat vyložení celého auta a alespoň pětihodinové čekání, jinak že nepojedeme dále.
Konečně doma
Během půldne zůstává Slovensko za námi a konečně jsme doma doopravdy. Na hranicích nás vítají televizní kamery a doma objetí. Není nic horšího, než když si na cestě uvědomíte, že jste zamilovaní do někoho, kdo je zrovna pět tisíc kilometrů daleko. Není nic krásnějšího, než když jej potom můžete konečně obejmout.
Nakonec oficiální přivítání a roztlačování auta, což je atrakce, kterou chce každý vidět a natočit. A co dál? Zpátky do reality.
Do práce. Ale expedice Trans National Trabant 2007 ještě zdaleka není za námi. V krabici se mačká skoro čtyřicet hodinových videokazet a na roztřídění čeká téměř šest tisíc fotografií. Pokud vše půjde podle plánu, mělo by z nich vzniknout několik cestopisných televizních reportáží, dokument a kniha. Práce nás čeká ještě hodně. A to nepočítáme, že už zvažujeme plány na další cestu...
Po Hedvábné stezce krok za krokem
Zrod šíleného nápadu a zvrhlá posednost trabanty
Do uzbeckého Samarkandu. Po Hedvábné stezce. Autem? Trabantem! Možná vás napadne, jak vznikl tento bláznivý nápad.
Za vším stojí Dan Přibáň, jeho záliba v cestování a autech, klukovské sny, v nichž společně se Zikmundem a Hanzelkou a F.A. Elstnerem projížděl Černý kontinent a v neposlední řadě zvrhlá posedlost trabanty.
Původní myšlenka byla jednoduchá a čistá jako křišťál – když to šlo před 60 a více lety, proč by to nešlo dnes? Udělat něco bláznivého. Vzít malé autíčko a vyrazit s ním na dobrodružnou cestu do dálek, do nichž by mnozí nevyjeli ani v ohromném terénním autě.
Opovrhovaný východoněmecký bakelitový symbol byl ideální – málokdo si dokázal slova Uzbekistán a Trabant pohromadě jen představit, a když jsme dodali kilometráž, kterou měla tahle zavrhovaná pryskyřično-bavlněná skořápka urazit, čelisti nemilosrdně padaly a všichni si významně poťukávali na čelo. Blázni.
Proč? Proč by to nemělo jít dnes, když to šlo v třicátých letech? Trabant byl navíc ideální z dalšího důvodu. F.A. Elstner, jeden z českých průkopníků automobilového cestování a náš vzor, projezdil prakticky celý svět aerovkami. Auty, které byly téměř všemi parametry od rozměrů až po výkon prakticky totožné s trabantem.
Ideová skládačka byla kompletní. Zbývalo již jen vymyslet trasu. Měla to být Afrika. Kapské město je ovšem velmi daleko a na dopravu auta lodí peníze nebyly. Orient, Hedvábná stezka ovšem znělo stejně kouzelně a tajemně a země jako Írán, Turkmenistán či Uzbekistán jsou jen málu z našinců známy. Když nám Dan svůj nápad předložil, zněl šíleně. Kývnuli jsme okamžitě.
Z cest manželů Elstnerových. Foto: R.Elstner
Konečně na cestě
Víza, sponzoři, mediální partneři, prezentace, webové stránky, sehnání a rekonstrukce vozidla. Mechanici, manageři, webmasteři, redaktoři, producenti, fotografové, filmaři i sekretářky. Šest měsíců jsme všichni tři dělali všechno. Sháněli jsme peníze, lidi, peníze, díly, peníze, vybevení, peníze, know-how. A do toho jsme také zkoušeli pracovat a dokončovat školu. Dlužno podotknout, že se střídavými úspěchy.
Nakonec to ale bylo tady. Jedeme. Po půl roce příprav byla najednou veškerá nervozita pryč. Jedeme. Konečně. Sice se po slavnostním odjezdu ještě vracíme do garáže, abychom zesílili pera plně naloženého a plně sesednutého trabiho, ale nakonec přece jen jedeme.
Čtěte seriál z cesty:
Trans National Trabant 2007Zbytkem Kazachstánu jsme už po relativně slušných silnicích dojeli do Ruska, kde mají sice krásné silnice bez poplatků, zato však hromadu policajtů chtivých úplatků. Dovádění na Krymu a ve městech nám navíc trochu zvednulo průměrnou spotřebu. Celková ujetá vzdálenost: 15 422 km
|
Trans Trabant Team, www.transtrabant.cz
