Umíte se líbat?

Si, si, si, signorina, je to asi chyba, že nevím, jak se po italsku líbá, hořce litoval před lety populární zpěvák. Pokud šlo o polibek přátelský, na pozdrav, měl určitě pravdu. Takové věci my totiž neděláme, a tudíž neumíme. Líbání nám prostě nejde. Asi jste to už také zažili: cizinec či cizinka vám podají ruku, nebo vás dokonce lehce obejmou, jejich obličej se najednou začne blížit a růst vám rychle před očima, aby v poslední chvíli, když už hrozí propletení nosů, změnil směr - osoba proti vám bleskově přitiskne svoji tvář k vaší v náznaku polibku. Vyděšeni už chcete cuknout, ale ono se to ještě opakuje podruhé, někdy i potřetí.

Přestože se v rodinném kruhu líbáme, až to mlaská, tohle nám nesedí. Cizince si držíme pěkně od těla, už jsme takoví, že... Možná za to může nedůvěra vůči světu za kopečky, možná i vzpomínka na děsivé komunistické francouzáky, jimiž si generální tajemníci drtili rty a vysávali tváře, aby v praxi ukázali semknutost tábora míru. Ať je za tím cokoliv, faktem zůstává, že se na potkání nelíbáme, ačkoliv skoro všude kolem nás je to celkem běžné. Ale všude se to dělá jinak.

Dobře to je vidět ve Francii. Zatímco na severu se přátelé a známí pocelují dvakrát, jižanští Provensálci si neodpustí trojí polibek. Zbytek země kolísá, neví, ale dvojí polibek ve stylu "levá, pravá" je přece jen běžnější. Není však polibek jako polibek. Za formálnějších okolností se "nátisk" může jenom naznačit, aniž se tváře dotknou. Může se tisknout líčko přímo na líčko. A někdy rty mohou lehounce mlasknout v simulaci skutečného polibku. Když se skutečně dobře znáte, přichází na řadu skutečný polibek rty na tváře.

V Itálii je to podobné. Italovi se rozzáří tvář - "i kdyby vám zrovna nejradši zapíchl kudlu do zad," podotýká římský spolupracovník listu Josef Kašpar, a pak následují dotyky tváří a nadšené výkřiky: "Come stai?" Jak se máš? Podobné polibky, tu více, tu méně formální, lze očekávat téměř v celé západní Evropě.

Dokonce racionální Německo a kožené Rakousko se jim nebrání. Ale ani Východ není jiný. V Polsku je polibek na tváře při seznamování nebo setkání přátel běžný tak, "jako je dávání květin", říká jeden novinář ve Varšavě. Platí, že ženu líbá muž. Galantní Poláci mají však ještě jeden polibek, který působí jinde už hodně strojeně - polibek ruky. Muži líbají ženám ruce zcela běžně. Velmi jemně se rty dotknou hřbetu ženiny ruky, nemlaská se, neolizuje. Něco podobného je jinde k vidění snad jen na různých plesech v opeře, tam se však polibek pouze naznačuje. Jsou ale i jiné, zvláštní polibky, s nimiž se setká jen málokdo. Například papeže líbáme na nastavený prsten. A jsou také polibky, které jsou vysloveně nebezpečné. Když vás na Sicílii políbí na čelo, prchejte. Dostali jste právě il bacio di Giuda, Jidášův polibek. A ten znamená mezi mafiosy tolik, co vynesení trestu smrti.