Ryzí turistika. Jeden den v zajetí velkofatranského pralesa je jako očistec

aktualizováno 
Strávit celý den náročným pochodem v nespoutaném horském pralese se vám u nás doma již nepoštěstí. Na Slovensku to však ještě možné je. Turčianská hřebenovka Velké Fatry je jednou z posledních příležitostí, jak si užít divoké přírody v kombinaci s hodnotným fyzickým výkonem v horském terénu jako na houpačce.

Borišov z vrchu Šoproň | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Velká Fatra má srovnatelnou nadmořskou výšku jako Krkonoše, to je však jediné, v čem jsou si tyto hory podobné. Velká rozloha, málo rekreačních center a chat, chybějící lanovky a dlouhé nástupy do hor činí z Velké Fatry oázu nedotčené a divoké přírody. Z toho důvodu také byla prohlášena v roce 2002 národním parkem.

Dva hřebeny Velké Fatry

Velkou Fatru tvoří v severní části dva rovnoběžné hřebeny oddělené hlubokou Ľubochnianskou dolinou. Oddělují se z masivu majestátní hory Ploská (1 532 metrů nad mořem).

Východněji položený liptovský hřeben je více odlesněný, civilizovanější, pro chůzi pohodlnější a pro většinu návštěvníků zřejmě i hezčí.

Naproti tomu turčianský hřeben je zalesněná divočina s minimálním turistickým provozem, velmi členitým terénem a nedostatkem zdrojů vody. Je určen hlavně otrlým a odvážným, kteří již mají něco nachozeno a nebojí se nocovat v pralese spolu s okolo žijící divokou zvěří.

Fotogalerie

Turčianský hřeben je možné přejít taky za jediný den, ovšem nalehko a s předem zajištěným noclehem na Chatě pod Borišovem.

Chata stojí na samém začátku turčianského hřebene Velké Fatry v příznivé nadmořské výšce 1 300 metrů.

To se zdá být pro přechod hřebenovky, kde nejvyšší kopec dosahuje pouhých 1 394 metrů nad mořem, naprosto ideální východisko, které zaručí celodenní chodecké pohodlí. To však vůbec není pravda, přestože zpočátku to tak chvíli vypadá.

Romantická idylka na úvod

První dva vrchy turčianské hřebenovky Šoproň (1 370 m. n. m.) a Javorina (1 324 m. n. m.) jsou holé a bezezbytku naplňují představu o romantickém půvabu velkofatranské krajiny. Výhledy do všech stran jsou úžasné a zachycují hřebenové partie Velké Fatry ve své typické podobě. Blízké sousedy tvoří neokoukané masívy Borišova, Ploské a Rakytova. Velkolepá podívaná trvá zhruba hodinu, než se dojde z Chaty pod Borišovem na Javorinu.

Chata pod Borišovem

Chata pod Borišovem

Borišov z vrchu Šoproň

Borišov z vrchu Šoproň

Vrchol Javoriny je nadlouho posledním vyhlídkovým místem a zároveň vstupní bránou do pralesa, pod jehož příkrovem pokračuje v podstatě celý další pochod červeně značenou magistrálou.

Terén se za Javorinou povážlivě propadá a příznivá nadmořská výška bere rychle za své. Samozřejmě jenom dočasně, jelikož veškeré ztracené metry se musí pracně získávat zpět.

Úzký chodníček se nejdříve proplétá kolem obrovitých smrků, jejichž kmeny byly určitě značně tlusté již v době Slovenského národního povstání. Dnes jsou ještě tlustší. Posléze získává převahu smíšený hvozd s pokroucenými buky, strašidelnými javory a šedivými kmeny jedlí. Nikde ani živáčka, jen pustý chodníček pokračující hlubinami pralesa stále dál a dál. Nedá se z něj uhnout ani vpravo, ani vlevo a putování po něm připomíná pohyb na horské dráze nahoru a zase dolů.

Značená cesta turčianským hřebenem Velké Fatry

Značená cesta turčianským hřebenem Velké Fatry

Trénink vytrvalosti a houževnatosti

Téměř dvě hodiny trvá překlenutí čtyřkilometrové vzdálenosti z Javoriny (1 324 m. n. m.) k Malému Lysci (1 298 m. n. m.), což je jeden z mála vyhlídkových bodů na hřebeni. Je zde i první možnost opustit turčianskou hřebenovku po modré značce směrem k (velkému) Lysci (1 381 m. n. m.), který je dominantním vrcholem této části Velké Fatry.

Pokud však zbývá čas a síla, pak zůstaňme věrni pralesní hřebenovce, jejíž celistvý přechod je mnohem cennější podnik než zdolání Lysce.

Za loučkou na Malém Lysci se chodníček opět noří do mlází a kličkuje mezi vývraty. V nepřehledném terénu je občas dobré o sobě dávat vědět divoké zvěři, aby nebyla náhodou překvapena lidskou přítomností. Kupodivu značení je nové a spolehlivé, pomalý postup padá na vrub pouze náročnému lesnímu terénu, nikoli bloudění. Duševní i tělesná očista je zde velmi intenzivní a spolehlivá, trénink vytrvalosti a houževnatosti dokonalý. Jde se prakticky pořád bez výhledů, dlouhé hodiny neustále v lese.

Mlhy v Turčianské kotlině

Mlhy v Turčianské kotlině

Chodník v deštivém pralese

Chodník v deštivém pralese

Změna přírodních poměrů nastává před vrcholem Jarabiná (1 313 m. n. m.), která má žulové podloží. Jako mávnutím kouzelného proutku se objevuje husté borůvčí a jehličnatá smrčina, žel postižená větrnou kalamitou, kůrovcem a taky motorovou pilou. Naštěstí jen na chvíli. Nadvládu opět získává neporušený horský les.

Žulové podloží se za Jarabinou projevuje také znatelně placatějším terénem, takže člověk si až po Svrčnícke sedlo téměř na hodinku odpočine. A je taky proč, jelikož přichází na řadu výstup nebo spíše výškrab na Kľak (1 394 m. n. m.), nejvyšší kopec turčianského hřebene.

Koruna turčianské hřebenovky

Kľaky jsou na Slovensku dva. Ten známější a o trochu nižší (1 352 m. n. m.) se vypíná nad Fačkovským sedlem na Malé Fatře a bývá vzhledem ke snadné dostupnosti hojně navštěvovaný.

Velkofatranský Kľak je pravým opakem. Kromě názvu má se svým jmenovcem společné jenom to, že je to rozervaná vápencová skála trčící nad okolní les. Navíc značně neschůdná a nepřístupná. V některých místech ani nelze hovořit o chodníku.

Průlezka pod Kľakem

Průlezka pod Kľakem

Kľak od severu

Kľak od severu

Divokost vápencového terénu a pralesních porostů dosahuje na Kľaku maxima a tempo pochodu minima. Přesto je Kľak nádherný vrch, bez něhož by celá turčianská hřebenovka postrádala ústřední bod a smysl. Archaické slovo kľak ve slovenštině znamená klobouk nebo skládací cylindr.

Za Kľakem směrem na sever přibývá postupně civilizačních znaků v podobě lesních cest a pastvin, terén je však stále liduprázdný a porostlý nádhernými listnatými lesy. Ve srovnání s rezavějícími jehličnany v naší domovině doslova balzám na duši!

Turčianská hřebenovka Velké Fatry je prostorem, kde se dá celý den jít vysoko nad civilizací atraktivním horským terénem a přitom nevylézt z lesa. To jistě každého neláká, ale je to rarita, která široko daleko není k mání. Něco podobného lze zažít až v pralesích Bukovských hor na východě Slovenska, tam je však terén o něco mírnější a přívětivější.

Může se hodit

Itinerář trasy
Chata pod Borišovem – Javorina – Štefanová – Malý Lysec – Jarabiná – Svrčnícke sedlo – Kľak – sedlo Príslop – Vyšné Rudno – Ľubochnianské sedlo – Ľubochňa.

Od Chaty pod Borišovem až po Ľubochnianské sedlo červená značka. Dohromady 26 km, 1300 m nahoru, 2100 m dolů. Čas pochodu cca 12 hodin.

Dva značené prameny se nacházejí na jihozápadním úbočí Jarabiné a pod Svrčníckým sedlem. Nabrat vodu lze také z napajedel na západním úbočí Nižné Lipové.

Národní park Velká Fatra
vznikl v roce 2002 na rozloze 403,71 km2. Na jeho území převládají lesy (88 % plochy), hřebenové partie jsou však převážně odlesněné. Západní a jižní okraj hor lemují bizarní vápencové masívy prostoupené dlouhými krasovými dolinami. Velké zastoupení vykazují převážně bukové pralesy s hojným výskytem tisu. Rozsáhlé lesy Velké Fatry jsou domovem velké populace medvěda hnědého.

Pravá horská chata
Chata pod Borišovem patří k nejhezčím horským chatám na Slovensku. Není v ní elektřina, nevede k ní žádná sjízdná cesta, vše potřebné se vynáší na zádech tak jako do chat ve Vysokých Tatrách. O nocleh bývá velký zájem a kapacita 20 osob bývá dlouho dopředu, zvláště v sezóně a o víkendech, obsazena. Noc za 13 eur ve vlastním spacáku zahrnuje i romantiku suchých záchodů a šramotící myši na pokoji. Kdo na této chatě nikdy nepobyl, nemůže o sobě říci, že zná slovenské hory.

Autor: pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Dvacet hodin ve vzduchu. Padesát statečných poletí z New Yorku do Sydney

Letadlo australské aerolinky Qantas se chystá na nejdelší let v historii. Podnikne téměř dvacetihodinovou cestu z New...

Tak vypadala minulost. Dnes se do Krušných hor vrací krása i zašlá sláva

Krušné hory už dávno nejsou zkroušené. Ba naopak. Jsou tajemné, báječné a tak trochu neobjevené. Těžce zkoušené přírodě...

Šanghaj není jako Brno. Netradiční pohled na život v čínské metropoli

Navštívit Šanghaj je něco jako jet na seznamovací kurz na škole. Probudí ve vás zvědavost, poznáte plno nového a...

Dokonalé letiště pro milovníky létání. Do Curychu můžete vyrazit i bez kufru

Mezinárodní letiště Curych-Kloten spojuje Švýcarsko se 170 destinacemi ve více jak šedesáti zemích světa. Za špičkový...

Braniborskem po zchátralých sanatoriích. Sovětská vojska nahradila zkáza

Ve starých vojenských městech a nemocnicích sovětské armády v Braniborsku je všechno, co hledáte. Tedy pokud hledáte...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

Šanghaj není jako Brno. Netradiční pohled na život v čínské metropoli

Navštívit Šanghaj je něco jako jet na seznamovací kurz na škole. Probudí ve vás zvědavost, poznáte plno nového a...

Premium

Za nejdivnějším obrazem světa: akvazorbing i olizování prasete se závojem

Galerie Prado v Madridu je na tom podobně jako Eiffelovka či Koloseum. To jsou totiž památky, kam se musí „povinně“...

Braniborskem po zchátralých sanatoriích. Sovětská vojska nahradila zkáza

Ve starých vojenských městech a nemocnicích sovětské armády v Braniborsku je všechno, co hledáte. Tedy pokud hledáte...

Rakouský recept na dokonalost. Smíchejte hory, jezera a parádní vyhlídky

Jen jenom na vás, jaký druh výletu si zde zvolíte. V tomto rakouském horském ráji můžete vyrazit na kole, projít si...

Najdete na iDNES.cz