 |
Zda dýško chápete jako poděkování a odměnu navíc za poskytnutou kvalitu služeb? Nebo jestli podobné vymoženosti vůbec neuznáváte, přijdou vám přežité, protože obsluhu v restauraci má přeci platit její majitel a nemají na ni doplácet sami hosté?
Celé to vyprávění, jak ten institut spropitného vnímáte osobně, klidně můžeme přeskočit. Protože nejde o vás. Jde o to, jaká pravidla jsou skutečně zažitá a společensky nastavená v zemi, kterou navštívíte.
Jak na spropitné? Někde vám vrátí halíř, jinde chtějí 20 procent |
Někde se spropitné prostě dává a výše té částky je v podstatě pevně odvozená od útraty. Neučinit to symbolické gesto je výrazem hulvátství. Jinde se tringelt ostentativně nedává, a až hulvátský dojem můžete vytvořit tím, že se peníze navíc budete snažit někomu z obsluhy vnutit.
Někde vám velmi šibalsky započítávají „poplatek za obsluhu“ do celého účtu za stolování. Tam pochopitelně už nic nechávat nemusíte. A samozřejmě, jsou i místa, kde jsou ta pravidla nejasná, volnější. Méně formální. Teď ještě vědět, kde přesně se na tuzéry hraje a kde ne. Jak se v tom vyznat?
