Rok v tichomořském, karibském nebo jiném slunném ráji na Zemi – kdo z nás by něco takového nechtěl zažít? Jenže co když se takový splněný sen přihodí naprosto neplánovaně, nedobrovolně, nedejbože nenávratně, jak se to v současné situaci může jevit?
Jak se s tím Češi v dalekých končinách vyrovnávají? Po čem se jim nejvíc stýská? Co jim naopak vůbec nechybí? A jak smýšlejí novodobí trosečníci o své budoucnosti, až se svět vzpamatuje?
. Ostrovní farmářka ze Slezska
Denisa Maňásková (Samoa)
Denisa Maňásková žije už rok na Samoi. Před rokem si tam jen nakrátko odskočila z Nového Zélandu, asi jako když Evropan za normálního stavu světa vyrazí na víkend na Mallorku. Tak blízko to je z Aucklandu do snového Pacifiku.
A to si ani slečna z Česka s partnerem neletěli splnit sen, potřebovali jen zcela prozaicky prodloužit pobyt na Novém Zélandu. „Měla nám co nevidět vypršet novozélandská víza, k jejich prodloužení bylo nutné vycestovat za hranice.“
