Kašgar
Musíme zase povinně do hotelu! V noci monumentální stavba nalevo divoce hrála barvami tisíců diod! Jenže náš hotel je vedlejší o poznání skromnější budova.
Konečně jsme v Kašgaru a jedeme k hotelu. Sice nám teče teplá voda, ale co teče o poznání hůře, jsou data z internetu. Čína blokuje všechny služby, které běžně používáme. Máme spíš pocit, že vlastně blokuje všechno a občas něco povolí. Naše lstivě přichystané programy na proražení velkého čínského firewallu selhávají.
Čína je zemí Hlavy 22. Zkoušíme oživit naše dávno nepoužívané e-maily a skutečně se nám z několika obskurních adres podaří prorazit za digitální hranice země, abychom o sobě dali vědět domů. Připadáme si jako na začátku devadesátých let, zatímco kolem nás bují šmírování 21. století.
Kašgar býval významnou křižovatkou hedvábné stezky a atmosféru pořád má. Kdyby člověk nevěděl, kde je a neviděl čínské nápisy, klidně by si mohl myslet, že je v Uzbekistánu.
Čekáme u podivně „vyleštěné“ brány do starého města. Jedná se o komplex s několika vchody... a hned u prvního sedí policajt a zuřivě huláká „No inside! No inside!“ Máme prý jít do části určené k ukazování cizincům! To se nám ale nechce. A tak jdeme podél stěny starého města a hledáme skulinku, kudy by se tam dalo projít.
Všechno naznačuje tomu, že sem kdysi cizinci směli, ale pak se postavilo nové staré město a zakázali sem vstup. Jsou tu i reflektory, které tu dělávaly tu správnou atmosféru turistické atrakce. Dnes nefunguje nic z toho a město se pomalu rozpadá. Často to tu vypadá dost smutně a sešle, ale duch tohoto místa nedělá stav zdí. Jsou to lidé. Najednou jsme uvnitř starého města a kamerový dohled a velký rudý bratr jsou pryč. V úzkých uličkách není jediná kamera.
Máme pocit, že by si chvilku oddechu zasloužila celá zem. Lidé jsou tu skvělí! Nejen ti, kteří vypadají jako Tádžikové či Mongolové a žijí mimo obrovská sídliště plná rudých vlajek, ale i ti, kteří sem podle vzhledu přišli z centrální Číny. Dokonce i vojáci, policisté, vlastně jsme se tu nesetkali s nikým, kdo by byl povýšený, hrubý či prostě jen neomalený. Je to obrovský kontrast k mašinerii, ve které žijí. Z lidí tu cítíte ochotu, laskavost, …a strach. Strach, že poruší nějaké pravidlo a nějaká kamera je uvidí. A pravidla přibývají a není, jak se bránit.
