Ze středisek Hammametského zálivu se snadno dostanete k nejzajímavějším tuniským památkám. Řadí se k nim především největší tuniská mešita v Kajruvánu. Okba ibn Nafi neboli Velká kajruvánská mešita je čtvrtým nejdůležitějším místem islámu vůbec (po Mekce, Medíně a Jerusalému). Říká se, že sedm návštěv tohoto města nahradí jednu návštěvu Mekky, kterou musí jednou za život vykonat každý muslim.
Mešita byla spolu s celým městem založená kolem roku 670. Její největší část pochází z 9. století, kdy získala svou nynější podobu. Do nitra mešity se bohužel nedostanete, ale i čtvercový dvůr lemovaný tím, čemu se v křesťanských chrámech říká ambit, stojí za to. Většina pilířů v jeho sloupoví pochází z rozbořeného Kartága a dalších staveb, které tu zanechali Římané, takže když se na ně pořádně zadíváte, uvidíte, že jsou různě vysoké (a proto někdy podezděné dalšími kusy), různě silné a s různými patkami a hlavicemi. „V Kajruvánu zajděte i do mešity Sidi Sahbi s nádhernými mozaikami a také do mediny, historického centra, které je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO,“ připomíná Kateřina Urbanová Dušková z Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch
Do nitra Velké mešity se bohužel nedostanete, ale i čtvercový dvůr lemovaný tím, čemu se v křesťanských chrámech říká ambit, stojí za to.
Amfiteátr v El-Džemu ze 3. století n. l., který v dobách své největší slávy pojal až 35 tisíc diváků.
Určitě si dopřejte také výlet do El-Džemu. Jde o město založené na troskách římského sídla Thysdrus a právě Římané se zasloužili o jeho největší atrakci. „Zbyl“ tu po nich totiž amfiteátr ze 3. století n. l., který v dobách své největší slávy pojal až 35 tisíc diváků. Vidět jste ho mohli třeba ve filmu Gladiátor. Jde o druhý největší dochovaný amfiteátr na světě (prvenství drží samozřejmě římské Koloseum) a působí skutečně velkolepě – mimo jiné proto, že široko daleko nestojí žádné jiné vysoké stavby. Navzdory tomu, že v minulosti sloužil jako pevnost i jako sklad obilí, přežil do dnešní doby v poměrně dobrém stavu. Na severu v něm sice zeje zhruba třicetimetrová díra, ale podzemní prostory, samotná aréna i tříúrovňové hlediště na zbývajících třech stranách jsou prakticky netknuté, takže určitě stojí za návštěvu. V letní sezoně se tu pravidelně konají také koncerty.
Do El-Džemu i do Kajruvánu se dostanete autobusem (do El-Džemu také vlakem), můžete využít i minibus, cesta ze střediska Súsa trvá do každého z míst zhruba hodinu, z Hammametu hodinu a půl.
Výlety na chvilku
„Spoustu atraktivních cílů lze najít i v samotných letoviscích a pokud byste si měli vybrat jen jeden, jednoznačně doporučuji Archeologické muzeum ve městě Súsa,“ říká Kateřina Urbanová Dušková. Uvnitř bývalé kasby (pevnosti, která v minulosti sloužila jako ochrana před nájezdníky a jejím úkolem bylo pojmout všechny obyvatele) se ukrývají poklady, které sem byly převezeny z archeologických nalezišť v celého regionu. Jde především o mozaiky z 2. až 4. století našeho letopočtu, jež kdysi zdobily podlahy římských domů. K nejkrásnějším se řadí několikametrová hlava medúzy, divadelní výjev herců s maskami či Caesarův kalendář.
Opravdovým unikátem je mozaikou zdobené kompletní baptiserium neboli křtitelnice ze 6. století, tedy z byzantské éry. Svým členěním a sedátky připomíná dnešní vířivky a navíc nejde o žádného prcka, má totiž 250 × 220 × 143 cm. Byla objevená v podstatě náhodou v roce 1993 při výkopových pracích v oblasti Bekalta, kde byla součástí baziliky. Muzeum se pyšní také výjimečnou kolekcí stél, což jsou kamenné desky s nápisy či malbami, které v dávných mezopotámských dobách stávaly na obětištích, hrobech či památných místech. Některé z nich pocházejí až ze 7. století před Kristem.
Súsa je jedním z nejstarších obydlených míst v Tunisku, jako přístav ho založili už Féničané někdy v 10. století př. n. l., takže když už budete u muzea, projděte se starobylou medinou v jeho sousedství, která je stejně jako ta v Kajruvánu na seznamu UNESCO. Mimo jiné proto, že je z velké části stále obehnaná hradbami. Uličky lemované bíle omítnutými domy s modrými okenicemi, dveřmi i střechami jsou plné trhovců, kteří vám budou nabízet nejrůznější zboží. Pokud ovšem neumíte smlouvat o cenách, moc si to tu neužijete.
V ribatu se určitě vyplatí vystoupat po devadesáti schodech až na vrchol strážní věže.
Pokud budete pobývat v Monastiru, můžete za poznáním zamířit do ribatu. Zjednodušeně řečeno jde o opevněný klášter, jehož úkolem bylo chránit město, v tomto případě před útočníky připlouvajícími po moři. Monastirský ribat pochází z 8. století a je tak jedním z nejstarších a největších v zemi. Žili v něm mniši-vojáci, které bychom mohli přirovnat ke členům rytířských řádů. Určitě se vyplatí vystoupat po devadesáti schodech až na vrchol jeho strážní věže, odkud je nádherný panoramatický výhled na moře, přístav i celé město. A pokud svůj pohled otočíte směrem k severu, rozhodně nepřehlédnete další unikátní stavbu – velkolepé mauzoleum Habiby Bourguiby, prvního tuniského prezidenta a muže, který se zasadil o osamostatnění země. Mauzoleum vzniklo už za jeho života v 60. letech 20. století a nad sarkofágem tu visí lustr vyrobený v tehdejším Československu.
K cestování po památkách v zálivu lze vedle veřejné dopravy – všechna zmíněná místa od Hammametu po Mahdii tu spojuje železnice – využít také taxi. „Taxi stojí zhruba dinár za kilometr, ale pokud řidič nechce zapnout taxametr, konečnou cenu si vždy raději domluvte předem,“ radí Kateřina Urbanová Dušková s tím, že jeden dinár je aktuálně zhruba sedm českých korun.
Poklady Djerby
Djerba je mezi Čechy jednoznačně jedním z nejoblíbenějších turistických „koupacích“ cílů. Je tu totiž teplo a slunečno skoro celý rok a ostrov má své vlastní letiště a přímými lety se sem s Čedokem dostanete jak z Prahy, tak z Brna. „Turistické oblasti jsou hlavně na východním pobřeží, kam vás autobus z letiště doveze do 45 minut,“ říká Kateřina Pavlíková, tisková mluvčí cestovní kanceláře Čedok.
V parku Djerba Explore žije zhruba 600 krokodýlů nilských – od sotva vylíhnutých miminek až po sedmimetrové kmety. Své výběhy tu mají také želvy, varani, leguáni či agamy.
A kam se ze zdejších letovisek vydat? Pokud jste na dovolené s dětmi, pak bude vaším cílen nejspíše park Djerba Explore. Vedle muzea islámského umění Lalla Hadria a skanzenu Dědictví Djerby je jeho hlavním tahákem krokodýlí farma. Žije v ní zhruba 600 krokodýlů nilských – od sotva vylíhnutých miminek až po sedmimetrové kmety, ale své výběhy tu mají také želvy, varani, leguáni či agamy.
Umělecké duše potěší na Djerbě jiné místo, a sice Hara Sghira neboli „malá čtvrť“ ve městě Erriadh, která je galerií pod širým nebem. Zdi zdejších domků totiž zdobí zhruba tři stovky graffiti obrazů od tvůrců z celého světa. „Prvních zhruba dvě stě padesát děl vzniklo v roce 2014, kdy se sem na pozvání Mehdiho Ben Cheikha sjelo asi sto padesát umělců třiceti různých národností. Později většina těch z první várky zmizela, protože jim nesvědčilo zdejší podnebí, a nahradily je nové,“ popisuje Kateřina Urbanová Dušková a dodává, že díky street artu se podařilo změnit a oživit celou čtvrť: „Jak přibývalo návštěvníků, kteří sem za obrazy přicházeli, přibývalo také malých krámků se suvenýry, ale i rukodělným zbožím třeba s keramikou či šperky, vzniklo tu také několik kavárniček.“
Hara Sghira neboli „malá čtvrť“ ve městě Erriadh na ostrově Djerba je galerií pod širým nebem. Zdi zdejších domků zdobí zhruba tři stovky graffiti obrazů od tvůrců z celého světa.
Na okraji Erriadhu pak najdete nejznámější památku ostrova – synagogu El Ghriba. Je nejstarší v Tunisku a dost možná i v celé Africe. Podle legendy vznikla krátce po zkáze Šalomounova chrámu, který byl prvním židovským chrámem v Jeruzalémě a v roce 586 př. n. l. jej zničili Babyloňané. Velekněží ze Šalamounova chrámu zachránili dveře a kámen a ty pak zabudovali právě do zdejší synagogy. Ať už to je či není pravda, je El Ghriba centrem židovského života na ostrově a také významným poutním místem, kam každoročně měsíc po Velikonocích míří věřící z celého světa.
