Statný krokodýl pojednou zaútočil, tatam byla jeho dosavadní netečnost. Vztekle zamáchal ocasem a otevřenou zubatou tlamou chňapl po svalnatém mladíkovi v červeném dresu. Obecenstvo ztuhlo.
Chlapík však dovedně uskočil z dosahu smrtících čelistí, bleskurychle se otočil a popadl obřího plaza za ocas. Zápas s příchutí smrti se tak pojednou změnil v téměř legrační honičku. Nic to není, dával gesty najevo odvážný mládenec a vzbudil tak obrovský aplaus přihlížejících. Když potom holýma rukama rozevřel krokodýlovi děsivou tlamu plnou zubů ostrých jako dýky, poklekl na kolena a vstrčil do ní hlavu, arénou zacloumal frenetický potlesk. Jak snadné je zkrotit chladného krokodýla, myslí si teď nejspíš mnozí přihlížející. Ale pozor, oni odvážlivci, kteří vzdorují v aréně proslulým krvelačným zabijákům jen s dvěma dřevěnými hůlkami v rukou, opravdu riskují život. Pro pár bahtů a několik minutek pomíjivé slávy.... Jak už je asi zřejmé, zápas, při němž chvílemi tuhla krev v žilách, se neodehrál někde v odlehlé bažinaté džungli, ale jen pár kilometrů od thajského Bangkoku na největší krokodýlí farmě světa. Tímto bombastickým sloganem se Samut Prakarn pyšní plným právem. Krokodýlí zápasy tu sice můžete za mírný poplatek spatřit každý den, pravé poslání farm je však mnohem bohulibější: záchrana druhu Crocodylus siamensis, krokodýla siamského, jehož několik málo zbývajících exemplářů obývalo jezero Boraphed v severním Thajsku. Ale nechme raději vyprávět Utaie Joungparapakorna, zakladatele farmy, velikého milovníka tajemných a nevyzpytatelných plazů, kteří většině populace nahánějí husí kůži: "Krokodýli žijí na planetě už nějakých 200 milionů let. Byli svědky přeměny pevnin, přečkali i nejhorší doby ledové. Přesto se jejich počet ve volné přírodě za pouhých třicet let intenzivní honby povážlivě snížil," vysvětluje ve stínu rozlehlé verandy tento útlý muž, jemuž v Bangkoku neřeknou jinak než Král krokodýlů. Na konci čtyřicátých let, když se brodil bažinami a lovil krokodýly, m u došlo, že tento druh plazů je odsouzen k vymření. Jejich kůže měla příliš velkou cenu. "A tehdy mě poprvé napadlo pustit se do jejich domácího chovu, asi tak, jako chovají v Austrálii ovce," říká a pozoruje desítky oplocených bazénů kolem, kde netečně polehává tisíce žlutých a černých krokodýlů, od obrovských kusů po drobné deseticentimetrové hádky. "V roce 1950 jsem v Samut Prakarnu poblíž Bangkoku začínal s dvaceti krokodýly," dodává pionýr domácího chovu krokodýlů. "Do té doby to nezkoušel nikdo na světě, mnozí se mi smáli, jiní si ťukali na čelo. Dnes jich chovám přes šedesát tisícovek." I když chov není vůbec jednoduchou záležitostí, neboť mláďata prý často hynou i po obyčejném štípnutí moskytem do oka, farmář je dnes vysoce váženým občanem a dosahuje milionových zisků z prodeje kůže i živých zvířat. Podporuje ovšem i výzkumné programy, jejichž cílem je navrátit mohutné plazy zpět do přírody. Jeho farma se mezitím stala také vyhledávanou turistickou atrakcí. Vyhlášeným vrcholem zdejší krokodýlí show je zápas člověka s tímto zákeřným a nevypočitatelným monstrem. Diváci bez dechu sledují z tribun, jak se dole mezi bazény dva krotitelé odvážně potýkají s krokodýly, kteří dokážou jediným úderem ocasu povalit býka. Skupinu místních drezérů tvoří vesměs bezstarostní mládenci ve věku kolem osmnácti dvaceti let. Za pár bahtů, spropitné od turistů a obdiv krásných dívek denně pokoušejí osud. Jezdí na nevyzpytatelných zvířatech, zdvíhají je v rukou jako nějaká štěňata, vozí se na jejich zádech po bazénu, tahají je za ocas z vody. Vrcholným číslem je vsunutí vlastní hlavy mezi hrozivě rozevřené čelisti, případně smrtící polibek plaza "přímo na ústa". I když jsou krokodýli přece jen přivyklí na kontakt s člověkem a těsně před začátkem show je ošetřovatelé přecpou k prasknutí, jistotu zápasník nemá nikdy. I když oni samotní něco takového jen neradi připouštějí. "Kdepak sedativa," odpovídá jejich stařičký předák na otázku, zda krokodýli dostanou před zápasem také "něco na uklidnění". "Máme jiná tajemství, dokážu krokodýly i zhypnotizovat, když je potřeba. Navíc za půl století soužití s nimi jsem dokonale poznal zvláštnosti jejich chování," chlubí se. Podle něho mají tito plazi mizernou paměť. Na rozdíl od jiných zvířat svého cvičitele nepoznají, nereagují ani na jméno. Práce s nimi je nebezpečná a namáhavá, neboť se jen těžko podrobují drezuře a jejich reakce jsou vskutku nepředvídatelné. "Musíte mít pekelnou trpělivost a houževnatost, když je chcete naučit i ty nejjednodušší triky," vysvětluje zkušený znalec krokodýlů. Jeho starý přítel a majitel farmy Utai Joungparapakorn má stále dalekosáhlé plány. Říká, že chce zvýšit počet krokodýlů na farmě až na sto tisíc kusů a pak se hodlá pustit do nového druhu byznysu usmyslel si, že bude chovat hady. Už dnes jich má na farmě přes tisíc.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Farma leží asi deset kilometrů západně od Bangkoku, po silnici ve směru na Nakhon Pathom. Taxíkem vyjde cesta z centra v přepočtu zhruba na deset amerických dolarů. Od velkých bangkokských hotelů jezdí k farmě a blízké Růžové zahradě klimatizované autobusy. Součástí krokodýlí farmy je i menší zoologická zahrada s řadou exotických zvířat. Vedle zápasů s krokodýly tam můžete spatřit i akrobatická vystoupení se slony. Ti odvážnější mohou vstoupit do tygří klece a nechat se vyfotografovat s touto nebezpečnou šelmou. Dámy možná uvítají, že výrobky z krokodýlí kůže jsou zde nejlevnější na světě. Alespoň to tvrdí zdejší reklamní slogan. Farma je otevřena denně od 8.30 do šesti odpoledne. Krokodýlí zápasy začínají ve 12.45, 14.20 a 16.30.
24. června 2000
