Nuselský most je nevytíženějším mostem v Praze i v celém Česku.
Přes pražský Nuselský most možná jezdíte každý den do práce. Nebo jste se jím třeba jen jednou v životě svezli metrem. Případně jste aspoň slyšeli některou z mnoha legend, které se k mostu vážou. Vypráví se třeba o dělníkovi, který se při stavbě zřítil do dutého pilíře. Jeho záchrana by zdržela stavbu, takže prý tělo prostě zalili betonem. Dělníkův duch tam od té doby straší.
Je to samozřejmě nesmysl, nic takového se nestalo. Legenda ale hezky ukazuje, jak důležitou roli Nuselský most v našich životech hraje. Pražské panorama si bez něj neumíme představit, stejně jako cestu z Václavského náměstí na Pankrác a dál na Jižní Město.
Most z předpjatého betonu byl v roce 1973 dostavěn podle návrhu stavebního inženýra Jana Vítka (s přispěním kolegů Miroslava Sůry a Roberta Bucháčka). Že vám jméno pana Vítka nic neříká? To je na tom právě to zvláštní.
Vzpomeneme si na slavné české malíře a skladatele, vysypeme z rukávu význačné architekty, sportovce a politiky. Pamatujeme si kdejakou aférku zpěváků, herců, komiků a dalších mediálních hvězd, jejichž životy jsou doslova veřejným majetkem.
Jan Vítek
Význačné stavitele mostů ale nezná skoro nikdo. Proč? Most není hrad, katedrála ani koncertní síň. Nejde o vznešenou a reprezentativní stavbu se symbolickým významem, kolem které kráčejí národní dějiny. Smysl mostu je čistě účelový – dostat nás na druhou stranu. Ve víru každodennosti proto mosty skoro nevnímáme.
A přiznejme si, že předpjatý beton není tak vzrušující jako třeba nová antibiotika. Nedojde nám totiž, že na kvalitně postaveném mostu závisejí životy lidí úplně stejně.
Mosty přitom nejsou jen konstrukce klenoucí se přes řeky, údolí, mořské zálivy nebo propasti. V našem podvědomí fungují i jako metafora. K druhým lidem je pomyslně můžete stavět. Tedy budovat vztahy, navazovat přátelství a snažit se napojit na druhé, protože to je nakonec v životě to nejdůležitější. Mosty za sebou ale můžeme i pálit, což nám pak po letech bývá líto.
Neznámá celebrita
Buďme ale přesní, v oboru jména stavitelů mostů samozřejmě rezonují. Jan Vítek je mezi nimi celebritou, uznávanou a ceněnou. Nejen proto, že se letos v polovině září ve zdraví dožil stovky. Bývá označován za „matadora betonového stavitelství“ či „pionýra předpjatých konstrukcí a posuvného bednění“.
Že vám to nic neříká? Pak jistě znáte další význačné mosty, které kromě ikonického „Nuseláku“ navrhl. Pardubice, Zvíkov, Želnava, Předměřice, Davle… Výčet by byl dlouhý.
Stavba Nuselského mostu v roce 1969
Stavební inženýr přitom na svých konstrukcích často používal technologie, které sám vymyslel. Třeba dvojí přemostění Vltavy a Otavy u Zvíkova – odvážné stavby klenoucí se 70 metrů nad hladinou, kde se uplatnilo takzvané betonování letmo pomocí posuvného bednění. Laikovi to nic neřekne, ale na konci 50. let tuhle patentovanou metodu vymyslel právě Jan Vítek. Díky novátorskému řešení byly později v tehdejším Československu i v zahraničí postaveny desítky dalších mostů.
Oceňována je i stavební metoda takzvaných bridge builderů, což jsou lehké vozíky pohybující se ve značné výšce. Další z celkem 22 patentových osvědčení Jana Vítka, který navrhl třeba i 1 100 metrů dlouhý most v Bílině, postavený z předem předpjatých nosníků.
„Spolupracoval s ČVUT,“ můžete se o stoletém jubilantovi dočíst. „Působil jako expert při řešení pražského komunikačního systému, jako soudní znalec, technický poradce a organizátor soutěží. Byl členem mezinárodních odborných společností pro beton a mosty.“
66 tanků
Ale zpět k Nuselskému mostu, nejznámější a nejviditelnější Vítkově realizaci. O inženýrských kvalitách spoluautora mnohé napovídá už to, že i víc než půl století od otevření „Nuselák“ stále bezchybně slouží. A to jde o nejvytíženější most v Česku, přes který denně přejede asi 70 000 aut a 750 souprav metra.
„Ten most byl náročný,“ vzpomínal pan Vítek na rok 1960, kdy se rodil návrh. „Byl to první most předpjaté spojité konstrukce a bylo nutno vše nakreslit ručně. Normy pro předpjatý beton tehdy nebyly. Na výpočty jsme měli jen logaritmické pravítko.“
Zatěžkávací zkouška Nuselského mostu (24. listopadu 1970)
V listopadu 1970 na rozestavěný most najelo 66 tanků, později na něm byly zažehnuty raketové motory. Stavitelé tak postupně vyzkoušeli jak statické, tak i dynamické zatížení impozantní stavby, která svými 485 metry spojila obě hrany Nuselského údolí.
V únoru 1973 na Nuselský most vjela první auta, ale musel se vyrovnat i s politickými tlaky. Před listopadem 1989 ho režim pojmenoval po komunistickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi a navíc most i neúměrně zatížil. Vítkův projekt počítal s lehkými vozy metra československé výroby, ale „bratři z Východu“ nám vnutili těžší sovětské vagony. Proto musel být přidán roznášecí ocelový rošt, proto musela v letech 2012–2017 proběhnout náročná rekonstrukce. Kvalitní návrh ale zaručuje, že Nuselský most vydrží další desítky let. Janu Vítkovi děkujeme a dodatečně přejeme k prožité stovce.
A nyní se pojďme podívat na další velmi zajímavé mosty, které najdete po celém světě.
