Místní úředníci uvádějí, že výstavba grandiózního díla má trvat kolem dvaceti let. Jak přesně si budování představují, ovšem dosud nesdělili. Diktátor si od obrovského rezervoáru slibuje, že pozdvihne turkmenské zemědělství, a především zabezpečí zemi životodárnou vodu. Právě to je snem všech středoasijských vůdců. Ovšem mnohé odborníky záměr krajně znepokojil. Ekologové varují, že plán může zničit už tak poškozené životní prostředí v regionu. Tvrdí, že jezero znečistí obrovské území solí a že většina vody se stejně nakonec odpaří. Ovšem v Turkmenistánu dělají jeho obyvatelé to, co jim Turkmenbaši poručí. Každodenní život je zde založen na kultu osobnosti prezidenta Nijazova, který si nijak nezadá s uctíváním nechvalně proslulého Josifa Stalina. Ve většině postsovětských státech Střední Asie se klopotně pokoušejí zavést tržní ekonomiku a demokratické principy, v Turkmenistánu ovšem Velký bratr sleduje jeho obyvatele i nadále na každém kroku. Tisíce portrétů hlavy státu se na sebe navzájem usmívají z každičké oficiální budovy, z každého obchodu i obytného domu. Trasa z Turkmenbašiho letiště do metropole Ašgabatu míjí Turkmenbašiho stadion a pokračuje po Turkmenbašiho třídě. V hotelu vysílá jen Turkmenbašiho televizní kanál a meteorit, který nedávno spadl na severu země, byl nazván - jak jinak - Turkmenbašiho jménem. A o opozici či nezávislém tisku si Turkmeni mohou nechat jen zdát. Je zřejmé, že za těchto okolností si jen hrstka "kverulantů" dovolí nesouhlasit s prezidentovým plánem. Země za to podle expertů může zaplatit vysokou cenu.
 Turkménské peníze, samozřejmě s portrétem otce vlasti. |
