Zlí duchové i mosty na přání. Češi v trabantech prorážejí džungli

aktualizováno 
Přes pět set kilometrů pralesem, který patří jen vysloužilým vojenským náklaďákům, zdoláváme se dvěma trabanty, maluchem a jawou. Na cestě do Lethemu nás čeká přejezd napříč Guyanou, bez jakéhokoliv asfaltu a bez jištění.

Louže po guyansku | foto: Jakub Nahodil, Zdeněk Krátkýpro iDNES.cz

Teplota venku leze ke třicítce a vlhkost je k zalknutí. Všude kolem nás jsou oblaka jemného rudého prachu, který vleze opravdu všude. Ruce se mi lepí na volant a jakmile si otřu pot z čela, zůstane mi na ruce lepkavé červené bláto. Cesta nás chce utlouct, mlátí do náprav i do nás. Občas se zklidní a pak jen plujeme jemným bílým prachem, který připomíná moučkový cukr. I ten se ale lepí úplně stejně.

Naše přetížená auta na tohle nebyla stavěná, dostávají zabrat a trpí mnohem více než my. Konečně nás čeká skutečné dobrodružství, protože s tímhle vozovým parkem máme hodně velkou naději na neúspěch. Ale rádi děláme obtížné věci. Larry Page, jeden ze zakladatelů Google, jednou prohlásil: "Je třeba mít zdravou neúctu k nemožnému". Vzali jsme to za své motto.

Napříč deštným pralesem a džunglí s auty, jaká tu nikdy neviděli.

Napříč deštným pralesem a džunglí s auty, jaké tu nikdy neviděli.

Duchové prachu

Z prachu najednou vyplouvají duchové. Žhnoucí oči a mohutný řev patří  Bedfordům, britským armádním náklaďákům, kterým tento svět patří. V patách se jim ženou dodávky s číslem 94. Nejprotřelejší harcovníci této štreky.

Vyráží večer z Georgetownu, aby byli odpoledne na brazilské hranici: 650 kilometrů, z nichž 550 je jen prach, bláto a díry v silnici. Pro nás jsou to jen přízraky které se objeví, proletí kolem na plný plyn a mávnou nám na pozdrav dřív, než zase zmizí v oblacích prachu.

Z kopce nad námi se najednou objeví tahač s bagrem na návěsu. Nezpomaluje, jen troubí, a tak uctivě vyklízíme cestu. Stejně jsme se do kopce přes ty strouhy vymleté po deštích jen plazili.

Mosty na přání

Překonáváme přívoz přes řeku Essequibo, dál už náklaďáky skoro nejezdí. Jsme v srdci pralesa, všude kolem nás jsou jen obrovské stromy a stovky žlutých motýlů. Snažíme se je vyfotit, ale jsou jak stíny, které rychle mizí.

Fotogalerie

Překonáváme snad už padesátý most. Připadaly nám v dost mizerném stavu, dokud se neobjevila cedule "pozor poškozený most". Až teď je nám jasné, že ty předchozí byly opravdu v pohodě. Další mosty jsou na přání. Můžete si je postavit, jak chcete, záleží na šířce vašeho auta. Jediný, kdo projede všechno, je Marek a jeho jawa.

Žasnu, jak vysoké jsou sloupy těch mostů. Byl jsem tu minulý rok v nejprudším období dešťů a voda sahala těsně pod trámy. Dnes je tam několik metrů prostoru a dole protéká malá říčka. Počasí je dokonalé, pokud nebude pršet tak projedeme.

Zlí duchové

Prales postupně přechází v pláně. Jedeme už třetí den. Cesta je širší a taky ubylo mostů. Zbývá nám jen pár desítek kilometrů, snažíme se je rychle, ale narážíme na "roletu", nekonečnou řadu vlnek napříč silnicí.

Tady, na území indiánů, by člověk klidně uvěřil, že je to práce nějakých zlých duchů: nekonečné úmorné rány, vibrace, které trhají šrouby, lámou rámy motocyklů a ničí ložiska i morálku posádek. Nevíme, kudy jet, a pořád to nepřestává. V Guyaně se jezdí vlevo, ale jen na asfaltu, tady se jezdí všude, kde to jde.

Pravidla civilizace

Po čtyřech dnech cesty se konečně blížíme do cíle, Lethem je na dohled. Hraniční město, kde začíná asfalt. Člověk se na cesty vydává, aby poznal divočinu, ale pak se vždy rád vrátí k civilizaci. K té ale bohužel patří i dodržování všelijakých pravidel, o čemž se přesvědčíme hned na hranici.

Pokud nebude mít celník dobrou náladu, vzpomene si na tolik pravidel, že se nehneme z místa, dokud se mu nebude chtít. Zkoušíme to po dobrém. "Prosím pusťte nás, brazilská hranice zavírá v šest."

Deštný prales je nádherný.

"Zavírá v sedm!" zazní úsečná odpověď. Navíc potřebujeme ještě dvě kopie papíru, který nám o týden dříve nedali. Jdeme na to ale podle pravidel, nakonec jsme přinesli tolik papírů, že obsluha nedaleké kopírky měla vyděláno na týden. "Můžete jet," zní celníkův verdikt. Jen už není kam, hranice zavřela v šest. Přespáváme v území nikoho a pak už nás čeká Brazílie.

Autoři:

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Běžkaři mají skvělý rok. Podívejte se na přehled parádních tratí v Česku

Zaniklá obec Chaloupky

Letošní zima se může pochlubit nadprůměrnou sněhovou nadílkou. Záchranáři sice momentálně varují před výlety na...

VIDEO: Na co zírá mašinfíra. Neobvyklá cesta Českým rájem k Ještědu

Motorový vůz 843.011 čeká ve stanici Stará Paka na odjezd v čele osobního vlaku...

Takto jste cestu skrz Český ráj asi ještě nikdy neviděli. Čeká nás trať 030 podél řeky Jizery ze Staré Paky přes...

Další z rubriky

Lidstvo se musí oteplování planety postavit, říká polární vědkyně

Marie Šabacká

Marie Šabacká tráví až třetinu roku na Špicberkách. V ledovcích vymrzlého souostroví Severního ledového oceánu hledá...

Velká temná jáma, kde žije Nessie, spojuje Altantik a Severní moře

Panoramatická silnice A 87 přes Glen Garry leží v bezprostřední blízkosti Loch...

Podlouhlá ledovcová jezera půlí britskou krajinu a tvoří Kaledonský kanál, který propojil Severní moře s Atlantikem....

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Najdete na iDNES.cz