Sedm koní do taxíku
Po prvních dnech v Indii, kdy zdobili svou rikšu a zvykali si na poměrně odlišnou kulturu a sociální návyky, vyrazil tříčlenný český tým s názvem Mantaci.cz 4. srpna ze severovýchodního města Shillong na 3 500 km dlouhou trasu směrem na jihozápad do města Kochin.
Cestou na zrádných indických silnicích ale několikrát zabloudili a celkově tak najeli o 1 100 km navíc oproti původnímu plánu.
„Všichni nevěřícně kroutili hlavami, když jsme jim popisovali naší trasu napříč subkontinentem,“ popisuje jeden z Manťáků, Jakub Janča.
Tuktuk, který se chlubí sedmi koňskými silami a maximální rychlostí 50 km/h, totiž Indové používají jako taxík s běžnou dojezdovou vzdáleností do 100 km denně.
„Na trase byly i momenty, kdy jsme jezdili až přes 400 kilometrů za den. Poruchám a opravám jsme se tedy nevyhnuli. Rikša se celkově pokazila mnohokrát, ale naštěstí jsou tato vozítka opravdu stará a drátek a lepící páska fungovaly téměř vždy. Indové byli navíc pokaždé vstřícní a snažili se nám s opravami pomoci,“ řekl pro iDNES.cz Jakub Janča.
„Když se nyní ohlížím za celou akcí, tak jsem vlastně neměl nejmenší tušení, do čeho jsem se pustil. Jedna věc je sednout do nespolehlivého a vratkého vozítka a jet neznámým terénem přes čtyři tisíce kilometrů. Zaseknout se uprostřed džungle v černočerné tmě s podivným zvukem v motoru a zvládnout vše vyřešit s chladnou hlavou, to už je věc druhá,“ říká Janča.
Tuktukem po úpatí Himálaje
Mladí cestovatelé navštívili několik hinduistických chrámů a omyli si nohy v posvátné řece Ganze. „Na začátku cesty jsme si stanovili jako jasný průjezdový bod i Darjeeling. Z přímé trasy jsme museli trochu odbočit, ale stálo to za to. Marně nás dopravní policisté odrazovali od cesty horskými průsmyky. Chtěli jsme si dát vyhlášený čaj přímo v místě, kde se pěstuje,“ dodává.
Na konci putování zatoužili po ještě větším dobrodružství, když vjeli do Tygří rezervace. Divokou šelmu na vlastní oči ale nespatřili.
„Na počasí jsme měli dost štěstí, déšť nás potkal převážně jen v horách, kde se s tím celkem dalo počítat. Bohužel jsme vůbec neviděli Himálaj, přestože jsme se pohybovali po jeho úpatí. Třetí nejvyšší horu světa Kančendžengu jsme měli mít na dohled, ale přes hustou mlhu se nám nepoštěstilo ji spatřit. Na druhou stranu jsme bez problémů projeli oblasti, které po našem odjezdu postihly záplavy,“ uvádí Janča k vyhlášenému období monzunových dešťů.
Manťáci.cz s sebou na cestu vzali také profesionální filmovou techniku, přestože sami žádní profesionálové nejsou. Své zážitky téměř okamžitě zprostředkovávali fanouškům v Čechách. Během putování vzniklo sedm krátkých videí dostupných na serveru YouTube.
„Videa by měla fungovat jako takové upoutávky na chystaný dokument. Máme krásné záběry, které jsme úmyslně do sestřihů nezařadili a šetříme si je do celovečerního filmu, na kterém budeme v nejbližších měsících pracovat,“ doplňuje Janča.
Závod pro dobrou věc
V průběhu závodu a další týdny po skončení, vybírají Manťáci.cz peníze na záchranu deštných pralesů a na výstavbu školy v Malém Tibetu. Organizátoři závodu nabádají účastníky, aby své nevšední dobrodružství využili pro podporu dobré věci. Po každém týmu požadují v přepočtu asi 32 000 Kč, které by pak Manťáci.cz společně s organizátory rozdělili mezi organizace CoolEarth a Brontousauři v Himálaji.
„Doufali jsme, že vybraná částka bude vyšší než požadovaná, ale momentálně máme přibližně 22 000 korun a dva týdny do konce sbírky. Jsme moc vděční všem, kdo přispěli, i těm, kteří tak ještě na našich stránkách www.mantaci.cz učiní,” shrnuje Janča.
