O výšlap se pokusil už jednou. Neúspěšně. Dostal se do míst, kde už stoupáte s pomocí ocelových lan a úchytů. Jenže, byť bylo léto, od další cesty ho odradilo chladné počasí. Déšť se střídal se sněhem a vápencové skály namrzaly.
Do Trenty přes „Sněžku“
Ještě než vyrazíme na Triglav po svých, překonáváme cestou do kempu, do „základního tábora“, dvě náročná stoupání auty. Nejprve k hraničnímu přechodu mezi Slovinskem a Rakouskem a pak pověstné sedlo Vršič. Cedule v zatáčkách serpentin nám ukazují rostoucí nadmořskou výšku. Začínáme na 911 metrech nad mořem.
„Už jsme nad Lysou horou,“ říkáme si, když zdoláváme asi čtvrtou ostrou zatáčku. „A teď máme za sebou Praděd,“ hlásíme, když se dostaneme nad 1500 metrů. Ale to pořád není konec. Autem se dostáváme výš než měří nejvyšší český vrchol Sněžka. Vršič leží 1611 metrů nad mořem.
„To je dobré,“ namlouváme si. „Na Triglav by to nemuselo být tak velké převýšení.“ Jenže ouha. Vše je jinak. To, co jsme před chvíli auty vyjeli, zase sjíždíme. Jsme v obci Trenta, 620 metrů nad mořem.
Na cestě
V kempu se ubytováváme kolem druhé hodiny v noci. Než ráno vyrazíme, necháváme v řece Soče chladit plechovky s pivem. Ukrýváme je do ledové vody pod břeh.
Vyrážíme. Jdeme z Trenty po silnici směrem k sedlu Vršič. Za vesnicí z levotočivé silnice odbočujeme do údolí Zadnjica. Stoupání k sedlu Dolič začíná mírně. Julští velikáni se však zřetelně blíží. Voda v potoce Krajcarica mizí. Koryto je vyprahlé stejně jako my. Je vedro a zásoby vody, přestože každý z nás měl tři litry, docházejí.
Cesta se klikatí úbočím hor. Zdá se nekonečná. Chvílemi obdivujeme krajinu, chvílemi stoupáme jako mezci.
Spása přichází až na samém konci údolí Zadnjica. Horní tok potoka je plný průzračné vody stékající ze skal. Lačně pijeme a doplňujeme lahve na další cestu. Na vodu už nikde nenarazíme. Až na stejném místě cestou zpátky.
Cesta se klikatí úbočím hor. Zdá se nekonečná. Chvílemi obdivujeme krajinu, chvílemi bezmyšlenkovitě stoupáme jako mezci a jen zatáčíme doprava, doleva, podle toho, kam se kamenitá stezka vine.
Značení je minimální. Směr ukazují červené šipky či červená kolečka namalovaná na skále. Sejít z cesty není kam. Místy obcházíme pořádné kusy kamene, které se utrhly ze skály. Výjimečně s přibývající výškou narazíme i na pořádnou vrstvu sněhu. Mačky nepotřebujeme.
Nejstaršího člena naší výpravy, padesátníka Bedřicha, chytají křeče do lýtka. Co chvíli si ho masíruje. Rychle ve vodě rozpouští tablety hořčíku, který pomáhá. A bojuje.
Tři trička
Téměř šest hodin nám trvá výstup k horské chatě Tržačka koča v sedle Dolič. Jsme ve výšce 2151 metrů nad mořem. Právě jsme zdolali převýšení 1531 metrů. Cestou jsem do poslední nitě propotil tři trička.
Můžeme si vybrat nocleh ve čtyřlůžkových pokojích, ale volíme levnější ubytování ve společné noclehárně. Všech patnáct míst na matracích v podkroví je plných. Mačkáme se tělo na tělo. „Noc, to byl zážitek,“ hořce mžourá očima Zdeněk, jemuž přímo za hlavou chrápal německý turista.
Brzy ráno je už v chatě a v jejím okolí živo. Do batohů skládáme jen nejnutnější věci - náhradní trika, bundy, rukavice i čepice, kdyby se změnilo počasí. Zbytek včetně spacáků, které jsme nakonec nepotřebovali, si můžeme nechat v Tržačce koči.
Čeká nás dvouapůlhodinový závěrečný výstup. Obcházíme několik jiskřivých sněhových polí. V dálce vidíme zříceninu bývalých italských kasáren Morbegna z první světové války. Vrcholky hor pod námi stále více vykukují z mraků.
Zhruba po hodině se dostáváme k úpatí Triglavské Bovšké škrbiny. To už na nás čekají řetězy a ocelové úchyty nabité do skály, jichž se přidržujeme. Cesta se klikatí kolem masivu.
Vrchol za jeden zlatý na dohled
„Už vidím vrchol,“ volá Roman. Nad hromadou sněhu se tyčí plechový válec Aljažev stolp. Připomíná raketu a nese jméno faráře, skladatele a alpinisty Jakoba Aljaževa, který vrcholek Triglavu koupil v roce 1894 za 1 rakousko-uherský zlatý.
MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Kde přespat V chatě Tržačka koča v sedle Dolič můžete přespat ve čtyřlůžkových pokojích za 4200 až 4800 slovinských tolarů (to je od 540 do 630 korun). Pokud se spokojíte se společnou noclehárnou, vyjde vás noc na necelých 400 Kč. Kolik co stojí |
Stolp je z roku 1895 a původně měl sloužit jako úkryt před bouří. Jenže blesky spíš přitahoval stejně jako ocelová lana, která lemují trasu k vrcholu. V bouřce je výstup na Triglav nebezpečný. Svědčí o tom tabule se jmény obětí, které zabil blesk.
Na vrcholu je už 20 lidí, přicházejí ze tří stran. Z Trenty jako my, od Kredarice nebo z Luknji, což je horolezecká trasa (O výstupu z Luknji čtěte ZDE). Všichni se tam vejdeme. Kocháme se pohledem do okolí. Je jasno. Teplo. Moře na jihu však kvůli oparu nevidíme. Přesto si připadáme jako na střeše světa.
Vzpruží nás Radegast
Triglav byl starý slovanský bůh se třemi hlavami, které symbolizovaly nebe, zemi a peklo. My máme s sebou jiného slovanského boha - Radegasta. Pouze jednu plechovku, a tak se dělíme o každý hlt piva.
Najednou se zatahuje. Mraky zakrývají údolí. Sestup volíme druhou stranou přes Dom Planika ve výšce 2401 metrů, odkud tři hlavy Triglavu vynikají. To už se znovu rozjasnilo.
Jdeme vyprahlou krajinou, všude kamenná suť, moře kamení. Občas se objeví zelená plocha se vzácnou triglavskou květenou, jíž vévodí triglavská růže a hořce. Dlouhý pochod nám zpestří pohled na protější svah, kde na sněhovém platu poskakuje stádo asi devíti kamzíků.
K Tržačce koči se vracíme zhruba o 90 minut delší cestou, než byla ta na vrchol. U chaty na chvíli vydechujeme. Ti, kdo si vzali trekové hole, vyhráli. Šetří si klouby. Některé z nás ničí pichlavá bolest v kolenou. Ale jdeme. Pořád jdeme. Na další turisty narazíme jen občas.
Nazpátek v kempu
Začíná se stmívat. Po dvou dnech tvrdého šlapání máme už kemp na dohled. Naše ploužení vytrhává hosty zahradní restaurace v Trentě od večeře. Strnule drží vidličky se sousty masa a sklenice s pivem na půli cesty k ústům. Pozorují náš pochod. Ploužíme se jako váleční veteráni. Blíží se jedenadvacátá hodina, když usedáme u stanů. Konečně. Rychle studené pivo z řeky. Dokázali jsme to.
Bůh Triglav byl k nám milosrdný, nechal nás vyhrát tuto bitvu.
Výstup na Zasavskou koču (2071 m) - na levo od ní vrchol Jalovec (2645m) Kozoroh v Alpách Vrcholové foto na Triglavu Pohled z vrcholků Alp, při kterém se tají dech. Cesta na Triglav Pod vrcholem TriglavuPohled z vrcholků pod Triglavem - příroda v přímém přenosu Řeka Soča Vodopád - Belopotoški slap Severní stěna Triglavu, vpravo sedlo LuknjaTriglav. Božská hora. Cesta se klikatí úbočím hor. Zdá se nekonečná. Chvílemi obdivujeme krajinu, chvílemi stoupáme jako mezci.Prolezli jsme Triglavskou Bovškou škrbinou. Za ní se otevírá nádherný pohled na Dom Planika. Vrchol Triglavu se blíží.
