"Nejhůř mi bylo s ožralým šoférem v Borisoglebsku, jel stotřicítkou a neviděl na silnici," uvedl stopař Tomáš Poláček v chatu se čtenáři. "Vrátit jsem se ale nechtěl ani na chvíli," zdůraznil.
Na kolik ho dobrodružný stop vyšel? Za víza jsem dal šest tisíc, letenka zpět 16 000, a k pohodlnému cestování vám bohatě postačí 1 000 dolarů, poradil Tomáš Poláček cestovatelům. "Třikrát jsem spal ve spacáku, 10x mě někdo pozval domů, 8x v hotelu. Nejdražší hotel stál 25 dolarů na noc," upřesnil.
Odpovědi Tomáše Poláčka na dotazy čtenářů čtěte ZDE |
Co se zprvu zdálo jako šílený nápad, se stalo skutečností. Redaktor MF DNES Tomáš Poláček za tři týdny urazil stopem 10 000 kilometrů a ve středu pozdě večer dorazil do Pekingu, dějiště letní olympiády.
"Myslel jsem si, že dnešní díl cesty bude nejjednodušší. Setsakra jsem se spletl," hlásil Poláček telefonem ve středu večer. "Brzdily nás policejní zátarasy, kdy policie přepečlivě kontrolovala všechna auta. A taky stovky kamionů, které brázdí dálnici zleva doprava a zprava doleva, jak se jim zamane, a osobní auta se mezi nimi těžce proplétají. Taky jsem konečně pochopil, co je to ten pověstný smog. Dnešek je den, kdy jsem poprvé neviděl slunce."
"Strašně bych si dal pivo, radši než meloun," říká Tomáš Poláček, když vystupuje s melounem z posledního auta, které ho na jeho cestě dovezlo až k Olympijskému domu v Pekingu. Byl to jediný taxík na cestě, jinak celá trasa z Prahy až do čínské metropole probíhala stopem. "Čína je nejlepší zemí pro cestovatele, jako jsem já," dodává dobrodruh Poláček.
Dobrodruh Poláček během cesty vystřídal přes sto aut, prožil zatmění Slunce v čínské poušti, nocoval s opilými ruskými vojenskými vysloužilci, cítil se ztracen v nedozírné kazašské stepi, vypil litry vodky.
V kazašském Oralu se seznámil s půvabnou Irinou a jistě i kvůli ní si protáhl pobyt v tomto městě na dva dny. V kazašském Almaty přenocoval v nevěstinci. Ujgurskem, čínskou autonomní oblastí, projel pár dní před tím, než tamní separatisté při útoku zabili šestnáct čínských celníků.
Ačkoli mu mnozí z jeho řidičů prorokovali brzké okradení nejprve na Ukrajině a poté v kazašské poušti, projel celou trasu bez těchto komplikací. A pravidelně hlásil do redakce satelitním telefonem zážitky z cest. Jen na webu jeho postup pravidelně sledovaly desítky tisíc čtenářů.
