Rodiny "žilů" vyšívají žluto-červené kostýmy (v národních barvách Valonska a kraje Hainault) a sněhobílé krajky po celý rok. Připravují vycpávky, utrácejí spoustu peněz za pštrosí péra, z nichž sešívají slavné chocholy vážící několik kilogramů.
Takový Gille, v překladu něco jako Paňáca, je obrovitá neforemná postava, jež se trochu zlověstně pohybuje v sevřeném šiku svých bratří, podupávající dřeváky v často pekelném rytmu. Vyhání zimu, zahajuje jaro, přivolává úrodu - má četná poslání, tím hlavním je však rozdávat karnevalovou náladu. Je trochu zákeřný, ale zároveň nevinný - stačí ho povalit a nezvedne se, je jako želva.
Není snadné se stát Gillem; právo se dědí z generace na generaci a noví členové bratrstev, zásadně muži, jsou vybíráni po zralé úvaze a pouze tehdy, mají-li dostatečné zázemí pro přípravu kostýmů a obsluhu v masopustní den. Tradice sahá ke španělským králům, kteří kdysi ovládali tuto část Belgie; inspirace pochází
od peruánských indiánů, které si vozili jako kuriozitu pro pobavení. Od Španělů přišel také zvyk obdarovávat při hlavním průvodu přihlížející pomeranči - dnes je však Gillové po lidech spíše metají. Ulice Binche prudce pomerančově voní ještě několik dní.
Nebylo by však správné se poveselit a pak puchřet po dlouhých 40 masopustních dní. Do Velikonoc nemine víkend, aby se někde v Belgii neodehrával karneval, přičemž ty nejlepší se nepochybně znovu a znovu obrozují v mělkých ardenneských údolích. Událost zvaná Cwarme v městečku Malmédy má pevný řád - začíná zvolením krále karnevalu a vrcholí dvěma průvody. Při prvním se amatérské
skupiny předhánějí v humorných scénkách v místním dialektu horské francouzštiny, kterému rozumí jen zasvěcení - obhroublému humoru neujdou ani politikové, ani sousedi. Platí zásada, že o karnevaluse nikdo na nikoho nezlobí.
Druhý průvod pak patří k nejdivočejším v Belgii. Masky defilují dlouhé čtyři hodiny a na samém konci přicházejí ty nejlepší a nejškodlivější - obrovitá drůbež s dlouhým plechovým peřím dělá náramný kravál. Kuchaři v neforemných čepicích plácají
kolemstojící po pozadí vařečkami. Dědci vyzdobení na zádech bůhvíproč rakouskou orlicí ovládají výsuvné rameno, jehož chňapák míří na kotníky; koho chytí, musí se vyznat ze všech hříchů. Paňácové s trojnásobně prodlouženýma rukama pak mohou poskytnouti rozhřešení.
Malmédy odjakživa soupeří s nedalekým Stavelotem, prý proto, že místní feudál se kdysi přestěhoval z jednoho místa do druhého, čímž dal pádný důvod k nekonečné rivalitě. I zde mají svou specialitu - po obligátních fanfárách, alegorických vozech,
mažoretkách všeho druhu, ježibabách, orchestrech a několika tunách konfet přicházejí na scénu Bílí moussisové, Blancs Moussis, jedna z nejpozoruhodnějších masek vůbec. Z postavy v bílé sutaně, s bílou kapucí a bílou maskou trčí veliký červený nos. Dobrá, přijde-li jeden, dva. Když se jich objeví několik set, jde z nich hrůza.
Moussisové křepčí v konfetové mlze a dav na náměstí doslova šílí blahem. Sem tam se některý z nosáčů vydělí, aby lidem tloukl po hlavách sušenou rybou, nebo jim jezdil po obličejích nafouknutým vepřovým měchýřem. Takové legrácky mají Valoni rádi - samozřejmě jen při karnevalu, kdy se všechen zaběhnutý řád převrátí, kdy jsou si pod maskami i v anonymním zástupu čumilů všichni rovni.
Belgické karnevaly kombinují zatím úspěšně jistou intimitu míst, kde se rodí, s velkým představením. Pro obyvatele Binche, Stavelotu, Malmédy a dalších obcí jsou největší událostí roku, převážně domácí záležitostí, na kterou se zároveň jezdí dívat obecenstvo ze širokého okolí, ba ze zahraničí. Bez diváků by to nešlo, nejsou však jediným terčem této lidové zábavy. Cílem ještě pořád není "na tom vydělat", ale dobře se mezi sebou pobavit.
Veřejnoprávní rozhlas RTBF vysílal dnes od časného rána reportáž z Binche. Jednotlivá bratrstva Gillů se scházela od pěti šesti hodin po hospodách, za útržků hudby a klapotu dřeváků. Nadcházel velký den. Po poledni si nasadí chocholy, naplní koše pomeranči, seřadí se. Binche prudce zavoní citrusy.
