Mnislav Zelený - Atapana
|
* Vědci nafotili kmen pralesních indiánů nedotčených civilizací. Co jste si nad těmi fotkami říkal?
Že jsou ti indiáni chudáci. Cokoli objevíme, to taky zničíme, takže už si v životě nebudou žít tak dobře jako doteď.
* To jste si jistý, že se na jejich území nahrneme?
Určitě. Třeba i s dobrými úmysly, ale pro ně to bude špatné.
* Jak tihle indiáni přivítají prvního vetřelce?
Aby takový člověk přežil, musí se umět chovat; jinak ho zabijou.
* Jak byste se choval vy?
Přibližoval bych se k nim třeba půl roku, protože indiáni se nás bojí. Jsme zlí duchové, a abychom se k nim dostali a přežili, musíme podvádět. Zatlačit je do kouta, až rezignují. Pořád je to stejné jako za Kolumba – nemají zrcátka, nože, a na tohle indián slyší, takže bych přinesl dárky, pohodil bych je a zmizel.
* Zahrál byste si na dobrého ducha...
Přesně. Za čtrnáct dní bych přinesl zase něco a po pár měsících se jim začal ukazovat. Ale stejně bych neměl nic jistého, protože indiány si nekoupíte... Vzpomínám na rok 1972, kdy jsem dorazil za Kofány, což jsou krásní, polodivocí indiáni. Přijel jsem tam s poručíkem ekvádorské pralesní armády, vylodili jsme se, ale indiáni se postavili do řady, v ruce kopí a nepustili nás.
* Jak jste je podvedl tehdy?
Nijak. Nabízel jsem jim nesmyslné obchody, že koupím jeden banán za tisíc dolarů, ale nezlomil jsem je. Pak spadlo do řeky dítě, začalo se topit a poručík ho zachránil.
* Čímž jste měli vyhráno.
Taky jsem si myslel, ale vůbec – indiáni neprojevili vděčnost. To jen my, když někomu zachráníme život, očekáváme odměnu, indiánům je to jedno. Když chceš někomu zachránit život, tak to udělej, ale neočekávej kšeftovní výměnu... Takže jsem se ke Kofánům nedostal.
* A odjel jste domů?
Ubytoval jsem se o deset kilometrů výš u jednoho odpadlíka kmene a tam pak kul pikle. Po řece pluly ženy na vratkých pirogách a za pár hodin se vracely se suchým klestím. Jenom ženy – u indiánů je striktní dělba práce; chlap nemůže dělat činnost ženskou a naopak.
* Začínám tušit...
Ano, řekl jsem si, že udělám ženskou práci. Půjčil jsem si pirogu, mačetou nasekal pár klacků, vrátil se do osady a indiáni nechápali; nevěděli, jak reagovat. Rozdal jsem klacky ke každé chýši a za chvíli jsem už viděl za bambusem zvědavé dětské oči. Začali jsme si hrát a pak už jsem tam byl jak doma.
* Poprvé jste byl mezi pralesními indiány před čtyřiceti lety. Změnili se hodně?
Všechno jde šupem dolů po vodě. Například se tam hrnou turisti ze všech stran a každý chce zkoušet halucinogeny. Objevují se takzvaní šamani, kteří se odtrhli od svého etnika a drogu jim prodávají – obrovský úpadek.
* Narážíte už i na kmeny, které šamana nemají?
Bohužel. Využít naše pilulky je jednodušší než chodit po pralese a mixovat byliny, takže některé osady už žijí bez šamanů. Je to katastrofa, protože šaman je duchovní otec, který nejenže léčí a čaruje, ale hlavně stmeluje kmen a předává tradice. Dnes už mají třeba venezuelští indiáni běžně mobily, a když dostanou podporu, koupí si videokazety.
* Jaké zvyky jste od nich převzal?
Když tam jedu, žiju jako indián – svléknu se, namaluju, chodím na rybolov... Ale když se vrátím do Evropy, žiju jako Čech. Kdybych byl i tady jako indián, vznikl by mišmaš.
* Když jste v indiánské osadě, jak se chováte?
S pokorou, střídmě jako oni. Nesmíte být nervózní a honit čas, protože tam čas neexistuje. Kdybych na něco spěchal, vyzařoval bych negativní vlny, ale oni chtějí mít klid. Když je rušíte nervozitou, hned vás vyhodí.
* Takže se tam flákáte?
Jinak to nejde. Jenom tam s nimi žiju a pozoruju je.
* Jíte stejné jídlo?
Musíte přijmout všechno, nejen jídlo. Například moje adoptivní matka Ayrika měla otevřenou tuberkulózu, ale já za ní dál chodil a objímal ji... A když se jedí kobylky nebo červi, taky nemůžu říct, že si otevřu lunchmeat. Poslali by mě domů.
* Stalo se vám, že jste indiány urazil?
Udělal jsem velikou chybu – našimi léky vyléčil indiána, který měl podle šamana zemřít. Ten nemocný odjel za tři dny na lov jako čiperka, ale já tím snížil šamanovu autoritu. Nic takového už neudělám.
* Když bude na banální chorobu umírat dítě, nedáte mu antibiotika?
To je mi dramatická otázka! Snažil bych se to vyřešit se šamanem. Řekl bych: "Vezmi si tyhle prášky, ale dej mu je sám."
* Osobně jste šamanovu pomoc nikdy nepotřeboval?
Musím to zaklepat, nikdy jsem tam neonemocněl, neměl sebemenší rýmu... Jen jednou mi šaman provedl krvavý rituál – nechal jsem si od něj rozřezat ramena na cáry.
* Bylo to příjemné?
Ani jsem nevěděl, že mi to dělá, protože šaman tohle umí perfektně, je profík. Nakonec sežmoulal pár listů ze země, namazal mi rány a krev přestala ve vteřině téct.
* K čemu to je dobré?
Přijímáte jeho autoritu, ale má to taky pragmatický význam – zesiluje se kůže. Když běháte nahý pralesem, za chvíli byste byl oškubaný na cucky.
* Měl jste někdy vztah s indiánkou?
Některé jsou krásné. Jednu takovou jsem léčil, půl hodiny s ní byl o samotě v chýši, na to nezapomenu. Stačilo dotýkat se toho nádherného těla a cítit přirozené pižmo jejího těla – právě vůně je to, co indiáni oceňují v sexu. Tehdy jsem pochopil proč.
* Se žádnou jste si nikdy nezačal?
V tomhle jsem trochu bázlivý, ale učil jsem tam ženské líbat.
* To neuměly?
Indiáni polibky neznají. Postavil jsem dvacet krásných nahatých ženských do řady, ale připadalo jim to odporné: "Co to s náma děláš, co to je za spojování nečistých otvorů?!“
* U nás vrcholí fotbalové Euro – jaké hry milují indiáni?
Hádejte třikrát... Taky fotbal, protože ho vymysleli. Indiáni jdou na zápas nazí třeba několik dní pralesem, u hřiště se oblečou do trenýrek, dresů, kopaček, ale po zápase se zase svléknou a odejdou do své vesnice.
* Hrajou dobře?
Výborně. Hry, to je jejich životní náplň, a tak je to správně. Kdyby začali usilovně pracovat nebo lovit, tak by si zničili okolní přírodu, přežírali by se a už by to nebyli indiáni.
* Vy taky lovíte?
Jen ryby, jinak lov pozoruju. Když se jde s foukačkou na opice, je to nádhera.
* Ublížilo vám někdy zvíře?
Snad jen komáři... Mimochodem, indiáni hmyz nezabíjejí a já už taky ne. Běžně ležím v chýši, nade mnou visí dvacet chlupatých tarantulí, pár jich spadne na zem, ale nikdy je ráno nezašlápnu. Smetu je a odnesu ven.
* Jak se indiáni chovají ke svým dětem?
Mají je rádi, ale není to vidět. Nedělají ťuťuňuňu, chovají se k nim jako k dospělým. Když dítě spadne, nechají ho ležet, když s nimi jdou do pralesa, neotáčejí se, dítě musí makat.
* Než se stane indián dospělým, musí projít zkouškou?
To je základ! Přechod do dospělosti je největší životní změnou, šaman na ni děti připravuje několik let. Žijí třeba uzamčené a potmě v části chýše, pak je šaman vypustí do džungle, kde sedí, nejedí a jenom čekají, dokud neuslyší, že je něco z přírody oslovilo. Pták, hvězda, list, kámen, bystřina... Duch bystřiny se stane ochranným duchem toho člověka.
* Bystřina ho oslovila, protože blouznil!
Vždyť taky musíte být vyčerpaní – až v utrpení pochopíte pravdu tohoto světa a hodnoty, které normální plebejec nepozná nikdy, protože ho zajímá jen materiálno.
* Jak indiáni přijímají smrt?
Když se dítě narodí, šaman mu pohladí kořen nosu, a tím otevře cestu duši, aby mohla odejít do záhrobního světa – už při narození se na smrt myslí, takže se jí nikdo nebojí. Jsou k ní vychovávaní i pomocí halucinogenů; pod jejich vlivem někdy zkolabují, ale šaman je zase vytáhne do života – většinou.
* Oplakávají se nebožtíci?
Oplakávají, protože odcházejí z tohoto světa. Ale pak se třeba snědí.
* Taky už jste jedl indiána?
Ne, dělají to jen některé kmeny a kromě příbuzných můžou mrtvého jíst pouze speciální VIP hosté. Dostanou rozdrcené kosti nebo popel ze zemřelého smíchaný s banánem.
* Aby přijali jeho sílu?
Aby ve vás žil dál... Než aby ho sežrali červi, tak to uděláme sami. A víte, jaká je největší urážka? Když se s někým pohádáte a řeknete mu: "Když mě naštveš, tak tě nesežeru."
* Poznal jste mnoho šamanů. Kterým činem vás nejvíc překvapili?
Chirurgickým zákrokem na dálku. Indiáni mívají občas vředy, v nich červy, a když už je vřed veliký, potřebují ho zlikvidovat. Tady by se to rozřízlo skalpelem, ale šaman je dva metry od vás a směrem ke vředu vyluzuje zvuky: "Uííí, uííí!“ Udělá to patnáctkrát a já koukám s celou vesnicí, jak se vřed otevře a červi vyskáčou do deseticentimetrové výšky.
* Chápete to?
Šaman mi říkal: "To je normální – vyluzoval jsem tak nepříjemné zvuky, že vyskákali vztekem." Ta kouzla nejsou nic jiného než velká znalost přírody.
* Co bude s indiány za padesát let?
Konec. Civilizaci a takzvaný pokrok nejde zastavit. Kdybychom si jich nevšímali, tak nás přežijou, ale my jsme bohužel neustále chtiví objevů, takže je zlikvidujeme. Z osad buď zbudou skanzeny, nebo se indiáni rozptýlí.
