Co naplat, že umělci za sochání platívali souchotinami, nemocí kameníků a sochařů. To se stalo i velikánům mostu, Matyáši Braunovi a Ferdinandu Brokoffovi.
Viděli jste je tolikrát v televizi a na stokoruně. Ale víte, kolik jich je? A vzpomněli byste si na některé?
Dvě sochy zná asi každý. První je Bruncvík, byť nestojí přímo na mostě, druhou je svatý Jan Nepomucký. Ano, to je ta socha, jejíž podstavec lidé vyblýskali do zlatova, protože věří, že dotyk přináší štěstí. Je také nejstarší, pochází z roku 1683. Ale co ty další?
Nechce se věřit, že most býval holý jako dívčí břicho. Sochy k němu patří samozřejmě, most byl ale delší dobu bez nich než s nimi. Zdobil jej jen jednoduchý krucifix a krátce, neznámo na kterém místě, socha Jiřího z Poděbrad.
Až koncem 17. století byl na mostě vztyčen nový kříž, pak socha Jana Nepomuckého. A pak za první dvacetiletí 18. století osadili sochaři takřka všechny pilíře mostu.
Kámen je nehybný, ale přesto obsahuje navždy život, příběh, který do něj vdechli sochaři. Když jej známe, vypadá socha jinak. Hned u Staroměstské věže Braunův svatý Ivo, advokát chudých, navždy stanul nad bědujujícími klienty a uklidňuje je (1). O kus dál je Ježíš na Kalvárii obkroužen hebrejským nápisem "Svatý, svatý, svatý Bůh", který musel roku 1696 pořídit za trest židovský obchodník, který se kříži smál (6). Svatý František Xaverský je podpírán skupinou na víru obrácených pohanů - a kdože to sedí po jeho levici? To se tam zvěčnil sám sochař Brokoff (9).
Zápasu s jinověrci je vůbec věnováno hodně pozornosti. Na sousoší Vincence Ferrarského od Brokoffa je rabín posmutnělý z toho, že svatý přivedl mnoho Židů ke křesťanství (19). Další Brokoffovo sousoší sv. Jana z Mathy, Felixe z Valois a Ivana, proslulé postavou Turka a bědujících vězňů, oslavuje světce, kteří sbírali peníze na vykoupení křesťanů z tureckého otroctví (27).
Jinde stojí Brokoffův sv. Vít, před níž se krčí lvi, kteří ho měli zabít, a teď se k němu lísají (28). Na konci jsou Mayerovi boží lékaři Kosma a Damián (30). Nejpůsobivější sochou je však svatá Luitgarda od Matyáše Brauna, připomínající slepou řádovou sestru, které se zjevil Kristus; ona se dotýká jeho ran a on ji rukou přitahuje k sobě (23).
Sochy působí majestátně, neboť jižní teatrální patos baroka byl na nich nahrazen opravdovostí výrazu. Nevadí ani, že je netvořili přímo mistři, ale jejich tovaryši. Mistři jen navrhli modely. Nevadí ani, že většina soch jsou kopie. Originály dostaly příliš ran od lidí, událostí i povodní, a proto jsou v lapidáriu.
Pozor, sochy jsou řazeny od staroměstkého břehu k malostranskému tak, že socha číslo 1 je vlevo a dvojka vpravo. Každá lichá musí být tedy vlevo, sudá napravo.
1. sv. Ivo
2. Madona se sv. Bernardem
3. sv. Barbora, Markéta a Alžběta
4. sv. Dominik a Tomáš Akvinský
5. sousoší Piety
6. sousoší sv. kříže
7. sv. Josef
8. sv. Anna
9. sv. František Xaverský
10. sv. Cyril a Metoděj
11. sv. Kryštof
12. sv. Jan Křitel
13. sv. František Borgiáš
14. sv. Norbert, Václav a Zikmund
15. sv. Ludmila
16. sv. Jan Nepomucký
17. sv. František Serafinský
18. sv. Antonín Paduánský
19. sv. Vincenc Ferrarský a sv. Prokop, pod nimi Bruncvík
20. sv. Juda Tadeáš
21. sv. Mikuláš Tolentinský
22. sv. Augustin
23. sv. Luitgarda
24. sv. Kajetán
25. sv. Vojtěch
26. sv. Benicius
27. sv. Jan z Mathy, Felix z Valois a Ivan
28. sv. Vít
29. sv. Václav
30. Salvátor se sv. Kosmou a Damiánem
|
 Karlův most - Malostranská mostecká věž |
